Pečenka
komentáře u částí děl
Líbilo se mi vykreslování různých návštěvníků kavárny, pozorování ruchu kolem sebe i v sobě. Překvapivý, melancholický konec, který mě dojal.
Konec jsem čekala. Opravdu. Ale to je dobře. Protože hlavní postava byla popisována tak, že jsem se do ní dokázala dobře vcítit a její jednání vytušit. Možná tomu přispěl fakt, že jsem také autor a ráda píšu o "antihrdinech". Řeč hlavní postavy byla přirozená, působila opravdově a díky tomu podporovala čtivost. Jen mi chyběl nějaký konflikt, střet hlavní postavy s někým nebo něčím dalším. Ten chlap si svojí logikou vydedukoval, co musí pro svůj tvůrčí blok udělat a jeho myšlenky se mi líbili, ale měl to všechno dost snadné. Jak celý proces řešení tvůrčího bloku tak i to, pro co se rozhodl na konci. Nikdo nebo nic mu vlastně nebránil. Škoda. Text by tak měl více drama a napětí.
Povídka se mi moc líbila. Zajímavě, originálně pojetí zpracování povídky po "technické" stránce. Připomínalo to scénář. Tímto stylem se tak mohlo do povídky vejít hodně scén. Děj byl plný překvapení a husí kůže. Mrazivé okamžiky, podané přirozeně. Nebylo z toho cítit nic nepříjemného na sílu a dávalo to všechno smysl. Řadím povídku mezi mé neoblíbené z tohoto sborníku.
Ta pravá povídka na Štědrý den. :) Líbilo se mi popisování napětí při vyhlížejí Ježíška. A myšlenka toho, že si v sobě můžeme uchovat kouzlo Vánoc v jakémkoli věku.
Líbí se mi prostředí postapokaliptického světa v kombinaci s jemným způsobem podání příběhu a jeho nálada. Tichá ledová krajina a do toho příšerný hlad. Všudypřítomný strach o přežití a záchvěvy lidské morálky. Zároveň povídka nese vánoční poselství, po jehož naplnění touží všichni. Tady ale cítíme, že se nikdy nezrealizuje. Pěkné kontrasty i myšlenky hlavního hrdiny.
Zajímalo by mě, jak by text dále pokračoval, kdyby mohl být delší. Jak by pracoval třeba s akcí a konkrétností. Zda by se text něčeho jen letmo dotýkal, okolo něčeho poeticky tančil nebo šel více do hloubky.
Osobně se mi povídka líbí. Autor je dobrý vypravěč a v jeho psaní vidím potenciál. :)
Líbí se mi, jakou zvolila autorka hlavní hrdinku. Bylo to příjemné a milé čtení před Vánoci. Povídka s dojemným koncem. Krásné.
Pěkná westernovka, která se dobře četla. V textu nepůsobilo, že by bylo něco navíc nebo naopak něco chybělo. Děj dynamicky plynul. Jasná pointa, překvapivé momenty i napětí.
Neotřelé pojmutí tématu "kdysi v zimě".
Pěkná duchařina ovinuta tajemnem, co se dobře čte a zároveň udržuje ve čtenáři napětí, se kterým čte až do konce.
Skvělá první věta. Zapůsobila na smysly a zaujala, podpořila chuť dále číst. U žádné jiné povídky ze sborníku jsem to dosud takhle neměla.
V povídce jsou přirovnání a metafory, ze kterých je znát cit pro detail a autorčino citlivé vnímání okolí. Líbí se mi propojení smyslů, chutí a vůní. Jsou napsány tak, že krásně poeticky popisují realitu, která je na začátku romantická a postupně více a více drsnější až mrazivá. Přechod působí přirozeně. Díky tomu se příběh vnímá hodně procítěně a opravdově a je tak dobře zapamatovatelný.
Na závěr tleskám za odvahu jít s tímto tématem ven. A taky za to, jak ho autorka uchopila. Není snadné o tomto psát, aby to pro čtenáře bylo čtivé a stravitelné a tady se to povedlo. Vše je napsáno přesně a s citem.
V pocitech hlavní hrdinky jsem se poznávala a v závěru povídky pak úplně.
Z povídky Jaro nám nepřálo šel ohromný cit. Jak pro poetické popisy detailů, vykreslení prostředí i vnitřní vnímání hlavní postavy. Umím si tenhle text představit jako začátek filmu.
Černobílé vločky bylo takové vlídné, poetické vyprávění. Během čtení jsem si říkala, že určitě hlavní hrdinka není jediný člověk, který se cítil přehlížený a odmítaný a má svůj vlastní svět, ve kterým může být sám sebou. A pak přišel překvapivý konec, který mi ukázal, že je to vlastně jinak. A mě to do sebe všechno harmonicky zapadlo. Téma se mi líbilo. Jsem zvědavá na autorčin román.
Ztráty a nálezy je povídka, která mě okamžitě vtáhla a začala bavit od prvního slova. Je pravdivá a ze života, nenudila. Během čtení nevznikaly žádné nepříjemné otazníky. Vyprávění je živé.
Moc dobře stylisticky a jazykově napsaný příběh. Líbí se mi i různá přirovnání jako stůl plný jizev nebo ptačí hnízdo v centru hurikánu a také ten výlet do devadesátých let a historická opona. Všechno to spolu sedělo.
Zdařile a přirozeně napsaná romantika mezi dvěma muži, která je místy protkaná humorem.
Přečetla jsem ji jedním dechem. Perfektní.
Zjizvený byl o atmosféře, která vás nenechá vydechnout, zvratech, neutuchajícím napětí a překvapivých momentech i otázkách. První povídka, ze které se mě dotkl strach a měla jsem husinu. Povedené. Propracované. Originální.
Bílé Vánoce je povídka, která navodila příjemnou vánoční atmosféru. Zvolený jazyk přirozeně sedí k pohádkově laděnému příběhu. Z povídky dýchá jasné vánoční poselství. Překvapení na konci je třešničkou na dortu, kterou příběh potřeboval. Celkově se mi povídka moc líbila a do sborníku krásně zapadá.
Na povídce je znát citlivá práce s hlubokou myšlenkou. Byla to pro mě sonda do emocí postavy. Byla jsem zvědavá, co se tehdy odehrálo. Ale tušila jsem, že se nejednalo o nic příjemného, protože z textu šla taková poetická tíseň a mrazivost díky popisům a dialogu - pečlivě vykreslený obraz atmosféry, přítomných pocitů i vzpomínek. Originální nápad zpracování myšlenky. Je to celé filozofické, citlivé a silné. Nic neklouže po povrchu. Konec příběhu se přirozeně spojil s jeho začátkem a krásně vynikla pointa.
Od začátku jsem v textu cítila určité příjemné napětí a otázky. Co je uvnitř? Kdo to tam nechal? Dialog mezi ženami mě udržel v temtu čtení a já měla celou dobu chuť se dozvědět odpovědi.
Líbilo se mi prostředí povídky. Protože Vánoce nejsou jen lesk, třpyt a načančanost. Jiní lidé Vánoce zkrátka prožívají v něčem jiném. Autorka nám ukazuje realitu. Cením si toho, že ji autorka popisuje.
A pak konec jasně ukázal samotné poselství Vánoc. Závěr pro mě byl dojemný.
Myšlenka je zde vyjádřena jednoduše, zřetelně, pravdivě.
Originálně zpracované téma současnosti. Líbilo se mi vystoupení vlastního stínu a dialog mezi ním a člověkem. Hlavní postavě bych přála, aby mu dal stín ještě více na frak.
Byla by paráda, kdyby něco takového bylo možné i v reálném světě, aby si člověk uvědomil, co dělá nezdravého a změnil to, jen neseděl a nečekal.
Myslím, že povídka nám ukazuje, že každý je plně strůjce svého (ne)štěstí, směru svého života a také jak neumíme mluvit sami se sebou a kam to může vést.
Moc se mi líbí, že se autor pustil do tématu marnosti lidských životů.
Povídka je napsaná přirozeně, vše je uvěřitelně popsáno. Dotkla se mě nostalgie a jsem za tuhle atmosféru moc ráda.
Všimla jsem si v ní kapky poetiky v kontrastu realitou polodospělého života. Taková ta křehkost, čistota dětství a pak spěch na "výhody" brzkého dospěláckého života. Ostatně, jak název povídky v sobě skrývá.
Krásná práce s jazykem. Je vidět autorova bohatá slovní zásoba, používá zdařile slovní obraty.
Krásně to umí s popisy. Jsou živé. Nejsou nadbytečně protáhlé a nudné. Sedí dobře na svém místě. Jsou přesně tam, kde mají být, aby si čtenář dobře představil postavy i prostředí. Harmonicky synchronizují s dialogy. Rukopis se stává mezi ostatními dobře rozpoznatelný a je originální.
Atmosféru autor pěkně vystihl. Dotýká se čtenáře a vtáhne. Stupňuje napětí. Konec překvapí s tím, že si čtenář řekne: "To jsem měl tušit, že se stane." Oslovila mě nálada celého příběhu.
Líbí se mi i myšlenka díla. Odvaha neznamená, že člověk nemá mít pokoru a má být drzí, neuctivý k ostatním. Připomnělo mi to paralelu s dnešní dobou nejen na sociálních sítích...
Takže se mi také líbí, jak to s hlavní postavou dopadne.
Za mě tady má autor cit pro vše, co spisovatel má mít.
