Upíři, vlkodlaci a jiné strašidelné příběhy

13.03.2023

"Člověk se nevzdá andělům, ba i smrti se úplně poddá vždy až ve chvíli, kdy zeslábne jeho vůle."
"Svobodní lidé se nepodrobují křtu."

Přes paradox, že několik povídkových sbírek v knihovně mám, nejsem zrovna čtenářský typ, jemuž byly povídky zvlášť blízké. Což je důvod, proč mám pokaždé trochu potíž dobrat se nějakého všeobjímajícího komentáře nebo dokonce vlastních pocitů. To jen tak na okraj a případné osvětlení případu, budou-li následující věty vyvolávat poněkud zmatenější pocity.

Název sbírky je poněkud zavádějící, kdy nejpřesnější je ta část hovořící o jiných strašidelných příbězích. Upírů tu čtenář příliš nenajde. A už vůbec ne takových, na jaké je zvyklý díky Bramu Stokerovi a jeho následovníkům. Nejsem si ani jistý, na jakém základě byla sbírka sestavena, vyjma jisté chronologické posloupnosti v životopisech autorů. Říkám to proto, že očekávání by mohla narazit na zklamání. Přestože několik povídek, o nichž se chci zmínit, rozhodně stojí za opakovaná čtení a jsou skutečně skvělými příběhy. Ať už jako celek nebo svými jednotlivými prvky.

Poe mě překvapil svými Fakty o případu Monsieur Valdemara, stejně jako Richard Marsh svou Maskou. Oba do svých povídek vložili určité prvky vědecko-fantastické. Lady s Rosemountu byla krásnou romantickou návštěvou ruin starého kláštera, zatímco Kapitán Polární hvězdy mě vyvezl do zamrzlých severských moří, kde ticho nabývá hrůzných rozměrů a je schopné vyvolávat přeludy a pohrávat si s lidskou myslí. Prvotřídním je závěr celé sbírky. Škumpa Ulrica Daubenyho je originální svým námětem, pohlcující svými barvami, fascinující sofistikovaností a silně provokuje obrazotvornost.

Naprostým vrcholem byli Vlkodlaci z pera A. K. Tolstého, bratrance mnohem slavnějšího Lva. Ještě větší vliv na mě tahle povídka měla díky Bracciniho studii o fenoménu upírů v jihovýchodní části Evropy. A ve Vlkodlacích byly shrnuty všechny prvky. Ponurá atmosféra, revenantův návrat k příbuzným, zhouba rodinných příslušníků, nevysvětlitelná epidemie napadající vesnici, brutalita, ale i jisté lechtivé dusno v podobě Zdenky, jíž vypravěč do jisté míry propadnul. Skutečně vydařená povídka nabízí horor z oblasti mýtických stvůr a srbského folkloru.

Ještě se zmíním o vložených ilustracích Félicien Rops. Aniž bych chtěl nějak shazovat její um, její dílka jsem povětšinou přehlížel. Především proto, že jejich užití je vyloženě namátkové a často ani nesouvisí s příběhy. Důkazem budiž jedna ilustrace odkazující na Charlese Baudelaira, jehož dílo se v knize vůbec nevyskytuje. Obrazový doprovod ale zmiňuji z opačné příčiny, neboť jedna mě vskutku uchvátila. Vztahuje se k povídce Škumpa. Je na ni vyobrazena žena v šatech, která je otočena zády a s odhalenými rameny si nad umyvadlem omývá ruce zatímco zrcadlo odráží zcela nečitelný odraz. A tenhle obrázek onu záhadnost a tajemno, které některé povídky obsahují, skvěle zobrazuje.

15.08.2021

Další velmi pěkná antologie klasických hororových příběhů z pera světových autorů, která nesměla chybět v mé sbírce knih. Výběr povídek je skvělý, každá má své tajemné kouzlo.

29.09.2020

Pěkná kniha na deštivý víkend, dobré strašidelné povídky. Ale proč je v názvu odkazováno na upíry a vlkodlaky? Upír (resp. vlkodlak, vrykolak) je postava vystupující v mýtech převážně Řeků a Slovanů (spíše východních), je vcelku jasně popsaná – někdo, kdo zemřel za podivných, nepříznivých okolností, je pochován, ale jeho tělo nepodléhá rozkladu, vstává z hrobu a zabíjí (případně vysává, požírá) živé, preferenčně ty, které znal za života. Na toto téma je jedna, max. dvě povídky z celé sbírky - podle mého nejlepší Vlkodlaci od A. K. Tolstého a Škumpa od U. Daubenyho. Ostatní povídky se tématu drží jen velmi volně a opravdového upíra tam nenajdete (to mě trochu zklamalo). Jako překvapivě nejslabší pro mě vyzněly povídky od E. A. Poea, hodně patetické, prakticky bez děje.

07.02.2020

Netřeba se bát dalších provařených starých strašidelných povídek. Ke svému překvapení jsem zde objevil spoustu mě dosud neznámých výborných tajemných, atmosférických a strašidelných povídek. E. A. Poe už je snad povinný klasik, nutno ale říci, že zrovna jeho příběhy jsou z knihy nejslabší (chápu jeho přínos žánru, ale nikdy mě jeho příběhy nebraly a tu oslavnou auru, kterou si jeho dílo vybudovalo trochu nechápu). Naprosti tomu Maupassantova HORLA patří ke klenotům horrorového žánru, Doyle se konečně ukáže v ryzím a čistém žánrovém rozpoložení (všechny tři povídky povedené). Kniha zaujme nejen svou atmosférou, výborně vybranými (pro příběhy nepůvodními) ilustracemi ale i zajímavým a neotřelým přístupem k dnes již prakticky typizovaným postavám - upíři i vlkodlaci zde nejednou vystupují a působí jinak, než jsme zvyklí. Což příběhy i knihu činí lehce originální. Všechny povídky jsou velmi kvalitní, pominu-li HORLU a mou nechuť k Poemu, velmi mě zaujaly povídky MASKA, KAPITÁN POLÁRNÍ HVĚZDY, NEGOTIUM PERAMBULANS a VLKODLACI. Velmi povedený výběr v příjemném zpracování a vydání.

13.05.2019

Velmi solidní výběr a sázka na jistotu, i když přinejmenším polovičku příběhů budou příznivci žánru znát už ze starších antologií. V podstatě žádná povídka není vyloženě špatná, byť Strašidelný dům či Lady z Rosemountu mi v paměti asi dlouho nezůstanou. Tradičně potěší Maupassantova klasika Horla, Doyle či Poe (zejména Fakta o případu monsieura Valdemara, s kteroužto povídkou jsem se zde setkal nejspíš poprvé). Jak už ovšem naznačili ostatní komentující, jedním z vrcholů sbírky jsou bezpochyby Tolstého Vlkodlaci, ke kterým se rozhodně ještě vrátím.

12.02.2019

Nejlepší povídka pro mě byla Vlkodlaci, ale i jiné se mi líbily. Jako celek je kniha dobrá.

11.01.2018

Výběr příběhů.
Pár mě jich opravdu bavilo

28.12.2017

Nějaké příběhy mě nebavily a byly moc roztahané. Jinak byly povídky úžasné a velice mě bavily.

03.03.2017

Největším tahákem knihy jsou jednoznačně povídky E. A. Poa a A. C. Doyla, které jsem už bohužel četl v jiných sbornících. Poněkud nadprůměrné mi pak přišly povídky Maska, Negotium Perambulans a Amina.

28.09.2016

Asi se budu opakovat jako v předchozích komentářích. Okouzlil mě příběh Vlkodlaci a Horla, Poe byl náročnější na přemýšlení, ale kniha byla super čtení :)

09.04.2016

Výborná, výborná a ešte raz výborná kniha :-)

04.12.2014

V celku povedená antologie, určitě si ji časem přečtu znovu. Velmi se mi líbil příběh Vlkodlaci a Horla. Trochu náročnější na četbu je E.A.Poe, který ve svých příbězích hodně odráží své myšlenkové pochody, ale na tom je stavěna krása hororů. Kapitán polární hvězdy mi přišel příliš roztahaný, ale jinak je tato antologie super.