kingmaker přečtené 87

Dallas 63 2012, Stephen King

Tak tohle je King jako za starých časů. Tedy téměř. Měl jsem problém s jeho novými knížkami, byly příliš dlouhé a vlastně jaksi prázdné. Rozsah nebyl problém, aspoň myslím, vždyť třeba takové To, The Stand, Nezbytné věci, jsem zhltl a ještě jsem litoval, že už je konec. Jenže tyhle knihy byly výjimečné, kdežto v poslední době se stalo sedm set stránek Kingovým standardem. Až teď jsem dostal do ruky Dallas 63 a byla to mňamka. Stačily mi pár hodin a knihu jsem přečetl. Je to čtivé, King se vrací do Derry, ale především se brací do svých milovaných padesátých a šedesátých let a to mu moc svědčí. Čtenáře opravdu zajímá,jak to s atentátem na Kennedyho dopadne, oblíbí si i vedlejší postavy, včetně ženských (a to si myslím, že v popisu ženských charakterů King pokulhává). Prostě fakt dobrý King. Jenže je jen téměř tak dobrý, jako dřív. To „téměř“ spočívá v tom, že se snaží do knihy nacpat své politické názory a to je podle mě to, co jeho nejnovější knížky sráží. Protože King není žádný politický věrozvěst, je to autor po čertech dobré zábavné literatury a takovým měl zůstat. Dumas taky necpal do svých dobrodružných děl současnou politiku.... celý text

Hvězdná pěchota 2002, Robert A. Heinlein

Viděl jsem první film, teprve pak jsem se dostal ke knize. Respektive, kvůli filmu mi trvalo hodně dlouho, než jsem se dostal ke knize. Protože film je sice zábavný, ale jako knihu bych ho číst nechtěl. Nakonec jsem si ale knihu půjčil, s tím, že si doplním vzdělání o klasiku. A byl jsem překvapen. Místo akčního nesmyslu jsem dostal do ruky filozofickou knihu se vším všudy, navíc jsem se v mnoha směrech s autorem ztotožnil. Heinlein představuje společnost, která je vedena vojáky. Ti jediní mají volební právo, aktivní i pasivní. Autor to zdůvodňuje tím, že jen ten, kdo je ochoten nasadit svůj život ve prospěch celku prokazuje takovou morální výši, aby se mohl podílet na vládnutí. A to má něco do sebe. Ne všichni musí s autorovým pohledem na svět souhlasit, ale je pravdou, že naděje humanistů, že lidská společnost s rozvojem přestane být agresivní a války zmizí jaksi nevychází. Násilí je lidskému rodu vrozeno bez něj fungovat nemůže, naopak, války se s technologickým pokrokem stávají stále krvavějšími. Násilí tu prostě bylo a bude a správný muž se mu musí postavit. Ještě s jednou tezí jsem se naplno ztotožnil. Heinlein tvrdí, že demokracie dvacátého století dojely na to, že jejich obyvatelé si postupně uvědomovali jen své práva a nikoliv již své povinnosti. Když se rozhlížím kolem sebe, musím s ním souhlasit. V knize jde do značné o metaforu a proto přehlížím, že autor ve své vizi vojenské budoucnosti zcela opomněl letectvo a rakety, které rozhodují dnešní války. Co ale opomenout nemohu je strašlivý překlad, ten se Daně Krejčové nepovedl a dílu značně ublížil. Bohužel, kvůli němu je kniha místy nečitelná. Věty nedávají smysl, což je u filozofické knihy problém, slovosled a stylistika kulhají na obě nohy, chvílemi dokonce překladatelka používá i krajové nářečí. To srazilo v hodnocení jednu hvězdičku.... celý text

Vítězství v Pacifiku 1985, Miloš Hubáček

Pokračování Pacifiku v plamenech si udrželo kvalitu prvního dílu. Znovu jakoby kniha ani nevznikla v 80. letech, ale mnohem později. Hubáček umí psát čtivě, jeho popisy námořních bitev, ale i bojů v malárii zamořených džunglích je velice dobrý. Já knihu četl a po ruce jsem měl Válečné lodě 4, takže jsem si vždycky dohledal technické údaje a obrázky jednotlivých lodí a vůbec jsem se nenudil. Znovu nelze než doporučit všem zájemcům o popis bojů v Pacifiku. Kdo by řekl, že jednu z nejlepších knih o daném tématu napíše suchozemská krysa (a to nemyslím v žádném případě jako urážku) z České republiky.... celý text

Ještě jsme ve válce: Příběhy 20. století 2011, Adam Drda

Marná sláva, ani hollywoodští scénáristé nedokáží napsat takové příběhy, jaké píše sám život. Ani Monty Python nedokáží vytvořit tak absurdní humor, jako sám život. A tato kniha to potvrzuje. Třináct příběhů, které se skutečně staly. Příběhy, při nichž mrazí nad lidskou krutostí a zrůdností, kam se hrabou všechny postavy z hororů. Kdo může, probůh, poslat matce z vězení zakrvácenou košili jejího jediného syna beze slůvka vysvětlení? Kdo může několik hodin vyslýchat mladou matku, zatímco ve vedlejší kanceláři řve její roční syn? Kdo může pro vlastní prospěch poslat na šibenici tři nevinné lidi? Kdo může zavraždit třináct nevinných, jen aby zakryl vlastní poklesky? V knihách, to vypadá jako něco normálního, to se přece děje, jenže toto je skutečnost. Pravda. To se stalo a v příbězích zazní i pravá jména. A přitom je to podáno formou komiksu, někdy i infantilně nakresleného. O to víc to působí. Taková literatura by se měla na školách povinně číst, aby nikdo nezapomněl na to, co se v letech 1939-1989 stalo. Na prosté příběhy normálních lidí by se nemělo zapomenout.... celý text

Pacifik v plamenech 1990, Miloš Hubáček

V hlubokých osmdesátých letech se člověk mohl v televizi každou chvíli přesvědčit, jak byla jitra krutá daleko od Moskvy, nebo jaké příběhy prožíval obyčejný člověk ve válečné epopeji. Východní fronta, ta byla jasná, tam se bojovalo a rozhodovalo o osudech světa, ale někde jinde… Možná tak ještě na západní frontě, o našich letcích se něco začalo proslýchat už tehdy, ale jinde jakoby se nebojovalo. Jen ze školních atlasů jsme věděli, že se něco dělo i v severní Africe a nebo v Pacifiku. A tehdy se objevila tahle kniha, ve které Miloš Hubáček popisoval, jak vypukla válka v Tichomoří. A my, romantici, jsme hltali popisy bojů ocelových obrů a statečných letců, startujících z rozkolísaných palub letadlových lodí. Navíc pan Hubáček výborně a vyváženě rozděluje pozornost mezi politiku, námořní velení, popis tápajících admirálů a kapitánů je skvělý, a popis samotných bojů. Letadla útočí, bomby sviští, bílé čáry za torpédy čárují mořskou hladinu. Je to opravdu dobré čtení, podávající určitě základní přehled dění v Pacifiku. A když si člověk odmyslí pár tehdy nezbytných vět o Sovětském svazu, tak tato kniha nezestárla.... celý text

Hostina pro vrány 2 2006, George R. R. Martin

SPOILER: Tak Samwell odjel ze Zdi do Starého města, Sansa slezla z hradu na kopci pod kopec, Jaime odjel do Řekotočí a překecal obhájce hradu, aby se vzdali, Brienne taky odjela do Řekotočí a pak se tam tak nějak poflakovala, Arya neodjela nikam, sedí v klášteře, Dornové kujou nějaké pikle a Cersei se snaží historicky znemožnit. A to je vše, co se stalo. V každém normálním románu by to spravili dvě, tři kapitoly po dvaceti stránkách. Martin o tom napsal sedmisetstránkovou knihu. Sem tam se zde objevily zajímavé záblesky, hlavně to, co se týkalo Cersei, ale jinak to bylo šest set stránek zbytečného balastu. Zajímavé to začalo být na posledních sto stránkách. Někdo by mohl namítnout, že se tady prohlubují charaktery jednotlivých postav, že je to předělovací díl, že není zbytečný, jenže to jsou kecy. Nic se neprohlubuje, při vší úctě Martin není Tolstoj, který si ve Vojně a míru mohl dovolit psát klidně pět set stran zdánlivě o níčem. Tolstoj totiž nenudí, protože je to mistrný spisovatel, Martin je velice schopný nádeník, ale jen nádeník. Bohužel nádeník, který si o sobě začal myslet, že je Tolstojem. No a pak vznikají taková díla, jako je Hostina pro vrány, šest set stran kondenzované nudy, kterou jsem dočetl jen proto, že mi bylo líto to vzdát, když už jsem přečetl tři tisíce stran ságy. Za esenci nudy a zbytečnosti považuji poslední kapitolu Sansy-ta sleze z Orlí hnízda, protože se blíží zima a malému lordovi Robertovi se nechce. Nakonec ho přemluví, slezou a tam jí Malíček oznámí, že jí provdá. To vše na dvaceti pěti stránkách!Další díl si už ale asi ujít nechám. Když budu chtít něco tlustého a nudného, jsou tu Zlaté stránky.... celý text

Osudy hradu Špilberku, jeho pánů a vězňů 2005, Luboš Y. Koláček

Další důkaz, že dnes může napsat „historickou“ knihu kdokoliv. A když máte titul a studoval jste něco, co se o historii aspoň trochu otřelo, najdou se i blbci, kteří si to půjčí, v domnění, že narazili na takovou lehčí, popularizační, ale přece jen podloženou literaturu. Ano, i já jsem se, už po několikáté, zařadil mezi ony blbce. Abychom si rozuměli, je to čtivé, i já jsem to dočetl až do konce, ale čtivé je to asi tak, jako je čtivý Blesk. To znamená, když prostě vypíchnete pár jakoby senzací a pěkně je rozmáznete, když občas budete na čtenáře pomrkávat sexuálním podtextem… Napadá mě jeden příklad z knihy-podle pověsti měla nějaká uherská jeptiška věštecký sen před bitvou na Moravském poli. No to je přece jasný důkaz, že měla s Přemyslem Otakarem vášnivý sexuální vztah, ne? Však to přece znáš, čtenáři, že, co už tak jiného můžeme čekat od jeptišky a vášnivého Přemyslovce? A takových blbin je tam povícero, za vrcholnou považuji pak ještě důkaz, že Břetislava I. zavraždil roku 1100 japonský samuraj, který pak spáchal sebevraždu sepuku. Jinak je tam tradiční přehlídka nepřesností, podložených knihou Vlastivědy pro 4. ročník, dávno překonaných historických informací (jak by také nebyly překonané, když hlavním zdrojem jsou pro Koláčka Dějiny markrabství moravského z roku 1906, nebo přímo výmyslů a nesmyslů. To vše doplněno značným množstvím překlepů dokazujících, že editaci byla věnována stejná pečlivost, jako samotnému psaní. Na takové knihy by se měla lepit upozornění stejně, jako na krabičku cigaret. Ne, tady by mělo být varování ještě přísnější, vždyť taková četba škodí nejen zdraví, ale i rozumu.... celý text

Hostina pro vrány 1 2006, George R. R. Martin

Tak se mi zdá, že se pan Martin rozmáchl trochu moc a po výtečném prvním, ucházejícím druhém a na konci zachráněném třetí díle, nám naservíroval čtyřku. A pokud bych ji měl hodnotit a charakterizovat, pak bych použil výraz „únavný“. A to se to prosím odehrává hlavně v Králově přístavišti a jednou z hlavních postav je Cersei. Intriky a politické pletichy jsou přitom Martinovou silnou stránkou. Jenže… Jenže i tady se rozhodl Martin vydělat prachy, takže píše opravdu „od metru“. Když se šikovně zbavil některých svých postav, rychle je doplnil jinými, aby v tom byl chaos. A to některé postavy velkoryse zabije po dvou jim věnovaných kapitolkách (viz. Královnotvůrce). Z celé knihy je prostě na první pohled cítit, že je to fakt až moc natahované a že Martin prostě ujel na svém umění a nyní ani sám neví, jak to vlastně všechno skončit. Ale možná to ani skončit nechce, bude psát „Písně ledu a ohně“ až do smrti. Vždyť i Prattchet si vystačil se Zeměplochou. Jenže, nic proti Martinovi, ale jeho dílo takový potenciál nemá. Začíná to být nuda.... celý text

Bouře mečů 2 2002, George R. R. Martin

SPOILER Druhá část je znatelně lepší, než část první především proto, že se v ní něco děje. Zmizela část k uzoufání nudných popisných pasáží a konečně se osudy hrdinů zase někam posunuly. Některé situace se naopak zařadily k nejlepším scénám díla, mám na mysli zejména Rudou svatbu. Na druhou stranu jako by autor trochu vyměkl. Zatímco ve Hře o trůny ani v nejmenším nezaváhal a připravil o život i vysoce sympatické postavy, tady je vidět, že mu trpaslík Týrion přece jen natolik přirostl k srdci, ale mě také, že ho dost krkolomně zachránil z Temných kobek. K poněkud podivným krkům bych zařadil i zmrtvýchvstání lady Catelyn, ale tady uvidíme, jak se to vyvine. No a Petyr se stává natolik odpornou a zápornou postavou, až to přestává být věrohodné na druhou stranu se osvobození otroci konečně servali mezi sebou, takže uvidíme, kam se děj posune.... celý text

Bouře mečů 1 2002, George R. R. Martin

Počítačové textové editory jsou na jednu stranu požehnáním ulehčujícím práci a zjednodušující život, ale na druhou stranu jsou prokletím. Stehen King tomu říká „slovní průjem“, tomu, co umožňují. Jak je s nimi jednoduché psát, lákají k tomu produkovat obrovské, nekonečné ságy a eposy a v nich mnohdy utonou i zruční spisovatelé, jakým Martin určitě je. Píše pořád zručně, avšak čím dál rozvláčněji. Už předchozí díl tím poněkud trpěl a tento na to téměř dojíždí. Jistě, Martin není zrovna akční spisovatel, nikdy se nevyžíval v popisu válečných scén, ale to po něm nikdo ani nechce. Jeho síla je v popisu politických intrik a úskoků, které samozřejmě nechybí ani v tomto dílu, avšak znatelně jich ubývá. Místo toho jsme zahrnuti popisy cesty, krajiny a okolí. Všichni hrdinové někam putují a autor se vyžívá v popisu všech těch stromů, řek, jezer a já nevím čeho a místy se to téměř nedá číst. Občas je v tom nudný jako Jirásek. Upřímně jsem se děsil kapitol, jejichž vypravěči byli Jon, nebo Arya, protože jsem měl pocit, že další porci krajinomalby nesnesu. Dokonce jsem uvažoval, že bych ty kapitoly přeskočil, což jsem nakonec neudělal. O to víc jsem se ale těšil na kapitoly Tyriona, nebo Sansy, tedy kapitoly z centra moci, protože tam se něco dělo a v tom je autor prostě nejlepší. Co však bylo největším zklamáním, je osud Denerys. Měl jsem tu holku rád a dokonce mi jí bylo líto, ale co se změnila v osvoboditelku otroků, je směšná. To je Martin opravdu tak naivní, aby si myslel, že to výjde? Aby věřil tomu, že otroci, kteří nikdy nepoznali svobodu a vlastně neví, co to je, otroci ze společnosti, kde je otroctví běžné, tak aby tito lidé nadšeně skočili po svobodě a neservali se mezi sebou jako vzteklý psy? Autor je vcelku realistický, ale tady ujel. Myslím, že to je teď nejslabší část knihy a největší sci-fi.... celý text

Historie mučení 2008, Jaromír Slušný

Kniha seznamuje čtenáře se základními postupy při mučení, ale také charakterizuje pojem mučení. Tato charakteristika je důležitá vzhledem ke kapitolám, zabývajícím se mučením v současnosti. Jako základní seznámení to stačí, ale čtenář se nedozví nic podrobnějšího o jednotlivých metodách, ani o vývoji mučení v dějinách. Je to prostě jen taková povrchní kniha na křídovém papíře. Jako nedostatek rovněž vidím, že kniha se nevyhnula obvyklé chybě a to je inkvizice. Jasně, není dobré mučit lidi pro jejich myšlenky, ale na druhou stranu světské soudy používaly mučení v mnohem širší míře a mnohem krutější, přesto je většina textu věnována právě inkvizici. Proč? Navíc toto téma je zpracováno již mnohokrát. Stejně tak mi vadí pozornost, která je věnována mučení v současnosti. I tady je hlavní pozornost věnována užití mučení v USA a téměř se nevěnuje mučení v totalitních státech.... celý text

Hra o trůny #1 (komiks) 2012, Daniel Abraham

Mám ke „grafickým románům“ jak se dnes říká komiksům, poněkud nevyjasněný vztah. No, moc je neuznávám, zvláště jedná-li se o přepis úspěšných románů, ale tady musím uznat, že tento se povedl. Mám originál rád a tento grafický přepis skvěle vystihl ducha románu a báječně ho doplnil. V podstatě nemám co vytknout, kresba je vynikající, zvláště se mi líbí její propracovanost do sebemenších detailů no a děj, o tom není třeba mluvit, ten je výborný. Takže je to skvělé doplnění skvělého románu, ovšem myslím si, že ho skutečně ocení jen ti, kdo román četli.... celý text

Střet králů 2011, George R. R. Martin

Druhý díl velkolepé a dlouhé ságy Písně ohně a ledu (chvála pánu Bohu za počítače, napsat takhle dlouhé dílo na stroji by bylo nemožné) je pořád zatraceně dobré čtivo, Martin psát určitě umí. Ale… Ve srovnání s prvním dílem dost pokulhává. Nejmarkantnější rozdíl je v uzavřenosti děje, v první části byl každý příběh v knize uzavřen, ať už šlo o Neda Starka, Tyriona, a nebo Aryu, kniha byla, přes to, že šlo jen o první díl, v podstatě uzavřená. To u druhého dílu chybí. Je to roztříštěné vyprávění z mnoha různých pohledů, ale nic není uzavřeno, kniha v podstatě začíná z ničeho, ale hlavně v končí v polovině vyprávění, nedozvíme se vlastně nic, nic není uzavřeno. To mi dost vadí. A navíc mi některé části přišly dost nudné, zejména ty popisné, v nichž se Martin rozplývá nad krásou přírody, tady mi to přišlo, jako bych četl Jiráska. Takže mě nudili hlavně ty části o Jonovi Sněhovi. Zato Tyrionovi části, nebo vyprávění Sanzy, tedy tam, kde se dostáváme do soukolí velké politiky, tam se Martin cítí ve svém a je to na tom vidět a zatraceně, tyhle části jsou prostě skvělé. No uvidíme, jak se bude vyprávění vyvíjet dál. A ještě jedna poznámka, zatímco v prvním díle své postavy autor nijak nešetřil, Ned Stark, nebo Robert Baratheon by o tom mohli vyprávět, tady si je dost šetří. Přežije Tyrion, Bran, Stannis, umírají jen postavy okrajové. Snad jim to nandá v dalších dílech.... celý text

Střet králů 1 2001, George R. R. Martin

Druhý díl velkolepé a dlouhé ságy Písně ohně a ledu (chvála pánu Bohu za počítače, napsat takhle dlouhé dílo na stroji by bylo nemožné) je pořád zatraceně dobré čtivo, Martin psát určitě umí. Ale… Ve srovnání s prvním dílem dost pokulhává. Nejmarkantnější rozdíl je v uzavřenosti děje, v první části byl každý příběh v knize uzavřen, ať už šlo o Neda Starka, Tyriona, a nebo Aryu, kniha byla, přes to, že šlo jen o první díl, v podstatě uzavřená. To u druhého dílu chybí. Je to roztříštěné vyprávění z mnoha různých pohledů, ale nic není uzavřeno, kniha v podstatě začíná z ničeho, ale hlavně v končí v polovině vyprávění, nedozvíme se vlastně nic, nic není uzavřeno. To mi dost vadí. A navíc mi některé části přišly dost nudné, zejména ty popisné, v nichž se Martin rozplývá nad krásou přírody, tady mi to přišlo, jako bych četl Jiráska. Takže mě nudili hlavně ty části o Jonovi Sněhovi. Zato Tyrionovi části, nebo vyprávění Sanzy, tedy tam, kde se dostáváme do soukolí velké politiky, tam se Martin cítí ve svém a je to na tom vidět a zatraceně, tyhle části jsou prostě skvělé. No uvidíme, jak se bude vyprávění vyvíjet dál. A ještě jedna poznámka, zatímco v prvním díle své postavy autor nijak nešetřil, Ned Stark, nebo Robert Baratheon by o tom mohli vyprávět, tady si je dost šetří. Přežije Tyrion, Bran, Stannis, umírají jen postavy okrajové. Snad jim to nandá v dalších dílech.... celý text

Rakouské válečné námořnictvo 1848–1866 2004, Ctirad Beneš

Každý, kdo se zajímá o historii vojenství z dob, kdy jsme byli členy velké mnohonárodnostní monarchie, by si měl tuto knihu přečíst. Dost podrobně ho seznámí s historií válečného námořnictva, takže člověk pozná nejen jaké lodě námořnictvo vlastnilo, ale i zbraně a výstroj lodí i námořníků. A jako návdavek jsou zde popsány dvě nejslavnější námořní bitvy rakouského námořnictva v 19. století, bitva u Helgolandu a u Lissy. Touto knihou je alespoň částečně napraveno, že o tomto období a o námořnictvu toho u nás mnoho nevyšlo.... celý text

Generál Bagration 2010, Pavel Benedikt Elbl

Napsat biografickou knihu o vojevůdci může být ošidné, protože se v tom ukrývá několik nebezpečí. Tím největším je, že autor může sklouznout pouze k suchopárnému popisu bojových operací typu-táhl tam, pak táhl tam, statečně bojoval tuhle, nepřítele zahnal támhle. Člověk se pak začne v těch geografických pojmech ztrácet, zvláště když knize chybí mapová příloha, což ostatně považuji za její hlavní chybu. Pokud chce mít člověk nějakou představu, musí mít v hlavě GPS a nebo číst s velmi podrobným atlasem, nejlépe historickým. Popis bojů začne být také po nějaké době trochu monotónní, zejména když podle autora je Bagration dokonalý a nedělá chyby. je škoda, že třeba soukromému životu nevěnoval víc než jednu krátkou kapitolku, protože soukromý život ruského generála byl také zajímavý. Autor také nehodnotí některé kontroverzní Bagrationovi kroky, třeba jeho sprosté udavačské dopisy na Barclaye de Tolly, jehož taktika nakonec vedla k Napoleonově porážce v Rusku. Kdyby velel Bagration a řídil se obvyklou Suvorovovou taktikou-Na bodák vpřed, pak by Rusko jistě prohrálo. Autor tyto dopisy popisuje , to ano, ale hodnocení nepřidává, nechává ho na čtenáři.... celý text

Dobyvatel Bonaparte 2008, Jiří Kovařík

Knih o Napoleonovy vychází dost, ty Kovaříkovy jsou ale na naše poměry zvláštní tím, že se věnují především vojenské otázce. Ale i on se zaměřuje zejména na období po roce 1804, takže knihy o tom, co se dělo po vojenské za revoluce jsou vcelku vzácné zboží. Proto je třeba být za tuto knihu vděčný. Kovařík v ní odvádí svůj standard, takže píše čtivě, často prokládá text ukázkami z dobových pramenů, popisuje události hlavně z pohledu Francouzů. To všechno je v pořádku. Jde mu vytknout vlastně jen jednu věc, takový druh literatury je protkaný geografickými lokalitami a to je potřeba doplnit mapou. Mapy tady nechybí, ale nejsou úplně přehledné a spousta lokalit zmíněných v textu, zde není zakreslena a člověk se tak poněkud ztrácí. Ale jen poněkud.... celý text

Vnější tma 2011, Cormac McCarthy

Co napsat o dalším totálně nihilistickém díle skvělého autora? Jestli máte náladu na trochu děsivě deprimující deprese, jste u této knihy správně. Tady nenajdete kladného hrdinu, ani dítě hledající Rinthy jím není, ani dráteník, který dítě zachrání. V nejlepším případě jsou to osudem vláčené figurky v podstatě bez vlastní vůle. A o tom McCarthy knihy jsou, o tom, zda máme vůbec nějakou svobodnou vůli. Autor to vidí jasně, nemáme. Kráčíme po cestě kterou nám někdo připravil, snad Bůh a nemůžeme s ní sejít, ač se snažíme jak chceme. Jsme vláčeni osudem k vlastnímu, v McCarthyho knihách většinou hodně nehezkému, konci. Pokus o vzpouru končí zkázou a smrtí vzbouřence. Jenže smrt si stejně přichází pro každého. Ve vnější tmě má podobu tři vandráků, kteří jakoby kráčeli ve stopách Cully Holmea a zabíjeli každého, s kým přijde do styku. Kdo jsou ti tři není podstatné, jsou to třeba zplozenci pekla, tři jezdci z apokalypsy, jsou však neúprosní. Z tohoto románu mrazí.... celý text

Asfalt 2009, Štěpán Kopřiva

Chtěl jsem si přečíst opravdový brak, fakt, žádnou „hóch“ literaturu, ale opravdový brak. Sáhl jsem tedy po Asfaltu a do jisté míry jsem nebyl zklamán. Je to skutečný brak, kde jsou muži drsní, háží hlášky jak na běžícím páse, likvidují protivníky bez mrknutí oka, ale přitom mají „srdíčko“, pevné mravní zásady a vůbec, jsou to fakt dobří chlapáci. A bojují s celým peklem, kde kydlí démony po tisících. Měl bych tedy dostat brakovitosti plný kýbl. Jenže asi nejsem ten správný typ na brak, protože jsem pořád nad něčím hloubal a to je u této literatury když ne zločin, tak aspoň chyba. Hrozně mě štvalo, jak se členové komanda chovají nelogicky, ba přímo idiotsky, neustále se ohánějíc jakousi „komanďáckou věrností“. Hrozně mě štvalo, jak jsou z nich děláni nadlidé, jak dokáží vyvraždit celé pluky nepřátel poté, co přijdou do pekla. To do té doby žádní jiní žoldáci neumřeli, aby provedli totéž? Co celé divize SS padlé v druhé světové? Já vím, že hledat v takovém románu nějaký filozofický podtext, je blbost. Ale celý systém pekla mi vadil svou bezútěšností, vždyť v něm skončí bez výjimky všichni, ať hodní, nebo zlý. K čemu je potom nebe? Navíc to bylo přehnaně dlouhé, neustále se opakující bitky, rozstřílená těla, vyhřezlá střeva, prasklé kosti, krev, mozkomíšní mok se po nějaké době začaly opakovat a děsivě nudit. Tedy aspoň mě. Kdyby měl román o čtyři sta stránek méně, hodnotil bych ho asi líp.... celý text

Kozina a Lomikar v chodské lidové tradici 1972, Jaroslav Kramařík

Pro zainteresované vcelku zajímavá kniha. Pohlíží na fenomén chodské vzpoury z hlediska lidových vyprávění, hledá kořeny tradovaných, ale nepravdivých vyprávění o božím soudě a Lomikarově smrti, zabývá se líčením pověstí o Lomikarově strašení a pověstmi z tohoto okruhu vůbec. Koho zajímají lidové pověsti a principy jejich vzniku, je to vcelku zajimavé čtení, i když ne vždy je to psáno čtivě.... celý text