Slepýš24
komentáře u částí děl
Jsem ráda, že jsem se díky povídce mohla "podívat" do válečného Královce, dozvědět se něco o jeho historii, dozvědět se něco o životě místních obyvatel za války.
Bohužel mám ale pocit, že ona snaha zachytit život lidí mezi roky 1939-1945 v tak krátké povídce zlomila autorovi vaz. Všechno tu bylo jen tak nastíněno, nešlo to do hloubky. Žádné příčiny, žádné důsledky, žádná plynulost, žádné pocity postav, žádná motivace k jejich činům, žádné myšlenky. Postavy jsou tím pádem vcelku ploché. A láska mezi Wojtkem a Halkou? Na čem byla založena? Co jeden k druhému cítili? Proč se milovali?
Konec byl zřejmě nutný pro naplnění tématu literární soutěže, ale mně se nelíbil. Čekala jsem něco temnějšího. Nebo něco méně očekávatelného.
Jinak oceňuji mapky s královeckými mosty.
Nejsem nadšenec do příběhů o náctiletých, kteří flámují a vyvádí všelijaké lotroviny, ale tohle mě bavilo. Rovněž příliš nevyhledávám knihy, povídky psané obecnou češtinou. Ovšem tady mi to vůbec nevadilo. Nespisovných výrazů tu nebylo ani přehnaně moc, ani příliš málo, bylo jich tu tak akorát.
Čtivá povídka.
Tato povídka si mě zrovna nezískala. Celé to bylo takové odtažité, chladné, formální. Nebavilo mě to...
Zajímavé. Povídka má hloubku, poselství, myšlenku, která hýbá celým příběhem, staví jej, prostupuje jím, donutí čtenáře přemýšlet o životě, o svých problémech a jejich řešení.
Celé je to i moc pěkně napsané, ale zároveň mi to připadalo trochu monotónní, až se mi chtělo spát.
Ovšem jinak - pozoruhodné...
Moc hezky napsaná povídka. Zajímavé postavy, milá atmosféra.
Místy ale bylo vyprávění lehce zmatené (Jaromír myslí na Reného, pak na svou ženu, zničehonic přijde René, ale proč tak náhle přišel, už se nedozvíme). Závěrečná pasáž byla trochu podivná.
Ale jako celek? Příjemná, krátká povídka.
Kéž by v knize Vzpomínky, co neuletí tato povídka nebyla... Po všech těch úžasných, citlivých povídkách je tahle jako z jiného vesmíru.
Od začátku až do konce jsem se děsila, jakým směrem se bude příběh ubírat, jak to všechno skončí. Odkazy na Oidipa, podivný vztah matky a syna. Proboha! To to dopadlo ještě dobře...
Nikdy víc...
Povídka mě velmi bavila, a to nejen díky tomu, jak byla krásně napsaná (obzvláště oceňuji mluvu narkomanů, ale samozřejmě i všechny krásné obraty v pasážích vypravěčky).
Příběh se mi líbil, byl propracovaný do všech detailů, Aldeatha byla sympatická a závěrečné poselství bylo jen třešničkou na úžasném dortu. Vše tu ladilo, fungovalo. (Jen u toho výtahu jsem měla neustále před očima Willyho Wonku. :))
Stojí to za přečtení.
Už z toho úryvku mám pocit, že to bude zajímavá povídka, kterou bych si chtěla přečíst celou (stejně jako všechny ostatní povídky ve sborníku), ale pořád mi nejde přes pysky to jméno Sára. Zní to jako jméno pro nějakou holčinu narozenou po roce 2000 než pro 70letou paní. :)
Řekla bych, že tohle byla jednoznačně nejdepresivnější povídka z celé knihy. Nicméně dobře zpracovaná.
Povídka I. (pohled muže, jehož život není takový, jaký by chtěl) pro mě byla o něco zajímavější než tato, kde se dozvídáme víc o ženě z povídky I. Asi mě prostě jen nezajímají taková témata.
Ale napsané je to dobře.
Líbilo se mi, jak autorka pracuje se spisovností a nespisovností, jak stačí zformulovat větu jinak a hned člověk vypadá víc nóbl nebo jako póvl. Takový střet dvou světů.
Chudák Jiřík. Ty jeho sestry byly na zabití.
Bohužel jsem ale zase nepochopila otce. Mělo to být jen o tom pocitu? Nebo tam byla nějaká pointa, která mi unikla?
Ten konec mě asi zase minul. Stejně jako celá ta manželova hra, choval se jako úchyl.
Dobře popsáno, jak a proč si ubližuje. Působí to hororově. Až mě z toho mrazí v zádech.
Moc by mě zajímalo, co všechno z řečí té bláznivé holky byla pravda a co lež. Pletli se jí ti lidé, nebo si jen oni sami nechtěli přiznat, že něco takového udělali? Tolik otázek. Ale povídka se mi líbila.
Halucinace, sen, skutečnost, náhled do tajů minulosti, léčebna, místo na řešení problémů? Co to bylo? Podivné, avšak zároveň neobyčejně zajímavé.
Už od začátku to vypadalo slibně, čekala jsem, co se z toho vyvrbí, proč musí žádat o sňatek s Luckou a proč jsou životy všech naplánovány bez vědomí těch, kterých se to týká. Takže mě dost mrzí, že nebylo objasněno fungování této společnosti. Bylo to určitě na dlouho, ale bez toho je ta povídka jaksi nedodělaná. Mělo to velký potenciál.
Hezky napsané, ale bohužel bez děje i bez myšlenky (aspoň já jsem žádnou nerozklíčovala).
Takové nijaké. Eva je ještě horší, než jsem si myslela. Ovšem ani Milan není žádné neviňátko.
Ten poslední odstavec s panem Radkem byl docela překvapení. Jen nechápu, co to tam dělalo.
Eva je pozoruhodná postava. Taková zvláštní. Nedokáže si nakoupit v obchodu, nedokáže se bavit s lidmi, jenom kouří, pije kafe, čte a nadává na život, jak je krutý, a taktéž ji trápí, že maluje obrazy, které se nikomu nelíbí. Nechovám k ní zrovna největší sympatie, ale vykreslená je dobře.
