Morella
Povídka od:
Edgar Allan Poe
Z knihy:
Krajina stínů, Poviedky a básne, Jáma & kyvadlo a jiné fantastické příběhy, Povídky, Podivuhodné historie, Zánik domu Usherů a jiné povídky (38 povídek), Upíři, vlkodlaci a jiné strašidelné příběhy, Morella, Zlatý skarabeus, Zánik domu Usherova (20 povídek), Berenice a jiné povídky, Pád domu Usherových (a jiné novely), Jáma a kyvadlo a jiné povídky (27 povídek), Pád domu Usherů a jiné povídky
Vypravěč v této povídce přijímá lásku jako skličující a dusivé břemeno a smrt své výjimečné ženy vítá jako úlevu. Doopravdy ji dokáže milovat jen v její nepřítomnosti.
Morella
Rok vydání originálu: 1835
Povídka vyšla v knize:
Komentáře (6)
Přidat komentář
Morella za mě tedy ne. Námět není špatný, hororový předěl zvlášť při křtu je slibný, nicméně povídka na mě působí tak nějak nedokončeným způsobem. Jako kdyby byla pouhým konceptem a nebo výsledkem rychlopsaní na jeden zátah (z čehož nemusí vzejít špatný výsledek). Ztráta milované ženy je vděčným tématem, přičemž Poea tato záležitost děsila a fascinovala zároveň. Jenže u Morelly postrádám dokonání...v podstatě všeho. Od manželské lásky, přes manželčino úmrtí ke vztahu k dceři (zrozené z ničeho) až po temné, duchařinou velmi lehce políbené, finále.
I tato povídka je prazvláštní, nedává smysl a je z ní cítit pomatená mysl autora - 30 %
Edgar A. Poe trpel dvoma utkvelými predstavami, jednou bol ukrutný strach z toho, že bude pochovaný zaživa, druhou bola predstava umierajúcej manželky. Poviedka Morella sa venuje druhej téme a spolu s poviedkami Ligeia a Berenice tvorí akési trio. Vždy prekrásna a vzdelaná úžasná žena záhadne ochorie a umiera, a to, čo nasleduje potom, sa odohráva možno iba v chorej mysli rozprávača. Alebo nie?
Za zmínku stojí v podstatě jen zajímavý konec, ač se mi tedy jako křestanovi duchařina u křtu nelíbí...
Asi na mě Poe nějak víc účinkuje, působí, ale mě se i Morella upřímně líbí. Nepopírám, poněkud příliš nejasný konec poněkud kazí celkový dojem, nabourává interpretační možnosti, nemyslím si ale, že by celou povídku ničil.
V Morelle užívá Poe svůj typický motiv, který patrně nepřekvapí. Přeci však má i tato povídka svůj tísnivý tón, velice osobitý tísnivý tón. Ochladnutí lásky, reflexi tohoto ochladnutí na jinou, milovanou, bytost, takže vztah už nemůže být stejný. To je děsivé. Je to strašně děsivé. Je to vlastně vražda. A autor to krásně pojmenovává.