Upíři, vlkodlaci a jiné strašidelné příběhy přehled

13.03.2023

"Člověk se nevzdá andělům, ba i smrti se úplně poddá vždy až ve chvíli, kdy zeslábne jeho vůle."
"Svobodní lidé se nepodrobují křtu."

Přes paradox, že několik povídkových sbírek v knihovně mám, nejsem zrovna čtenářský typ, jemuž byly povídky zvlášť blízké. Což je důvod, proč mám pokaždé trochu potíž dobrat se nějakého všeobjímajícího komentáře nebo dokonce vlastních pocitů. To jen tak na okraj a případné osvětlení případu, budou-li následující věty vyvolávat poněkud zmatenější pocity.

Název sbírky je poněkud zavádějící, kdy nejpřesnější je ta část hovořící o jiných strašidelných příbězích. Upírů tu čtenář příliš nenajde. A už vůbec ne takových, na jaké je zvyklý díky Bramu Stokerovi a jeho následovníkům. Nejsem si ani jistý, na jakém základě byla sbírka sestavena, vyjma jisté chronologické posloupnosti v životopisech autorů. Říkám to proto, že očekávání by mohla narazit na zklamání. Přestože několik povídek, o nichž se chci zmínit, rozhodně stojí za opakovaná čtení a jsou skutečně skvělými příběhy. Ať už jako celek nebo svými jednotlivými prvky.

Poe mě překvapil svými Fakty o případu Monsieur Valdemara, stejně jako Richard Marsh svou Maskou. Oba do svých povídek vložili určité prvky vědecko-fantastické. Lady s Rosemountu byla krásnou romantickou návštěvou ruin starého kláštera, zatímco Kapitán Polární hvězdy mě vyvezl do zamrzlých severských moří, kde ticho nabývá hrůzných rozměrů a je schopné vyvolávat přeludy a pohrávat si s lidskou myslí. Prvotřídním je závěr celé sbírky. Škumpa Ulrica Daubenyho je originální svým námětem, pohlcující svými barvami, fascinující sofistikovaností a silně provokuje obrazotvornost.

Naprostým vrcholem byli Vlkodlaci z pera A. K. Tolstého, bratrance mnohem slavnějšího Lva. Ještě větší vliv na mě tahle povídka měla díky Bracciniho studii o fenoménu upírů v jihovýchodní části Evropy. A ve Vlkodlacích byly shrnuty všechny prvky. Ponurá atmosféra, revenantův návrat k příbuzným, zhouba rodinných příslušníků, nevysvětlitelná epidemie napadající vesnici, brutalita, ale i jisté lechtivé dusno v podobě Zdenky, jíž vypravěč do jisté míry propadnul. Skutečně vydařená povídka nabízí horor z oblasti mýtických stvůr a srbského folkloru.

Ještě se zmíním o vložených ilustracích Félicien Rops. Aniž bych chtěl nějak shazovat její um, její dílka jsem povětšinou přehlížel. Především proto, že jejich užití je vyloženě namátkové a často ani nesouvisí s příběhy. Důkazem budiž jedna ilustrace odkazující na Charlese Baudelaira, jehož dílo se v knize vůbec nevyskytuje. Obrazový doprovod ale zmiňuji z opačné příčiny, neboť jedna mě vskutku uchvátila. Vztahuje se k povídce Škumpa. Je na ni vyobrazena žena v šatech, která je otočena zády a s odhalenými rameny si nad umyvadlem omývá ruce zatímco zrcadlo odráží zcela nečitelný odraz. A tenhle obrázek onu záhadnost a tajemno, které některé povídky obsahují, skvěle zobrazuje.

15.08.2021

Další velmi pěkná antologie klasických hororových příběhů z pera světových autorů, která nesměla chybět v mé sbírce knih. Výběr povídek je skvělý, každá má své tajemné kouzlo.