Skallarix
komentáře u částí děl
Povídka sama o sobě nebyla jedna z těch nejčtivějších, nejzábavnějších, či tak úžasně promyšlených, jak už od Dicka bývá zvykem. Tady však nejdůležitější a nejzajímavější byla pointa, či poselství samotné. To okolo byla už jen ne zcela dobře udělaná "omáčka".
Lidé skrze celou historii jdou za symboly, osobnostmi, které mají něco symbolizovat, ačkoliv jsou mnohdy jen loutkami, a mnohdy...
Nejvíce k této povídce řeknou asi slova samotného autora...
"Už dlouho jsem přesvědčený, že minimálněpůlka slavných historických osobností vůbec neexistovala. My lidé si vždycky vymyslíme, co se nám hodí do krámu. Možná i Karel Marx je vymyšlený a ve skutečnosti jde o dílo nějakého námezdního pisálka. Ale v tom případě - " (Philip K. Dick, 1976)
Zajímavá zápletka.... Povídka měla spád, byla napínavá a zakončení vcelku nečekané.
Vtipné podání vcelku smutného příběhu. Tabulka "výhody a nevýhody.. " mě pobavila. Konec byl takový lehce zmatečný.
Pokud znáte práci pana Neffa, jistě poznáte jeho rukopis. Jako i v jiných autorových příbězích, i zde se setkáte s nadpřirozenými jevy - v jisté formě. Krátká povídka, která však nemá tak velké "finále", či rozuzlení, které možná očekáváte.
Hlavní postavě povídky, detektivovi Skorci, se na případu něco stále nezdálo, ačkoliv jeho kolegové ho chtěli uzavřít jako sebevraždu. Skvělá povídka s postupným odhalováním pachatele. Styl "klasické detektivky".
Příběh napsaný byl dobře. Drsná stará škola, ostřílený bývalý detektiv najmutý hlavou světské rodiny, který má vyřešit vraždu jeho mladé dcery.
Tak... Bohůmžel. Tato ne-detektivní povídka mě neoslovila a celkově tematicky mi nebyla nijak blízká. Moc nerozumím tomu, proč byla zařazena do "Praha Noir" - příběh o smutném chlapci židovského původu, který postrádá otce, avšak nakonec nalézá po letech jistý klid...
Zajímavý příběh jednoho starého domu, který má svá tajemství, stejně tak, jako i postavy této povídky.
Jak již padlo, uvěřitelné to naprosto bylo. Autorka vnesla ženský pohled skrze svou hrdinku povídky a dění bylo... Obyčejně dnešní a asi i "lidské", dá se říci. Skrz pohled matky samoživitelky a jejího života prožíváme malou detektivní záhadu, se kterou jí pomáhá.... Ale, sami si přečtěte, kdo vlastně. Jinak "Olda č.,'vždyť jsi to chtěla a už se mě nezbavíš'" mě nějak iritoval. Případ zoufalejšího muže, který svou princeznu a tu pravou hledá ve tři ráno na baru. Tak to hodně štěstí...
Příběh samotný byl zajímavý. Ano, nikdo se nechce dostat do takové situace, kdy někdo z rodiny, jeden z nejbližších prostě zmizí a vy žijete v nejistotě. V hlavě se honí jedna černější myšlenka než druhá a tohle peklo se s vámi táhne roky a roky. Časem už přemýšlíte, jestli je ten dotyčný mrtvý - a hlavně, jestli by bylo lepší, kdyby byl, či nikoliv. Samozřejmě, že budete chtít, aby žil a bylo vše v pořádku. Ale ono už nikdy nebude. ....
Co mi vadilo na příběhu (povídce) byl jeho příšerný sloh. Netuším, jestli to byl záměr z uměleckého hlediska, či nějaké pohnutky autorky zaujmout čtenáře... Ale bylo to příšerné.
Drsné řečičky a děj vcelku o ničem.... I tak by se to dalo shrnout, ale jako anotaci to sem psát nebudu.
Děj vcelku absurdní, či spíše bizarní. Hlavní náplní této povídky jsou akce a tvrdá slovíčka na úkor smysluplného děje...
Lehce akční, rychlé, čtivé. Tato problematika je i tématem jistého (krimi) miniseriálu "PĚSTÍRNA" (ačkoliv třeba autoři seriálu chtěli říci to, či ono - nehledě na to doporučuji ke shlédnutí).
Zajímavá, krátká detektivka s mystickými prvky. Ačkoliv se celý děj odehrává za rychlosti splašeného vlaku, své kouzlo má.
Takový jistý druh setkání po letech. Konec povídky asi nebyl tolik předvídatelný, ale na druhou stranu ani moc nepřekvapí.
Děs a hrůzu nemusí nahánět jen duchové, či bytosti jiných světů, ale i nástrahy toho našeho. Příroda umí ukázat, jak lidstvo je proti ní jen smítkem, či oním peříčkem zmítajícím se ve větru, když chce.
Chápu, že tato povídka na spoustu čtenářů neudělá pravděpodobně tak veliký dojem, jako jiné Poeovy povídky a příběhy. Popis vodního víru (či jiné "přírodní síly") a lidské bezmoci není dnes možná pro čtenáře tak strašidelný... Dokud ho sami nezažijí.
Klasická rozprava nad událostmi s detektivní zápletkou, ve které vystupuje slavný detektiv C. Auguste Dupin.
Dobrodružné, napínavé a hlavně - klasické. Tajemství, které se podaří rozšifrovat a díky tomu i najít poklad větší, než je onen zlatý brouk.
Opravdu skvost mezi fantasy povídkami, oprávněný vítěz v sekci "novela" tohoto ročníku MLOKa a takový malý klenot i sám o sobě bez nějakého žánrového škatulkování. Příběh je velmi dobře zasazen do období antiky, přesněji přímo do doby po skončení války v Tróji. Perfektní dějová linka, která si v ničem nezadá i s klasickou literaturou (a to se jedná o fantasy novelu!).
Perfektní.
Tajemná detektivka, která by neztratila šmrnc ani bez "nadpřirozených" částí (samozřejmě by se pak příběh odebíral jinam, ale i tak...). Samozřejmě oceňuji i použití těchto "mystických prvků" v povídce. Ano, konec byl docela rychlý, ale zároveň nebyl uspěchaný, ani neubral nijak na kvalitě povídky samotné. Za mě jedna z nejpovedenějších prací v tomto ročníku MLOKa!
