Skallarix
komentáře u částí děl
Návraty do rodných měst po letech mohou být náročné, smutné, nostalgické... Nebo mohou mít svůj důvod.
Na povídce oceňuji její rozuzlení, zakončení. Povedené.
Tento příběh je vlastně takovým vyprávěním ve vyprávění. Postavy tohoto příběhu vzpomínají na ne tak dávnou bitvu se silami temnot a nemrtvými.
Čtivá práce (s autorčiným typickým zakončením ;).
Nejsem si jistý, jestli měl být tento ultra krátký příběh humorný, nebo měl skrývat nějakou pointu, která mi asi nedošla v plném rozsahu. Každopádně mě nijak neoslovil a neshledávám na něm vůbec nic zajímavého.
Jistý kočičák ztratí svou lidskou dceru a jde požádat ostřílené zaklínače, aby mu ji našli.
Je to krátký, jednoduchý přímočarý příběh s důrazem na akci.
Nebyl to špatně napsaný příběh. Autor si pro své kulisy zvolil konec druhé světové války a útěk z koncentračního tábora. V ději mi přišlo trochu divné, že tak náhodou jeden z uprchlíků najde pod podlahou staré opuštěné "chatky" hned okultní knihy v hebrejštině... Pokud to nebyla náhoda, ale záměr se do této ruiny dostat, moc znát to z kontextu nebylo.
3,5 hvězdy
Konečně hrdinská fantasy řadící se do žánru "meč a magie" (co se týká Žoldnéřů fantasie). Trochu drsnější jízda skrze lehce temnější svět. Takových příběhů by mělo být v soutěži více!
Já tenhle typ fantastiky nemám rád. Naivní urban fantasy, kde všechny mytologicko-mýtické bytosti, bohové a další žijí v podobě smrtelníků v jednom jediném městě, které chrání před nějakou pohromou. Pohromou, kterou tvoří samozřejmě tytéž bytosti, jen z té "druhé", "temné strany". A pak je tu jeden smrtelník, random trumbelín (vyvolený), který přijde ke všemu jako slepý k houslím a zachrání tím město, nebo ještě lépe svět.
Tady se svět nezachraňuje, jen Praha ve velmi blízké budoucnosti. Ale i tak. Krom mé nelibosti k tomuto druhu příběhů mohu už jen dodat, že mě "Spojující článek" vůbec nebavil.
Originální fantasy. Velmi dobře napsaný příběh...
Těžko více dodávat. Snad jen doporučení k tomu, abyste si povídku přečetli. ;-)
Inu, moc překombinované na můj vkus a ne tak zajímavé. Mělo to svůj osobitý humor, ale ne tak silný, aby povídce vytáhl trn z paty.
Příběh ze stejného universa, jako autorčina povídka v předešlém ročníku (Šestý asistent). Jen v tomto příběhu pro mě bylo velmi těžké držet krok s dějem a jeho logikou, domýšlení si, co se vlastně stalo/děje... Celkově pro mně těžko uchopitelný příběh. A onen autorčin styl, vyprávění a forma? Nějak se to vše vytratilo...
Zde oceňuji propracovanost příběhu. Autor musel znát nějaké reálie, základy kultury a historie daných oblastí a národů, než se do něčeho takového pustil.
Příběh byl vcelku zajímavý a dobrodružný. Dobrodružný s velkým "D" - tím způsobem, který naleznete ve starých knihách.
Tato povídka vyhrála první místo v Žoldnéřích za rok 2021.
Asi není moc co vytknout po literární stránce, ale děj nebyl nijak neobvyklý na tento typ a druh literatury. Obzvláště když vezmu v potaz tuzemské literární fantasy soutěže, něco na stejný způsob jsem četl už tolikrát a tolikrát v Žoldnéřích, MLOKovi, nebo jiných. Zde k dobru bych počítal fakt, že se autorka snažila vtisknout kus psychologické stránky do těch pár řádků. Ostatně výsledek co se týká celkového hodnocení to nijak neposouvá...
Celkově... Hlásek byl lepší než předešlý díl těchto dvou podivně mluvících, toulajicích se chudých rytířů, který vyšel v předešlém ročníku, to ano. Takže jsem byl silně na pochybách s hodnocením. Dvě hvězdy? Jednu? Nakonec padla volba - jedna a půl hvězdy, za mně...
Odpočinkový fantasy příběh, co nás protáhne jedním larpem a honem za pekelníkem, který... A víte co? Přečtěte si ho. Rozhodně stojí za to! Určitě se po několikáté opakuji, ale příběhy autorky (Věry Mertlíkové) mě téměř vždy velmi pobaví a mnohdy mi vyčarují i úsměv na tváři. A toto rozhodně nebyla výjimka.
Zároveň mě velmi bavilo za ty roky sledovat úspěch V. Mertlíkové (obzvláště v Žoldnéřích fantasie), kdy se ze samotné soutěžící stala nakonec autorkou, jejíž povídka se stala hostující. Čímž také gratuluji!
Jinak, takový méně zajímavý dodatek - v této hostující povídce se objevily ilustrace od Lídy "Aegeri" Holubové, kde na jednom obrázku je ztvárněno, či vyobrazeno místo, kde jsem jako malý kluk vyskytoval poměrně často. Notoricky známé věžáky, někdy i známé jako "policejní dvojčata". Jedná se o policejní ubytovnu "Kupa" - 81 metrů vysoký panelák, který je zároveň nejvyšším panelovým domem v České republice již od roku 1980. Taková ikona Jižního Města...
Álé, ani se neptété. Tož bylo také blbé...
No, více parodovat tuto mluvu ani nebudu. Zaprvé jí neovládám a zadruhé ji mnohdy ani nerozumím. Takže číst tuto povídku bylo pro mě náročnější kvůli přehnanému žargonu, který zdůrazňoval poměry a původ dvou "potulných rytířů", kteří se snažili konat dobré a hrdinské skutky, jen ne vždy to vycházelo podle představ.
Jistě, je to humorná povídka, jenže mě nějak vůbec nepobavila, ani nebavila. Ale i tak bych ji neoznačil za nejslabší kus ročníku Žoldnéřů.
Tohle bylo hrozně slabé. Místy až hloupé svým jednoduchým, jalovým způsobem. Ano, četl jsem i daleko horší dílka na toto ohrané téma - heroický chlapík zbavující se monster za nějaký ten peníz...
Tady dosti pokulhával jak samotný děj, který byl někdy až směšný, tak i autorův vypravěčský um.
Velmi zdařilé historicko/fantastické dílko. Navíc se opírá o mé oblíbené "skutečné" legendy s draky. Záhadou zůstává, kdo je tím tajemným Argonantem - a nemyslím tím hlavní postavu příběhu, nýbrž autora, který tento pseudonym používá. Tak či tak, má svou stránku i na wikipedii ((https://cs.wikipedia.org/wiki/Argonantus)), která samozřejmě nevnáší do této záhady žádného světla.
Zpočátku se musím přiznat, že mě povídka moc nebavila, ani neoslovila... Ale co mě doopravdy vtáhlo a co si mě získalo byl autorčin styl. Její vyprávění a jeho forma... Kouzelné :)