siena
komentáře u částí děl
Ač jsem byla "varována", že rozpracování povídky do románu, ztratila pointa své kouzlo, nejspíš neodolám, abych se sama přesvědčila. Jak se píše v anotaci, resp. v poznámkách překladatelů, opravdu je zápletka jedinečná a "nekopírovatelná"...
Detektivka, která je postavená na forenzním vyšetřování, která si nezadá s těmi dnešními, o století "mladšími".
"...a nemohl by pracovat bez své chemické a fyzikální laboratoře a mechanické dílny ani bez svého zručného a dychtivého faktota...". Faktot je půvabné slovo...
V této povídce spojila autorka oba své dva umy, Dámy klasické detektivky a Dámy psychologického románu. Bez šokujících detailů, bizarních motivů, vystavěla gradující příběh s velmi zajímavou pointou, překvapivou i pro samotné aktéry vyprávění.
"...To je celá jeho vina. Přišli noví garibaldiáni, nepohodli se se starými a on to odnesl, třebaže je hájil sám proti všem. Ach ti nevděčníci! Zabili ho. ..."
Jak snadno mluvíme o tom, jak radši nežít, než se potýkat s chorobou a postižením. A jak je vše jinak, když se nám to opravdu stane...
"...Každý teď uvažoval, jako kdysi uvažoval Golisch, když byl zdráv: že jediným východiskem, jak uniknout tomu živoření pod strašnou a nepřirozenou hrozbou nového záchvatu, k němuž může dojít každou chvíli, je rána z pistole.
To si teď myslili oni: ale Golisch už ne. Golisch se naopak neznal radostí, když asi po dvaceti dnech mohl udělat první krůčky po pokoji s pomocí sestry a synovce!..."
Potvrzení, že si máme dávat pozor na to, co si přejeme, co nám jen bleskne hlavou...
Liana, tato vydání v nakladatelství Reader´s Digest Výběr jsou zkrácená. Je to uvedeno přímo v knize...
