moira2912
přečtené 277
Chlapec, krtek, liška a kůň
2021,
Charlie Mackesy
22.11.2024 - 4* (čteno v angličtině) Knížka se mi líbila. Je to sbírka nádherných kreseb a citátů spíše než příběh jako takový, celkově je kniha opravdu nádherná a krásně zpracovaná. Nad některými se člověk může zamyslet, většina z nich je prostě jen milé připomenutí, že všechno není úplně v háji. :D... celý text
Mračna nad Arénou
2016,
Michael Bronec
21.11.2024 - 4* Knížka nakonec byla velmi milým překvapením. Chvilku mi trvalo se začíst, ale můžu říct, že od druhé třetiny (možná půlky) jsem vše pak přečetla hodně rychle, na jedno posezení. Ale zpátky na začátek. Už první kapitola zaujala, vykreslila jednu z hlavních postav v živém světle, akce a plynulost děje, atmosféra, vše bylo velmi dobře vyvážené. Autorův styl psaní a především humor si mě hodně rychle získaly, po nějaké době jsem se sžíravému humoru hlavních postav smála sice tiše, ale přesto nahlas. "Hmm, Lord Lincoln se v nedávném projevu vyjádřil v tom smyslu, že rád ztratí deset vojáků, když Země přijde o jednoho, a prodělá deset kreditů, když my přijdeme o jeden." "Z toho by jeden řek, že nás nemá zrovna v lásce." - str. 83 Hlavní důvod, proč mi chvilku trvalo se začíst, byl styl psaní. Nic špatného samo o sobě, jen jsem tak zvyklá na anglické knihy (nebo knihy přeložené z angličtiny), že mě Tři kapitáni lehce zaskočili. Volba slov, obraty, je to poklona starším dobrodružným svazkům spíše než špinavé moderní fantasy, které tak holduji. Je to milý příběh s veselejším podtónem a překvapeně jsem si uvědomila, že na takové už nejsem zvyklá. To, a myslím v angličtině a jsem na anglicismy tak zvyklá, že číst a vnímat jejich absenci byl tak trošku šok. Ale v dobrém. :) "Liberec? zavrtěl hlavou Melchior. "Kam na ty blbý jména vaši lidi choděj? Každou chvíli se mi ohlásí někdo, koho si prostě nejde zapamatovat..." "Liberec se kdysi jmenovala okrajová čtvrť Metropole," odsekl Alfréd. - str. 72 Je poznat, že je to autorova první kniha? V prvních kapitolách tam bylo něco, co tak dobře poznávám u psavců, kteří se ještě neobrousili. (Ráda čtu sborníky začínajících spisovatelů a právě objevených talentů. :)) Ale tam, kde to některým zabere několik knih, tady šlo rychlé zlepšení vidět každých tucet stran. Také, autor si pohrál se psaním takovým způsobem, že ty ostré hrany měnil ve střípky zábavných, unikátních myšlenek, v zajímavé vedení příběhu, které toho faktu plně využívaly. Jedná se pak o nedostatek, nebo záměr? :) Co se týče postav, tři muži, tři hlavní postavy. Občas se stane, že se postavy, i přes silný a individuální začátek, později roztečou do stejnobarevné šedi. Tito tři však ne, každý si uchoval svou individualitu, svou vlastní barvu - ocelová šeď Arnošta, proměnlivá iridescence Petra, purpurově rudá Felixe. Tak si ty charaktery představuji, a jsem zvědavá, jestli jsem je odhadla správně. „Když něco dělám, dělám to pořádně! Když souboj, tak podle pravidel a dávných tradic. Přijedu s doprovodem a uvítáš mě na kosmoportu jako svého hosta. Očistíme se koupelí v ledové vodě a navlékneme si bílá roucha. Připijeme si z pohárů ve svatyni Boha války. Od západu do východu Země se budeme postit, meditovat podle starých válečnických tradic. Do arény vstoupíme, až na východě vyjde první paprsek světla Země - a souboj začne, jakmile se nad obzorem objeví celý kotouč.“ - Arnošt Kodex - str. 70-71 Děj se zatím rozvíjí, vykresluje dobrodružný román, takovou tu dobrou old school operu, se všemi pozitivy samozřejmě. Všechny ty střípky a náznaky... no, je to slibný začátek. Jediné, co mě tak zpětně zaskočilo - na jednu stranu knížka uběhla rychle, říkala jsem si, kolik se toho událo... ale pak si tak říkám, že je to vlastně úvod, tolik jsme se v ději nepohli a nakonec, byl to jen jeden den. A hanba mi, mám tu knih doma tak dlouho, a až dnes jsem si všimla věnování. :)))... celý text
Plameňák na konci léta – Malá antologie amerických žánrových autorek
2016,
* antologie
16.11.2024 - 4* Šla jsem do toho s tím, že to bude lehké letní čtení - obálka k tomu nakonec svádí. Má očekávání byla splněna, a zároveň jsem dostala mnohem víc. :) Jelikož to byla jedna z prvních knih, které jsem si od Gnómu koupila, překvapila mě i forma, papírová obálka. Ale čím déle jsem ji měla v ruce a čím déle jsem na obálky koukala (knih už mám doma víc), tím více se mi to líbilo. Je to opravdu kapesní čtení, a moc pěkně zpracované. Všechny povídky mají prvek vyprávění, atmosféru povídání si doma u krbu, přesně jak anotace a předmluva slibují. Zajímavá témata a koncepty podávané každodenním jazykem, přestože je někdy obsah snový a fantaskní. Četlo se to dobře, a četlo se to ještě rychleji. S každým dalším příběhem byla povídka má nová nejoblíbenější, první jednohubka, spíše střípek většího celku, další prapodivná pouť, následující Paní Sorensenová byla čirá magie. Dále jsem se jen nechala unášet vyprávěním. Jsem zvědavá, jak se na knížku budu dívat za pár let, až si ji přečtu znova. :) // Bitva o malou velkou vědu - Pamela Rentzová - 3* Zajímavá jednohubka, indiánská sci-fi. Komický výstřižek z každodenního života vědkyně. Něco málo mi tam chybělo, zdálo se to jako kousek většího celku, ale jinak pěkné. „Indiáni své stařešiny respektují,“ zamračila se Agnes. „No a samozřejmě, v indiánské vědě se musí podlézat kvůli grantům zrovna tak, jako v každé jiné vědecké organizaci.“ - str. 10 / Velká radost - Ursula K. Le Guinová - 4* Předem se omlouvám za odbočku. :D Ke Stephenu Kingovi jsem se v dětství dostala přes sbírku povídek a námět jedné z nich mi uvízl v paměti, i když si už ani nepamatuji, jak se jmenovala. Příběh byl o řidičce, která vyhledávala zkratky. Tento naprosto normální koncept rychle nabral surrealistický a fantastický spád. Pamatuji si, že jsem tehdy byla nadšená, jak jen o krůček vedle naší reality může být něco tak magického. Při začátku čtení této povídky jsem měla stejný pocit, to skoro dětské nadšení z nepoznaného hned za rohem. Psaní mi sedlo taky, povídka je něco mezi myšlenkovým proudem, popisem světa a drbáním kamarádek, možná by to bylo nudné, nebýt těch střípků lidskosti tam. Prosáknou zcela nečekaně, většinou v tom cítím stopu černého humoru, a je mi to milé o to víc, kolik v tom vidím lidské slabosti, malomyslnost a sobectví. Guinová lidi nepřímo popsala tak, že se mi z toho chtělo smát a brečet zároveň. Načež to hned vyrovnala nějakou jinou, milou scénou s dotekem absurdna. Strašně se mi ten výlet líbil. O korporacích žádné informace neexistují. Jenom dezinformace. Dokonce ani když se nějaká korporace čas od času zhroutí a zbyde po ní jen ohořelý kráter čpící po spálených akcionářích a obklopený neproniknutelnou hradbou členů Kongresu a dalších vládních činitelů, držících se za ruce a omotaných žlutou páskou s nápisy Soukromý majetek, Průchod zakázán, Nevstupovat, Zákaz lovu, rybaření a účetnictví – dokonce ani tehdy z nich nevydolujete zrnko pravdy. - str. 38-39 / Jak to bylo doopravdy - Pat Murphyová - 4* Re-telling pohádky, určitě si ji přečtěte. Ne tak vhodná pro děti, temnější. Více není třeba dodat, super povídka. Když vypravěči pohádkových příběhů líčí svatbu v královském paláci, je to samá láska a okouzlení a „jestli neumřeli, žijí šťastně až dodnes“. Vypravěči pohádkových příběhů jsou lháři: tohle nemá s královskou svatbou společného skoro nic. Pokud si král naplánuje svatbu, touha v tom hraje důležitou roli, ale zpravidla ne touha po jeho vyvolené. Mnohem spíš to bývá touha po moci. - str. 54 / Paní Sorensenová a seskveč - Kelly Barnhillová - 4,5* Povídka v sobě má tolik magie, pohádkové lyričnosti a zároveň takové skutečnosti, domáckosti a lidskosti. Připomíná mi některé starší fantasy, které jsem četla jako prcek, pohádky a příběhy, které nás měly varovat, magie, která nedávala smysl. Paní Sorensenová a seskveč však byla mnohem veselejší, vřelejší a milejší. Je obtížné, uvědomil si kněz později, dávat kázání, když je v kostele mýval. A hodně velký pes. A kočka. Přestože je neviděl - ztratili se někam, ještě než farníci dorazili - pořád věděl, že tam jsou. A to jej znervózňovalo. - str. 71 / Šest měsíců, tři dny - Charlie Jane Andersová - 4,5* Muž, který umí vidět budoucnost, si dal rande se ženou, která umí vidět mnoho různých budoucností. - str. 94 Už jen pro tu premisu je ta povídka tak poutavá. Napsána byla stejně dobře. Pro mě nejlepší povídka ve sbírce, taková pocitová horská dráha, ale bez té obávané emocionální bažiny, kterou tak nemám ráda. Každý okamžik, každý střípek v povídce měl své místo, zdála se krátká, zpětně však byla dlouhá tak akorát. Určitě si díky této povídce najdu další dílka autorky. „Tak proč sis se mnou vůbec dala rande, když máš možnost volby? Víš přece, jak to dopadne.“ - Doug (...) „ale to přece není tak jednoduché. Vždyť během těch příštích šesti měsíců, pokud si to ještě nerozmyslím, zažiju některé z nejšťastnějších okamžiků svého života, a taky vidím, že později z toho aspoň část povede k něčemu dobrému.“ - Judy - str. 97-98 / Hejno zahradních plameňáků - Pat Murphyová - 4* Poslední povídka pěkně uzavírá sbírku, u které jeden nevěděl, co čekat a kam se dostane. Je to taková klidnější, usedlejší tečka - stále však zábavná a kreativní. Celá knížka po Plameňácích získala název i kabátek, přijde mi to tak padnoucí. Tak nějak shrnuje všechny povídky před ní, přestože je to „jen“ střípek z normálního života. „Kruhy na vodě - takové ty, co se udělají, když hodíš do rybníka kamínek. Moc ráda se dívám, co se děje, když do systému vneseš malinkou poruchu. Jen věci trošku popostrčíš tuhle nebo támhle. A všechno okolo se nějak pohne, aby se to tou změnou vyrovnalo. Jenže nemůžeš předvídat, jak přesně se věci změní.“ Teď se usmívala ještě víc. „Je v tom prvek chaosu.“ - str. 137-138... celý text
R.U.R.
2018,
Karel Čapek
18.7.2024 - 4,5* (audio) Hra naposlouchaná na mujRozhlas, skvěle zpracovaná, rozhodně jsem si z toho odnesla více než z prvního čtení v tom roce 2011. Nebo jsem si z toho možná odnesla něco jiného právě pro to čtení až po letech. :) 28.6.2011 - 3,5*... celý text
Zločin a trest
2020,
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
6.10.2024 - 3,5* Kniha Zločin a trest byla dárek, nádherná edice z Rybka Publishers, ilustrace Dave McKean. Edice má i jiné, nádherně zpracované klasiky, postupně je sbírám. Dostojevskij má tu výhodu, že jsem ho jako mladší dost četla, ještě před listem povinné literatury, takže jsem se do knížky pustila relativně brzy poté, co jsem ji dostala. (Popravdě, Zločin a trest jsem přečetla teprve dnes nejspíše proto, že na seznamu povinné byl.) A dojmy jsou... smíšené. Jak nejspíše napovídá fakt, že jsem knihu četla několik měsíců. Vykreslení atmosféry ruské dobové společnosti - té chudé především - je brilantní. Možná spíše brutální. Viděla jsem to období, Petrohrad druhé poloviny 19. století, před očima. Jako spadnout do žumpy, v zimě. Hnus a ještě k tomu pak umírám na zápal plic, zatímco lidé bezohledně přihlížejí, v lepším případě, nebo si kopnou a k tomu mě okradou, v tom horším. Způsob, jakým Dostojevskij vykresluje své charaktery - smekám. Zjizvení, komplikovaní, dýchající lidi. V tom nejhorším světle, se všemi nedostatky, odhalení. Proto tak lidští. Občas pobavilo vyloženě dramatické vystupování postav (dramatické ve smyslu divadelní hra - vše tak absurdně dohnané do extrému), jindy brnkalo na nervy omdlévání a náhlý pláč - především žen. Ale podstata těch lidí tam byla a občas ten fakt štípl jako facka. Děj je... obsah knihy... no, to je ta smíšenost dojmů. :D Máme zde otázky, zločin a trest, očividně, ale i mnoho zamyšlení a prapodivných, pobuřujících, někdy vyloženě depresivních a rebelujících myšlenek. Dostojevski uměl postavy napsat tak, dokázal zážitky a lidské strasti podat tak, že nezáleží na kulisách, době, kdy je kniha čtená, stále to rezonuje. Je to univerzální, tyto emoce, pocity, situace, a proto i myšlenky stále souzní. Dojde ke zločinu, a pak se propadáme s hlavním hrdinou do filozoficko-psychedelického rozpadu mysli, v podání knihy spíše spirita/ducha člověka. Nějaký chorobný stav mysli tam byl už i předtím, ale po zločinu to nabere na horečnatém spádu. A to byl nejspíše ten zakopaný pudl. Záměr to nejspíše byl geniální a styl, jakým kniha byla napsaná, dokonalý. Ale číst to, probírat se všemi těmi myšlenkovými pochody a někdy zcela prostě náznaky šílenství a blouzněním... z pohledu ne tak sympatického vypravěče... a bez pevného děje k tomu. Je to chaos, žádný řád, ale nebývá takový život vždy? Jak moc se mi psaní Dostojevského líbí, zapomněla jsem, že píše bloky textů délky stránek, a občas to bylo jako honit se za myším ocáskem uprostřed 3D bludiště s tím, že se myška postupně mění v tucet jiných konceptů a na konci vlastně ani není zvířetem, ale abstraktní myšlenkou právě bez toho ocásku. (Také jsem si s pobavením uvědomila, odkud nejspíše pramení má láska k dlouhým, přehnaně komplikovaným souvětím a volnému toku myšlenek v mém vlastním psaní. :D) Kdybych tuto knihu četla tehdy, v maturitním období, odnesla bych si ze čtení více. Jsem si tím jistá, jelikož jsem si během četby s mírnou hrůzou uvědomila některé své zaryté názory a můj mozek už bohužel není tak plastický, můj náhled na život se už tak lehce nemění ani ve světle zajímavé myšlenky a... jsem stará koza. xD Jsem ráda, že jsem knihu přečetla, připomněla mi mou lásku k těmto občas hůře stravitelným kouskům. Jediné, z čeho jsem nešťastná, je fakt, že jsem většinu knihy četla v elektronické verzi (MKP epub), jelikož cestovat s takovou pěknou edicí je zločin. Samo o sobě by to nebyl problém... kdyby ty dvě edice nepřeložili dva různí překladatelé. :') Začátek jsem četla v překladu Michaela Fišla a tak zpětně musím říct, že se kniha možná četla trochu jednodušeji.. ? Zbytek, cestou MHD, byl překlad Jaroslava Huláka. Druhá půlka určitě. Ale nejsem si jistá, který překlad byl který, abych mohla usoudit, kdo dobovou atmosféru vystihl lépe, jestli i jiná (pravděpodobně starší) volba slov nepomohla... jsem idiot. xD... celý text
Svatava
2022,
Jolanta Trojak
10.12.2023 - 4* Posloucháno na mujRozhlas - Četba s hvězdičkou. Narazila jsem na knížku náhodou, anotace mě zaujala, znělo to jako zábavný příběh, který mi obzvláštní klasickou fantasy řadu, kterou obyčejně čtu. Měla jsem pravdu, líbilo se mi to, moc. A zároveň jsem četla málo, pokud vůbec nějakou knížku, podobnou této. V první řadě - zpracování Rozhlasu bylo skvělé. Po prvních několika minutách si mě příběh získal a kdybych měla čas, poslouchala bych celou knihu na jedno posezení. Je to zábavná knížka o okultismu, příběh o hledání sebe sama jedné mladé dívky (a krátké epizody existencí kolem ní, pěkně barvitá sebranka). Podivná směsice vážného a smutného, a absurdna. V jednu chvíli zde máme úvahy nad životem, spirituálním světem. A v další špinavou, ošklivou stránku života a lidí. Prapodivná jízda, kde člověk pořádně netuší, co se stane za pár stránek. Popravdě si nejsem jistá, zda se knížka měla brát jako vážné podaní, nebo taková spíše satira. Já se zcela určitě přikláním spíše k takové temnější, smutnější komedii. Mělo to své mouchy - jedna z nich fakt, že se příběh vinul jako klikatá stezka, děj jako takový tam pořádně není, ale i tak mě lehce rozladilo, že se některé "dějové linky" prostě jen tak opustily. Proto hvězdička dolů, pro ten trošku ztracený finiš. V jiných aspektech kniha překvapila až nečekaně příjemně - kolem a kolem byla třeba spirituální stránka příběhu zapracovaná do knihy skvěle. Popsat krátce takové téma není snadné, a přestože to tak trochu vyznělo vyšinutě, což nejspíše i mělo, i tak to znělo dobře. Nejsem si jistá, jak dobře by se mi četla papírová kniha, v jednom místě jsem i s audiem měla trochu krizi, ale poslouchání a především atmosféra, kterou ta forma navodila, to zachránily. Ve výsledku jsem ráda, že jsem na příběh narazila, a určitě po nějaké době zkusím i papírovou formu.... celý text
Babička
2005,
Božena Němcová
31.10.2023 - 3,5* Babička je krásná, atmosférická knížka. Ale jak psalo hodně jiných recenzí, neumím si moc představit, že bych ji četla jako dítě nebo před maturitou a dala mi to, co jsem si z příběhu odnesla teď, že by mě prostě a jednoduše bavila. Až část Viktorky. Především pro současné čtenáře je vykreslení světa babičky, jelikož už je to pro nás prakticky jiný svět, něco precizního. Dostala jsem se čtením do úplně jiného času a postupně poznávala generace nazpět, jejich zvyky a rituály, jak rok ubíhá, což bylo moc pěkné. Je to naivní, není to úplně realistické v tom, že je to zromantizované a idealizované, houpeme se na něžných vlnkách oceánu vyprávění a veškeré bouře a obrovské vlny ošklivé části reality jsou jaksi jen mráčky a nerovnosti v dálce. Přesto jsem ráda, že jsem si knihu konečně přečetla a jsem zvědavá, jaký názor na ni budu mít za dalších mnoho let, až se k ní vrátím.... celý text
Gallant
2022,
V. E. Schwab (p)
9.3.2023 - 3,5* Krásná knížka, a když píšu krásná, myslím neuvěřitelně nádherně designově zpracovaná. Co se týče příběhu, je to taková pěkná YA. Nejvíce zasáhne atmosféra příběhu a nápad za příběhem, postavy a děj samotný jsou spíše hezký průměr, což jsem tak od YA očekávala, takže jsem spokojená. Pro ten pocit dokonalého čtení pro pochmurný, deštivý den si to ty 4* zaslouží. :)... celý text
Oceán na konci cesty
2020,
Neil Gaiman
9.3.2023 - 5* Nádherné scény a psaní a závan dětství, smíchané s temnými elementy a fackami reality, které až bolestivě vytrhnou ze snění a kontrastují s pohledem dítěte. Příběh, psaní, ilustrace, zpracování. Vše zasáhlo v tom nejlepší slova smyslu. :)... celý text
Vladař
2007,
Niccolò Machiavelli
20.11.2020 - 4* Spousta věcí použitelných i v dnešní době. Až na jeden výrok na konci 25. kapitoly. :))))
Deset malých černoušků
2017,
Agatha Christie
17.11.2020 - 4,5* Oh well, na vraha jsem nakonec nepřišla. Možná bych tomu měla dát 5*?
V zajetí zimy
2020,
Naomi Novik
15.7.2018 - 4* Čekala jsem od toho více, možná proto jsem byla trochu zklamaná. Klady: - hrdinky, které byly totálně kick-ass. A tím nemyslím druh, který sáhne po svém meči a vše vyřídí ručně a stručně (hello, Kate). Narážím na jejich skrytou sílu, odhodlání, silnou mentalitu. I jejich priority byly postavené ve správném pořadí, což mi u YA vždy zlepší náladu - charaktery byly komplexní. I záporáci. A fakt šlo vidět, jak se všichni mění a vyvíjejí. Především si ale zůstaly po celou dobu věrné. Propracované rodinné vztahy. - zamotaný děj - zajímavá myšlenka a pojetí Zimy (aka národ Staryk) - antisemitismus. To geniální propojení s lichvářstvím (a Rumpelstiltskinem), které vás donutilo přehodnotit některé stereotypy. Židovská kultura. - psaní samotné. Autorka ví, jak vykreslit obrázek a často jsem se v jejím vypravěčství ztratila. Krásně dokázala podat život na vesnici způsobem, který vtáhl svou lyrikou do sebe. - tohle není zcela klad, a nejsem si jistá, jestli v tom nevidím více, než bylo myšleno... ale Flek? Tsop a Shofer, který řídil spřežení? Novik nakonec má polský původ... Zápory: - Novik čtu především pro atmosféru a roztomilé pojetí zažitých trendů. A přestože tato kniha byla technicky ve všech částech skoro dokonalá, něco mi chybělo. To kouzlo, které autorka obvykle do svého psaní vloží. Ano, byly tam kouzelné scény. Ale celkově... to vyznělo nakonec ne úplně hladce. Jako by to zadrhávalo a kousky příběhu do sebe zapadaly jen díky logice, ne pro příběh samotný. - kniha si ne úplně udržela mou pozornost. Autorka vykreslovala situaci, ale tam, kde mě to mělo pohltit... tam mě jiné POV místy iritovaly. Je to rozhodně lehký naprůměr a dobré zpracování pohádky. Silné charaktery jsou největším plus, ale i zbytek je nadprůměr. Hm, když si to tak přeberu... kniha pro mě možná byla nešťastně blízko knize Medvěd a slavík, což je absolutní demoliční koule, co se atmosféry týká. Přestože v ději nejsou až tak podobné, rezonovalo to. Jop, rozmazlila jsem se na předchozí trilogii a Silver to teď odneslo.... celý text
Druhé město
2005,
Michal Ajvaz
1.11.2020 - 4,5* O Michalu Ajvazovi jsem slyšela kdysi na střední škole. Přišel mi zajímavý a řekla jsem si, že si od něj jednou určitě něco přečtu. Jak to tak bývá, trvalo doslova roky, než se tak stalo. A stejně mě musela do obličeje praštit jistá recenze, abych se k tomu dokopala. Ano, koukám na tebe, K. *smích* Ta kniha mě okouzlila. Už od prvních stránek. Náhle jsem se vrátila do doby, kdy jsem začínala číst. Když jsem byla podstatně mladší a fantasy literaturou nepolíbená, držela v ruce knihu Čarodějův synovec od Lewise (ne že by si knihy byly až tak podobné. Narážím spíše na ten úžas nad neprobádanými kouty reality, cizími zeměmi a novým světem, který je hned vedle našeho, místa hned na dosah ruky, pokud se člověk správně podívá.). Znovu jsem užasla nad tím, kam nás příběh může zavést, jaké kouzlo se skrývá mezi obyčejně vypadajícími řádky, jak i ten největší nesmysl náhle dává dokonalý smysl. Je to podivná kniha, ale mně se strašně líbila. :)... celý text