kopeceli
komentáře u částí děl
Vodníka umím od mládí zpaměti. Je to horor, ale v téhle baladě tak poetický!
Nepřekonatelná Werichova čeština dělá i z téhle pohádky veledílo. Celé odstavce zlidověly a v naší rodině je máme zařazené v běžné řeči.
Co dělá s chlapem zaslepená láska. Líbí se mi Werichův mužský pohled na nevěru, ženské špatné vlastnosti a jak z toho ven.
Čím víc člověk má, tím mu to víc nestačí. Bojí se, že by o to své jisté mohl přijít. Touha po majetku ho s léty mění nejen na těle, ale i na duši, jak nám pan Werich ukazuje na Barce a panu faráři. Zbožňuji Werichovu češtinu a trefné postřehy lidských charakterů. Werich se do nikoho agresivně neopírá, nikoho neuráží, jen žertovným způsobem ukazuje.
Moje oblíbená. Vyrostla jsem v rodině, kde otec byl alkoholik, takže mnohé třeba neberu jako humorné. Ta pohádka je moudrým způsobem uzdravující.
S čím kdo zachází, s tím také schází. Okolí se s tím musí srovnat ať chce nebo ne, a to včetně nejbližších.
Takový všední den, obyčejná služba, žádný smrťák na Policii ČR. Já se smála od začátku do konce. Ještě že Policie zaměstnala nového řidiče, jinak by se tam všichni nicneděláním unudili…
Vypadalo to hrozivě, dopadlo nějak tak relativně. Zrovna mi jde syn na střední, bude mít kázání a tuhle povídku dostane ke čtení před spaním!
Souhlasím s názorem, že kousnutí čivavou je přestupek. A čivavu byl po zásluze pokutovala!
Fakt je, že povídka je super.
Zajímavá povídka. Mě bylo kluka tak nějak líto. Co z něj mohlo vyrůst? Inu, stárnu, co vám budu povídat…
Ale jo, je to povídka. Jasně, že o pokeru. V literatuře v různých obměnách hojně používané.
Stát se mužem bez ženy je nesmírně snadné. Stačí se hluboce zamilovat do některé, která později odejde jinam.
Povídka stojí za přečtení.
Tohle nebyla povídka podle mého gusta. Sice originální, ale netuším, o čem.
Čtivá, svěží povídka. Jen mi na konci dlouho trvalo, než jsem pochopila, co tím chtěl autor říci. Jsem zvyklá, že autor většinou nenechá čtenáře přemýšlet, všechno mu naservíruje, což tady není. A to se mi líbí.
Zvláštní povídka. Mrzí mě, že je useknutá tak, jako Šeherezádino vyprávění. Jakoby se spisovatel oblékl a odjel domů. Možná tím je dovedená k dokonalosti?
Zpočátku jsem nechápala, proč se o tomto muži píše a povídka mi připadala nezajímavá. Nicméně v půli se to zlomilo a čtení stálo zato. Mám pocit dèja vu, jako bych už něco podobného četla.