Skallarix
komentáře u částí děl
Moc mi nesedl styl autora, ale to není to důležité. Červený šíp je prazvláštní záhadná historka o sázce dvou mužů. Konec a rozuzlení mi ale přijde na jednu stranu podivný.
Ten chlap je krysa!
... A taky pěkný hajzlík, který mi ležel v žaludku hned od začátku. Nakonec byl sám vytrestán, ale... Dostatečně? Nevím, nevím. Ale to není podstatné. Hlavní je to, jak autor skvěle vykreslil příběh. Byl vtipný, měl pointu a ačkoliv hlavní postavou byl zmíněný zmetek, který si těžko získá vaše sympatie - mě jeho příběh bavil.
Na jednu stranu bych řekl - drsná verze ježibaby, kterou všichni známe z pohádky. Ale vlastně... co je na ní drsnějšího, než nám vypráví klasická lidová pohádka? Vlastně... Nic, jen náš dospělý pohled a vnímání světa kolem nám to vykresluje v odlišných barvách, než jsme zvyklí z dob mláděcích.
Mé hodnocení se neodvíjí od toho, že by povídka samotná byla nějak hrozná, příšerná. Ale upřímně, zde se má jednat o odlehčenou fantasy plnou humoru. Na tom stojí i pointa. Ale mě to vtipné tolik nepřišlo a navíc nemám moc rád tyhle velmi jednoduché pohádkové taškařice.
Jako první mikropovídka sborníku MLOK 2020 a takový rozjezd! Nemohu si pomoci, ale povídka má podle mě atmosféru těch klasických amerických hororů z druhé poloviny dvacátého století. Skvělé dílko.
Od novely jsem se nemohl odtrhnout. Velmi čtivě zpracována, autorka je dobrá vypravěčka. Ale jako fanoušek sci-fi bych pár věcí vytkl. I když, to by ze mě dělalo asi spíše fanouška hard sci-fi (však nepopírám toto tvrzení...;). Vypisovat vše zde je asi zbytečné, nebylo nic, co by extra vyčnívalo jako trn z Ichkeratova ocasu.
Také bylo trochu znát, že novela je protkána trochu oním "čtením pro ženy", možná jen mé zdání. Ale nebylo to nijak na škodu.
Zajímavý kousek.
Příběhy o pomstě mě povětšinou velmi přitahují, ale v tomto případě musím říci, že tento příběh mě nejen neoslovil, ale také mě vůbec nebavil.
Autorka vystavila Creonskou říši coby takové mezigalaktické válečné Německo ver. 2.0.1. Inspirace právě Německem byla více než zřejmá, a to nejen ozdobami orlů s rozepjatými křídly, ale i jinými popisky, názvy a jmény... Také původní obyvatelé Creonu jsou upjatí, chladní - ale hlavně - světlovlasí a modroocí. A tady bych se pozastavil. Je to teprve druhá povídka od autorky Žilkové, co jsem četl, ale bylo by těžké si nevšimnout autorčiny jisté averze ke světlovlasým a modrookým lidem (no, možná se mi to zdá, ale obě povídky byly dost tendenčně zatížené tímto směrem), zatímco ti s hnědýma očima a tmavými vlasy vystupují často jako hrdinové. Až tedy na Hitlera (v povídce "Malíř prázdných světů")...
Ale i když tohle vše pominu, byla to taková lehce laciná spaceopera s ultra neohroženým hezounem, co s jednou starší lodí a posádkou přeživších rozloží celé impérium, Říši, co si podmaňuje světy v celé galaxii za pomoci jedné... co to vlastně bylo? Démon? Inu, .... povídka mi vůbec nesedla.
hodnocení: 1,5 hvězdy.
Mechanoidi jsou vlastně takoví kyborgové. Lidé (či přesněji většinová společnost) bez mechanických vylepšení se jich bojí a tak nastávají společenské změny, které vedou k jejich zákazu. Hlavní hrdinka je mechanoidka, která hledá svou unesenou sestru ve světě, který jim usiluje o život.
Byla to akční jízda, čtivý příběh. Občasně se autorka nevyhnula nějakému klasickému klišé, ale není to nic neodpustitelného.
Nejdříve jsem měl lehce potíž držet krok s poutnicí, která kráčela po povrchu oné planetky, ale netrvalo dlouho a zorientoval jsem se, kde se to vlastně nacházíme - a prožil jsem zajímavé a napínavé dobrodružství z cizího světa. Velmi dobrý detailní popis prostředí a dění kolem.
Další z příběhů "Čajového cyklu". Velmi povedené. Těším se na autorčinu knihu "Dům roztříštěných snů".
Paní Mertlíková a její příběhy patří mezi mé oblíbené. Zpočátku jsem si ale zde říkal, že toto nebude zrovna něco, co mě zaujme tolik, ale nakonec se z toho vyklubala roztomilá a veselá svatoandělská taškařice.
Až pohádkový příběh, velmi skvěle převyprávěný (napsaný). Možná krátký, ale vše co mělo být vyřčeno, vyřčeno bylo...
Zajímavá povídka. Příjemně podané vyprávění. Je zde v komentářích zmíněný "patetický konec", ale mě na škodu rozhodně nepřišel.
Očividně nejsem jediný, komu kupříkladu zmíněná motivace hlavního hrdiny nějak nedošla. ...
Z počátku dobré, příjemný styl vyprávění. Ale nemohu říct, že má povídka spád, je to spíše jako zrychlené převyprávění. Dříve než se nadějete, jste u konce. Možná je ten námět už mnohokrát zpracovaný, ale v tomto případě, čtivé. Jen lehce slabší.
Velmi dobrá povídka s hororovými prvky. Tak trochu jsem přemýšlel, jestli onen sad má něco společného s jiným jablečným sadem, o kterém jsem se dočetl v povídce pana Moravce. Ale ne... Tento skrýval jiná tajemství.
Ty čarodějné povídky vtisknuté do naší doby paní Moravcové mám rád. Zajímavé, ale přeci jen... Tato mikropovídka mě tolik za srdce nechytla.
Zvláštní postava žebráka se snaží vyžebrat co se dá. Konečné rozuzlení příběhu možná bylo nečekané, pokud neznáte anotaci, ale ani přesto mě tato mikropovídka neoslovila a vlastně nic neřekla.
Silný a smutný příběh. I po letech se mi vybavují některé scény právě z této povídky.
