Slepýš24
komentáře u částí děl
Nebylo to nejhorší, ale ani nejlepší.
Rozhodně musím vypíchnout větu: "Veškerý naděje jsem zkapalnil v hospodách." Tahle věta se mi vážně moc líbí. Dobře vypadá i opakování věty: "Jinak nic." Úplně jako to bylo v Poeově Havranovi: "Never more."
Nejsmutnější na tom všem je, že je to příběh 24letého kluka. To tomu dodává na depresivitě. A k tomu ta bezmoc, že nemůže přestat...
Tahle povídka se mi opravdu líbila. Povedené myšlenky jednotlivých postav a hlavně vydařený závěr, možná lehce předvídatelný, ale pěkný.
Docela mě překvapuje, že jedna z hlavních postav je zase Lenka. Skoro to vypadá, že jiné jméno ani neexistuje. A že by to byla pořád jedna a ta samá, to si nemyslím.
Konec nic moc.
Co se mi ale líbilo, byla postava Mirka. Jak se hezky odlišoval svou mluvou. Znělo to přirozeně a hodilo se to k němu.
Dělat naschvály se zkrátka nevyplácí. To je jediná myšlenka, která mě napadá.
Taxikář byl šílenec, Lucie se mu pěkně pomstila.
Celkový dojem: nic moc.
Tahle povídka mě bohužel moc neoslovila. Pořád jsem čekala na nějakou pointu, na nějakou myšlenku, jako byla v první části knihy. A ono nic.
Bohužel ani sama hrdinka nebyla nijak unikátní.
Krátké, rychlé, stručné. Pan Radek je zajímavá postava se zajímavou zálibou. A výsledky jeho dotazníků jsou taktéž velmi zajímavé. Závěr všechno posunul na úplně jinou úroveň. Palec nahoru.
Opět velmi oceňuji myšlenku a také to, jak jí je podřízeno i celé vyprávění.
Obzvlášť sympatický mi byl vypravěč. Ale i počínání Jakuba a Lenky bylo velmi zajímavé, jejich chování. Jakub filozofuje o světě, zatímco Lenka řeší jen to, co se jí přímo týká (aspoň takhle to na mě působí).
Velmi pěkné!
Líbila se mi myšlenka, že ne všechno je takové, jak to vypadá.
Nicméně úplně nevím, jak uchopit ten konec, který je zároveň otevřený i uzavřený. Jako čtenář si velmi snadno domyslím, co se stalo, indicií bylo přece jen dostatek, ale pořád tam cítím nějakou nedokončenost. Možná je to tím, že vyprávění rybáře končí někde uprostřed? Těžko říct.
Ovšem jako celek se mi to zamlouvalo. Je tu místo pro představivost - ale ne pro tu, kdy člověk tápe a netuší, jakým směrem se vydat, nýbrž pro tu, kdy tuší, ví, jak má pokračovat, a spokojí se s tím, co je napsáno.
Zajímavý počin.
Pěkné popisy, celkově to bylo hezky napsané, ale ten konec mě zklamal, úplně tu povídku zazdil...
Hezky napsané, dějově bohužel žádná sláva. Chápu, co ty učitelky prožívaly a jak to vnímaly, ale ten konec jsem vůbec nepochopila, chyběla tomu pointa. Nepobrala jsem, jak a proč zešílela. Co na tom kurzu bylo tak strašného, aby se z toho někdo zbláznil? Co se jí vlastně stalo? Byl to syndrom vyhoření, nebo co?
Ve srovnání s jinými povídkami "z pracovního prostředí" (ať už "Jen tak být" tady ze sborníku nebo "Uklízečka" od Kateřiny Krausové - mimo tento sborník) se mi tohle nelíbilo tolik. Škoda...
Hezky napsané, vtipné a ze života (kdo by takové drbny neznal). Ale kdyby autorka skončila u toho, že Maruna odešla do svého bytu, tak by to asi úplně nevadilo. Sice tam celou dobu byly náznaky na ten konec, ale přesto to nevyznělo tak, jak by si to zasloužilo. Chtělo to víc rozepsat.
Celkově to byla povedená povídka, jen ten konec mi připadal lehce zanedbaný...
Z mého pohledu je tohle jedna z nejhezčích povídek ve sborníku. Mělo to děj, spád, zajímavé postavy, bylo to hezky napsané.
Jen jedna věc mi tam nesedí. Konec byl velmi pěkný, ale pochybuji, že by šestiletý/sedmiletý chlapec plně chápal, co to ten "děda" pro ty lidi vlastně udělal. Myslím si, že dítě v tomto věku si takové věci neuvědomuje, neví o nich; dopisy si sice přečte, ale že by jim úplně rozumělo - to asi ne.
I přesto jsem z povídky nadšená. :)
Takový miloučký příběh ze života. Hezky se to četlo, ačkoliv to střídání spisovnosti s nespisovností se mi moc nezamlouvalo. Buď to napíšu celé spisovně (neutrální a hovorová čj), nebo celé nespisovně (za využití obecné češtiny). Ta kombinace koncovek typických pro obecnou češtinu (-ej, -ý) a koncovek typických pro spisovnou češtinu (-ý, -é, -á) v textu vypravěče - ne, to se tam moc nehodí...
Dialogy byly uvěřitelné (sem se ta nespisovná čeština hodila).
Celkově to bylo velmi hezké, takové ze života, prošli jsme si tím asi všichni (tím myslím dilema s Ježíškem).
Tuhle povídku jednoznačně zachránil konec, do té doby to vypadalo jako další obyčejná povídací povídka, ze které nic nevypadne.
Bylo to napsané moc hezky, četlo se to příjemně.
Celkově se mi to líbilo.
Neurazí, nenadchne, za pár minut na ni člověk zapomene. Obstojná byla myšlenka toho, jak Jana, ač už dospělá, myslí na to, co jí Hynek udělal v dětství, ale Hynek už uvažuje nad tím, jak ji pozve na rande, a když mu to nevyjde, tak se prostě zase jen vrátí k Lence. Co bohužel povídce nepřidává na hodnotě, jsou občasné chyby. Začínám mít pocit, že v nakladatelství poslali do světa místo opravených povídek ty neopravené. Ale tak všichni jsme jen lidé.
Celkově to nebylo ani nejlepší, ale ani nejhorší. Taková oddechovka.
Ze stylistického hlediska bych řekla, že to bylo vážně povedené, nicméně mně jako čtenáři se to četlo docela špatně. Chvíli jsem se ztrácela, musela jsem se vracet, mátla mě rychlá změna prostředí, myslela jsem si, že hrdina byl celou dobu doma, ale on se zničehonic vrátil od rodičů. Sice tohle všechno prozrazovalo dost o postavě a vážně to tam patřilo, ale pro čtenáře to občas není úplně lehké...
Nicméně dějově to bylo docela dobré, ale zároveň (bohužel) hodně pomatené.
Tak tohle se nepovedlo. Hned první, co jsem úplně nepochopila, byla ta cizí jména. Proč? U povídky Lov to aspoň jakž takž dávalo smysl (v Čechách vlků moc není), ale tady? Nevidím jediný důvod. Zkrátka, když čtu českého autora, tak očekávám česká jména, u kterých nebudu muset bloumat, jak se vůbec čtou. Tohle je ve výsledku autorova věc, ale musí pak počítat s tím, že to někdo zkritizuje...
Nicméně to by ještě nebylo to nejhorší. Když už čtu horor, tak očekávám nějaké napětí, strach, prostě něco, ale tohle ve mně nezanechalo jedinou emoci. Povídce chyběla nějaká atmosféra. Tím, že mi autor popíše, co se děje, mi nic nepředá, neumím si pocity toho hrdiny představit, protože jsem nikdy nic takového nezažila. Pro příště by autor mohl dávat větší důraz na emoce, mohl by tam dát namísto charakteristiky přímé charakteristiku nepřímou. Na druhou stranu chápu problém s rozsahem. (Byť si myslím, že některé věci by se z povídky daly zcela vypustit.)
Největším problém ale shledávám v tom, že autor nic pořádně nedovysvětlil. Prostě hodí do placu konec, ale už to nijak nevysvětlí - jak mám pak chápat, co se vlastně stalo?
Tahle povídka je pro mne jedno z největších zklamání. Pardon... :(
MYŠLENKA DÍLA
Řekla bych, že ta myšlenka tam není až tak schovaná, aby ji někdo nepochopil. Stačí číst trochu pomalu a uvažovat nad tím. Stařík sice skákal od tématu k tématu, ale hlavní byla, je a bude rodina. Slavíčkovi, ti někdejší sousedi, jeho tři děti, ale hlavně jeho žena, kterou velmi miluje. Jsem toho názoru, že žena je pro něj ta nejdůležitější. Poslední chvíli s ní si chce navěky zapamatovat - i kdyby měl zapomenout úplně na všechno. A to se také stalo. Zapomněl na vše, ale na lásku ke své ženě, která zemřela, nezapomněl.
Myšlenku to tedy mělo a zas tak mezi řádky nebyla. My doma jsme ji teda odhalili hned napoprvé. :)
***
Osobně mi dost vadí to označení "zlatník". Ten pán byl, jak jsem vyčetla, prodavač ve zlatnictví, což je úplně jiná profese než zlatník. (Prodavač prodává, nabízí zboží a zlatníkovi se třeba posílají opravovat šperky.)
Povídka se jinak nečte špatně, až to věcné "no", to mě vyloženě trýzní...
U téhle povídky jedno zběžné přečtení prostě nestačí. Člověk tomu musí věnovat víc pozornosti. Na konci jsou kupříkladu některé detaily docela zajímavé. Třeba na poslední straně ta narážka na těhotnou slečnu nebo nemanželské děti - Lada musela být neskutečně vytočená, když všichni kolem ní byli šťastní a měli to, o co ona sama přišla. A celkově ten vztah k švagrovi - nedivím se, že se s ním nebavila, když na pohřeb přitáhl svoje děti, které do té doby nikdo neviděl, jako by to byl výsměch, že on děti má a ona ne.
Lada na mě působila jako žena, která je uvnitř neskutečně křehká, citlivá, slabá a navenek se snaží vypadat jako soběstačná žena, která nemá problém někoho seřvat a být značně nepříjemná (např. to odfrknutí, když byla s tchyní nebo jak se chovala k manželovi).
Filip byl podle mě takový tichý podpantoflák, který měl ale mnoho vnitřní síly a dokázal se povznést nad nenávist.
Konec byl takový ani ne moc sladký, že by si Lada se všemi padla kolem krku a zapomněla na všechnu svou zlobu, ale ani nebyl moc hořký, že by Lada zanevřela na celý svět a udávila se svou nenávistí, bylo to něco mezi, takové odpuštění na půl cesty nebo spíš jen respektování tchyniny přítomnosti.
Člověk ji musí číst pomalu a pečlivě, aby vše vyznělo tak, jak by asi mělo. Celkově se mi povídka líbila (ačkoliv 3 NS jsou na ni málo a je to znát). :)
Když jsem tady viděla těch 40 %, tak jsem si říkala, jak se to mohlo stát. Na tuhle povídku s hezkým názvem jsem se moc těšila. Ale to, co následovalo, mi docela vyrazilo dech... Čekala jsem cokoliv, ale tohle ne (informace o autorce jsem si přečetla až potom, proto jsem nevěděla, že píše jaoi).
Po jazykové stránce to bylo docela dobré, i když vulgarismy v knihách (i povídkách) nemám moc ráda (pokud to nemá opravdu nějaký účel).
