moira2912
komentáře u částí děl
Co u povídek hledám - myšlenka, gradování atmosféry a pár charakterů, které vtáhnou. U povídky to většinou jinak nejde. Ze začátku jsem se bála, že se to u Zákonu smečky nepovede, jelikož psaní na mě bylo příliš... nevím, jak to vyjádřit, takové odtažité, opisovačné, čistě funkčně popisovačné. Neprodávalo to samotný příběh, ale události jakoby z dálky. Konec to zachránil. Nechci úplně shodit předchozí část povídky, ale až na konci jsem postřehla opravdové gradování a začala být do příběhu investovaná, začetla se a konečně mě to vtáhlo. Konec to zachránil a všechny tři políčka - myšlenka, atmosféra, postava - pro mě odškrtl, takze jsem nakonec spokojená.
Zákon smečky měl skvělé prvky, jde na něm poznat, že každý detail má své místo, důvod, je to z většiny dobře napsaný příběh. Ale ve výsledku jsem si oblíbila a dokázala se vžít jen do jedné postavy - Nyrela. Originální myšlenky, pečlivě položené základy pro tu hru, která vedla ke konci... je to hodně dobré. Ale zcela to nevyvážilo ten začátek, který pro mě byl příliš... mdlý. Ale ve výsledku je to jedna z lepších povídek, které jsem četla. ^^
Tuhle povídku jsem četla až poté, co jsem si přečetla Dračí mor, který se odehrává o pár století dřív.
Už jsem byla do toho parchanta Finnyho jednoduše zamilovaná. A přestože je to povídka, která nemá jasně určený směr, nejsem si jistá, co přesně je dějem, kromě zaláskovanosti, a není to tak propracované nebo ustálené, jako v knihách (i když tam jsou pořád detaily, které potěší), stále jsem si tu povídku zatraceně užila už jen proto, že tam Finny byl. Četla jsem ji několikrát, nebo alespoň oblíbené části, a ráda se k ní vracím, když nemám čas na nic delšího a potřebuju vypnout. .)
