kingmaker
komentáře u částí děl
Geralt jako vyšitý, nezabíjí, snaží se přijít věcem na kloub a pomoct. Přestože žije v krutém světě, on sám je humanista. Možná mi ale trocha toho Geralta z Menšího zla, nebo Zaklínače, chybí.
Jedna z mých nejoblíbenějších povídek ze ságy o Zaklínači. Tady ještě Geralt zabíjí, sice nerad, ale rychle a tvrdě. Pro většinu lidí, kteří timu přihlížejí j to nepochopitelné. Nechápou, že Geralt volil menší zlo (které se ovšem ve výsledku proměnilo ve zlo větší), nechápou, že zabíjel pro jejich ochranu. Vidí jen, jak zabíjel, a jak to říká čaroděj Stregobor, on zabíjí strašně. Navíc je zpochybněno, kdo je tím opravdovým zlem, je to bezcitný čaroděj a nebo byla Renfri opravdu monstrum. Velmi povedený kus.
Opět klasický raný Sapkowski se vším, co je pro něj charakteristické-pochybnosti o vlastní identitě, pochybnosti o vlastním konání, byť zatím ještě ne tak důležité, inspirace klasickými pohádkami, a realismus pseudostředověkého svtěta. Dobré, ale ne tak, jako jiné povídky.
První povídka, v níž se objevil Geralt z Rivie. A ještě to není ten přemýšlivý moudrý muž, podobný Aragornovi, kterému se zabíjení v podstatě hnusí. Je to zatím ještě vraždící mašina, která strigu nezabije spíš kvůli odměně, než čemukoliv jinému. Ale ten moudrý rozumbrada už se v něm skrývá.
Je to čtivé, to se Sapkowskemu skutečně nedá upřít, postavy, ač středověké, mluví současnou mluvou a kromě klasických fantasy řešení, tedy jak někoho třísknout do hlavy, se tady řeší, svižně a nenáročně, i otázky cti a svědomí. Zatím jen lehce, ale přece