zuzkazbo
komentáře u knih
Slovodějky
Alena Adrianet Heinrichová
„Doufám, že umíš lítat, kamaráde, protože odtud možná budeme potřebovat rychle vypadnout," zasmál se Artur a nervózně prohrábl vlasy.
„Neumim."
„A más nějakou superschopnost?"
„Dřepět a bejt hezkej."
Nenuceně vtipná kniha propletena vážnějšími tématy odehrávající se ve světě podivuhodné magie. Přesně to, co jsem pro přežití svátků potřebovala.
Knihu jsem si koupila bez pořádného pátrání, šla jsem pouze po jméně autorky, ani anotaci jsem nečetla, a byla jsem velmi příjemně překvapena, když se stránky začaly otáčet jakoby samy a slova na papíře se najednou proměnila v obrazy mé představivosti, pocity.
Když se pokusím shrnout mé myšlenky ohledně knihy; byla fakt SUPER. Ze začátku jsem si moc nebyla jistá, jestli je to čtení pro mě, ale nestačilo ani 50 stránek a mě nebylo schopnou od knihy odtrhnout.
Medovník s pepřem
Alena Adrianet Heinrichová
„V pekle pro mě je místo. A je to trůn."
První, co musím dát z cesty, jsou hovorové výrazy použité i mimo přímou řeč. Ty mě ze začátku velmi rušily, ale pak jsem si zvykla a krásně jsem knihu proletěla až do konce. Naprosto zbožňuji všechna ta přirovnání, u kterých se musíte na chvíli pozastavit a zeptat se, co se to právě stalo? - proto jsou tak dokonalá! Když jsem některá předčítala kamarádkám, minimálně deset minut jsme se žádná nemohly napít, jelikož jsme se hrozně bavily a smály. „Propaloval mi svoje jméno pod kůži jako tetování, kterýho už se nikdy nezbavím. Zřetelně jsem pozorovala, jak mě opouští střízlivý myšlenky, který emigrují kamsi na Mars spolu s mou důstojností a kalhotkami."
Musím přiznat, že ze začátku jsem musela knihu vystavovat všude na dohled, abych na ni nezapomněla, ale když už se děj pořádně rozjel, ani ředidlo by nepomohlo mi knihu odlepit z rukou. Postavy byli tak reálné, že jsem měla pocit, jako bych je měla před sebou a mohla je obejmout. Některé teda i profackovat. I ty nejvedlejší charaktery byly velmi zajímavé.
Kniha je naprosto perfektní na čtení u vody (ověřeno!), kdy na vás paří sluníčko, vítr si s vámi čte a samovolně si listuje stránkami a obloha je modřejší než šmoulová zmrzlina.
Jednoduše řečeno, příběh jsem hltala jako studenou vodu po horkém letním běhu a milovala jej. A ta obálka! Nádherná a naprosto dokonalá, nemůžu se na ni přestat koukat. Knížka bude v mé knihovničce ještě dlouho hrdě vystavena.
„Začátkem července to v mým mozku vypadalo asi tak, jako když na půl minuty necháte v kuchyni tříletý děti."