zveroholik komentáře u knih

Pokud by tento příběh měl uzavřený konec, tak už by kniha neměla smysl, který v ní vidím. Tento příběh potřebuje být otevřený, protože si přeje, aby čtenář přemýšlel. Možná se zdá kniha neúplná, ale v neúplnosti je mnoho skryto. A pokud si přečteme i ono závěrečné poděkování, tak přemýšlíme dál a možná v kouscích vidíme ono pokračování. Kniha se pro mě nestala obyčejnou. Běžně jsou poděkování nudná a plná jmen. I zde se to jmény hemží, ale přes to se v tom skrývá něco víc. Jako v celé knize. A cítím se být uražená, pokud se tato kniha přirovnává ke Staříkovi, protože toho jsem nedokázala dočíst. Ale toto je něco jiného, více promyšleného, více skutečného, více citlivého a psychologického. Je tam toho mnohem víc ukryto, než se přímo píše. Pokud si člověk najde v každém odstavci, větě i slově svou myšlenku, příběh, radost a bolest. A nezáleží na tom jestli máme dětskou naivitu Millie nebo odměřenost starších. Na ničem nezáleží, protože jednou všichni zemřeme. Místy surové, ale přes to lidské. Bez obalu. Jen s dětským pozlátkem, které se stává pokladem.

2 06.06.2015

Kniha se četla skoro sama. Sice se jedná o oddychové čtení, ale přes to je v ní promítnut běžný život, který nás trápí nebo se ho snad obáváme. A každé písmenko je uvěřitelné. A konec knihy? Můžeme se zasnít o tom, jak přesně takovou lásku si také přejeme. Jen žít a milovat. :-)

05.04.2015

Kniha začíná koncem. Řeší se minulost. A co jiného řešit na prahu smrti, snad budoucnost? Hloupost. Psychologické a nutí člověka přemýšlet. Kniha je uzpůsobena přečíst ji za jedno odpoledne, ale proč? Ta kniha si zaslouží vychutnat, tvořit mezi čtením pauzy a přemýšlet nad tím vším.
Konec je otevřený a opět čtenář musí přemýšlet...
Mohlo by být pokračování, ale možná to není nutné. Někdy i reálném životě potkáme lidi, kteří jsou na prahu rozhodování a už nikdy se nedozvíme, jak se rozhodli či jak dopadli.

1 25.09.2014

Mnoho stránek za krátkou dobu přečtených, protože se jedná o absolutně odlehčené čtení. Sonda do životů nejen šedesátníků. Téma zajímavé, jen kdyby bylo více propracované klidně na úkor méně stran.

Obsah knihy odpovídá věku dívky. A o to je to zajímavější. Mohla celé psaní přetvořit za pár a následně vydat, ale neudělala to. V tom je ono kouzlo. Místy jsem měla pocit, že koncentrační tábor nebyl tak strašným místem. Autorka se nebála o svůj život tolik, jako jiní a v tom je síla příběhu. Její hlad po životě.