Singularis.mzf
komentáře u částí děl
Tento krátký článek se zavádějícím názvem má hodně poutavý a zajímavý námět − situaci spisovatele-dyslektika, který se snaží svoje jedinečné myšlenky prosadit ve společnosti. Bohužel však toto téma nijak zvlášť nerozvine a skončí jako pouhé postesknutí si nad tím, jak je společnost nespravedlivá, že si všichni kupují knihy vydané velkými nakladatelstvími a knihy autorů vyhrávajících literární soutěže, zatímco od děl dyslektika, který literární soutěže prohrává a chce si sám určovat, co bude psát, se odvracejí jako od čerstvého jogurtu s nápisem "zkažený". Nic hlubšího o příčinách či souvislostech těchto jevů se však z článku nedozvíme.
Rešerše na téma superorganismů, která dává kulturní kontext povídkám Z lidstva a Přirozená mnohobytost. Její zařazení v knize mi připadne trochu nelogické, ale ve vztahu k uvedeným povídkám je užitečná.
Přirozená mnohobytost je utopická sci-fi povídka o bytosti na planetě s poetickým jménem Živéda. Vyjadřuje krásnou touhu po tom být součástí světa, ale nebýt přitom světem pohlcen/a, dokud to sám/a nebudu chtít. Na Živédě je celý svět bezpečný, srozumitelný a přátelský, ale nesnaží se v něm žijící bytosti ovládat a nechá jim tolik volnosti, kolik potřebují. Ve skutečnosti jsou zde všechny bytosti součástí jediné celoplanetární "mnohobytosti", ale ta je natolik moudrá a ohleduplná, že jim nechá čas a příležitost, aby našly samy sebe, než se rozhodnou naplnit svůj život vrátit se do mnohobytosti, která je porodila, a zaujmout v ní místo, kam patří.
Námět povídky je krásný a dobře zpracovaný. Od stoprocentního hodnocení povídku dělí jen styl psaní, kterým se čtenář místy musí s velkým úsilím „prokousávat“. Naráží přitom na příliš mnoho neologismů a neelegatní větné konstrukce jako např. "Je to sice jisté snížení autonomnosti v méně rozvinutých oblastech všeživota (např. volném wesmíru), ale − pokud někdo chce, může třeba své tělo inteligentní sebeevolucí přeskupit i na autonomní mezihvězdné plavidlo (s tím, že bude muset řešit existenční otázky) a nikdo mu v tom bránit nebude, SVOBODA je zachována." Je sice jasné, co tím chce autor vyjádřit, ale mohlo by to být mnohem jasnější...
Přesto jsem přesvědčen/a, že je to povídka, kterou se opravdu vyplatí si přečíst, a pokud má čtenář alespoň nějaký vztah k přírodě, určitě ho hluboce osloví, zvlášť autorův doslov.
Povídka se mi docela líbila, hlavně začátek, který mi připadá jako čtivý robinsonovský boj o přežití. Zaujala mě myšlenka o údajném zlu všude kolem, před kterým nás mají chránit.
"zábavu si zvolil jako jediný smysl života" - to mi připomíná myšlenku gamifikace z knihy Neodolatené od Adama Altera.
"Zlo je založeno na lži a ta je bezmocná, když na ni pohlédne zdravý rozum."
-- S touto myšlenkou (myšlenkopocitem?) zásadné nesouhlasím. Prostá (nevinná) lež možná, ale mnohem častěji se setkáváme se sofistikovanými iluzemi a argumentačními klamy. Ty zneužívají právě nedostatků zdravého rozumu; naopak lidé s rozumem nenormálním (nezdravým) jsou proti nim často odolnější, protože jejich rozum má jiné nedostatky, takže řada běžných argumentačních klamů na něj neúčinkuje.
Závěr povídky se mi už nelíbil a připadá mi příliš mimo realitu.
