jirincz
komentáře u částí děl
Konec je povedený, ale to je tak vše. Mám prostě zatím u Poe problém s úvodem, nijak mě nevtáhne, často nějaké filozofování a chytré řeči a děj se moc neděje... Ale to vyvrcholení bylo fakt dobré...
Romantický příběh v knize, co má být plná hororových povídek? Možná vhodné pro ženy, co rádi nějakou romantiku, ač je celkem výtaným oživením jeden happyend....
Za zmínku stojí v podstatě jen zajímavý konec, ač se mi tedy jako křestanovi duchařina u křtu nelíbí...
Opravdu nudné filozofování, které zaírá asi tři čtvrtiny povídky. A samotná povídka je v podstatě nezajímavá, výčitky svědomí dovedou vraha k přiznání...
Opět o brutální vraždě. Ale více tady upoutá samonté "vyšetřování" a hlavně pocity vraha a opravdu exkluzivně vyprávěné jeho pochody uvnitř...
Pamatoval jsem si to nějak jako super povídku, četl jsem to asi někdy na střední, ale dnes když jsem si to přečetl mě to příliš nevtáhlo, atmosféra se nedostavila...
Krátkí povídka o Jeruzalémském syndromu, kdy se lidi vciťují do proroka. Ale je to prostě jenom zase taková povídka bez nějakého děje...
Sherlock Holmes mě nijak nebere. Povídka celkem nudná, nevtáhla mě, nebyl jsem tak ani příliš pozorný a nějak mi to všechno nedocvaklo a nezapadlo do sebe.
Od Raye Bradburyho nemám tolik načteno, tak to asi nemohu tolik docenit. Ale je to o zapomínání slov, celé takové divně roztahané.
Celkem příjemná strašidelnější jednohubka. Vysátí člověka očima a zbyde jen vak z kůže a kostí:-)
Tohle byla pecka! Jsem v polovině knihy povídek a jasně zatím nejlepší. O matce co ztratila syna na moři vypráví celý příběh a ještě s pointou na konci. Syrové, potemnělé, smutné, škoda, že není taková celá sbírka.
Začátek vypadal hodně slibně. Putovní dobrodružná fantasy k jeskyni plné zlata, které je zdarma, ALE..., té se i částečně dostalo. Zajímavé, ač časem i očekávané vyvrcholení. Ale chyběla mi tam trochu akce, bylo to slušně odvyprávěné ale úplně nevtáhlo.
Povídka o příběhu, z které jsou vytrhané jen části mimo kontext. Škoda, že ten samotný příběh tam není protože to vypadalo na slušnou jízdu - aztékové, vlkodlaci, pterodaktylové.
Tady zaujme hlavně způsob povídky - dotazník, kdy nevidíme ani otázky ale pouze odpovědi. Nicméně je to někdy na škodu a raději bych uvítal klasickou povídku, protože to celkem vypadalo zajímavě dějově, z toho co jsem pochopil. SPOILER: Ženská se vzhlédla v samoopalovacích krémech, až se stala oražovým světlem a tak si ji vzali mimozemštani. Trochu úlet.
Dobrá myšlenka udělat krátké povídky spjaté s jednotlivými měsíci v roce. Škoda, že je to občas slabší. A je to tak půl na půl, něco hodně povedené něco vyloženě slabé a o ničem.
Lednový příběh s životem roku byl hodně zajímavý a nejsem si uplně jist, zda jsem pochopil vše a spíše si to nepřimyslel:-) Hodně se mi líbil únorový minipříběh o setkání starých známých z kosmu. Březnové pirátky mě nenadchyl a pro mě o ničem. Totální úlet mi přišel dubnový příběh s kachnami. Květnový den matek jsem nějak nepochopil, o ničem... Červnový příběh s rozhádanými rodiči, co se na ničem neshodnou, mě pobavil. Ledové iglů z knížek v červenci byl podobný úlet. Srpnový požární příběh mi přišel nějak výplňový a opět nějak o ničem. Zářijový příběh s prstenem, co se vrací byl hodně povedený až děsivý. Říjnový příběh s džinem byl taky hodně povedený a fantaskní. Listopadový příběh opět s pálením věcí, co po nás nemůžeme nechat, pro mě o ničem a slabý. Prosincový říběh o naději bezdomovkyně příjemné zakončení.
Chlápkovi se dostává do života jeho vysněná/imaginární přítelkyně. Na tom by nebylo nic divného, ale je to Gaiman a je to hodně zajímavý konec... Ale prostě celý je to takové divné a ta sex pasáž mohla být klidně vynechána...
Tak tohle byla nádhera. Po krátkém čtení mi to přišlo čím dál více jako alegorie na smrt, soud, očistec, ráj. Zkoušel jsem pohledat a nejsem evidentně sám. Už jenom za tento přesah si to opravdu zaslouží plný počet. Krátká, ale o to silnější povídka. I ta část s tím samotným Nimralovým listem zde na zemi, z celého obrazu zbyl jen kousek, ten se vystavil do muzea, to shořelo a ani po něm nic nezbylo. Stejně jako lidský život, nezbyde z něj nic, jen pár pozůstalých si na nás vzpomene, až se na nás zapomene úplně. Ten hlavní život (Nimralův obraz) je až po smrti...