JohnCZ
komentáře u částí děl
Sama o sobě to není špatná povídka, ale do Akt X mi moc nepasuje - je až přehnaně over the top a doslovná. Stará dobrá Akta X byla vždycky spíše přízemnější či pracovala více s náznaky. Druhý problém: Sculllyová se nechová ani moc jako Scullyová.
První povídka, která nepůsobí jen jako mělká oddychová fanfikce, ale skutečně rozumí podstatě Akt X. Není to jenom honba za senzací či přímočaré vyšetřování neznámého. Celou povídkou prostupuje i psychologický aspekt, který dělal z Muldera a Scullyové nejen v 90. letech, ale i dnes tak zajímavou dvojku. Ať už je to Mulderovo utrpení ze ztráty sestry, motiv linoucí se celým seriálem, který je v povídce spíše jen naznačen a nebo Scullyino (jeez, to skloňování) polemizování nad vírou, vědou, paranormálnem, které v této povídce často dominuje a dodává ji i do jisté míry abstraktní charakter. A že je povídka psaná -ich formou, Dana tu parádně plní funkci nespolehlivého vypravěče, kde čtenář neví víc, než ona sama. Poprvé jsem měl pocit, že čtu příběh, který by se i klidně mohl stát plnohodnotnou epizodou seriálu a to nejen díky výbornému twistu v závěru. Je tu především vidět, že Stefan Petrucha má nakoukáno - nejenže rozumí postavám, o kterých píše, ale zároveň se nebojí sypat jeden odkaz za druhým a obecně dokázal jinak ryze epizodickou zápletku zasadit do kontextu i časového období seriálu. Dobrá práce!
