Bílá paní oblíbené citáty

„ Myslím si, že skutečnost je to, o co se člověk potřebuje starat ze všeho nejmíň, neboť je neustále tu, už sama o sobě dost obtížná, zatímco naši pozornost a naši péči vyžadují krásnější a potřebnější věci. Skutečnost je to, s čím člověk nesmí být za žádných okolností spokojen, co nesmí za žádných okolností zbožňovat a ctít, neboť je něčím nahodilým, odpadem života. A nelze ji, tuhle ohavnou a pustou, samé zklamání přinášející skutečnost, měnit žádným jiným způsobem, než že ji popřeme tím, že se ukážeme být silnější než ona. (Stručně pojatý životopis)“
— Hermann Hesse

„ (...) a já se kolikrát kloním k tomu, že šťastní lidé jsou vlastně v skrytu moudří, i když se zdají hloupí. Co je hloupější a činí člověka nešťastnějším než chytrost! (Dětství kouzelníka)“
— Hermann Hesse

„ Jistě, byli ti dokonalí, byli lidští bohové, byl nějaký Buddha, byl nějaký Ježíš a byl nějaký Sokrates. Ale i ti byli dokonalí a proniknuti vševědoucností jen v jednom jediném okamžiku, v okamžiku svého umírání. Jejich umírání nebylo ničím jiným, než že byli naposled proniknuti věděním; naposled, konečně se se zdarem odevzdali. A je možné, že každá smrt měla tento význam, je možné, že každý umírající dosáhl dokonalosti, když odložil omyl veškerého snažení, odevzdal se, nechtěl být ničím víc. (Stopa ze snu)“
— Hermann Hesse

„ Kam vlastně jdeme? Vždy jen domů.“
— Novalis

„ Opravdové rouhání, které je míněno vážně a nestává se pouze prázdným slovem, je produktem částečné víry a je stejně nedostupné úplnému ateistovi jako dokonalému křesťanovi.“
— Thomas Stearns Eliot

„ Úžasná myšlenka: život beze strachu! Překonat strach, to je blaženství, to je vykoupení. Kdo celý svůj život trpěl strachem, ten z toho teď, kdy ho škrtí smrt, už nic necítí, ani strach, ani hrůzu, cítí pouze úsměv, pouze vykoupení, pouze srozumění. Náhle ví, co je strach a že ho může překonat jen ten, kdo ho poznal. Máme strach z tisíce věcí, z bolesti, ze soudců, z vlastního srdce, máme strach ze spánku, strach z probuzení, ze samoty, z chladu, ze šílenství, ze smrti - zejména z ní, ze smrti. Avšak to vše jsou jen masky a přestrojení. Ve skutečnosti je jen jediné, z čeho má člověk strach: ono nechat se vtáhnout, ten krok do nejistoty, ten krůček ven mimo všechna zjištění, která existují. A kdo se jednou, jedinkrát nechal vtáhnout, kdo jednou pojal tu velikou důvěru a svěřil se osudu, je osvobozen. (Klingsor)“
— Hermann Hesse

„ Jediné, čemu se lze ze světových dějin naučit, je to, že se z nich ještě nikdo ničemu nenaučil.“
— Georg Wilhelm Friedrich Hegel

„ Neustále jste Boha hledali, ale nikdy v sobě samých. Jinde není. Není jiného Boha než ten, který je ve vás.“
— Hermann Hesse

„ Až nás Země zavolá, až pokyne nám poutníkům k návratu domů, nám neklidným bytostem ke spočinutí, pak náš konec nebude ani loučením, ani váhavým podrobením, nýbrž vděčným a žíznivým vdechnutím toho nejhlubšího prožitku. Jsme zvědaví na Jižní Ameriku, na neobjevené tichomořské zátoky, na zemské póly, na to, abychom porozuměli větrům, proudům, bleskům, lavinám - avšak ještě nekonečně zvědavější jsme na smrt, na ten poslední a nejodvážnější prožitek svého bytí. Neboť máme za to, že ze všeho poznání a ze všech prožitků mohou být opravdu zasloužené a uspokojivé jen ty, za něž rádi obětujeme život.“
— Hermann Hesse

„ Člověk může poznat vše, jen sebe ne.“
— Henri Marie Beyle

„ Tím, že jsme odkázáni na náš vlastní odraz, na naši identitu, na náš look, tím, že jsme se stali vlastním objektem péče, touhy a utrpení, jsme indiferentní ke všemu zbývajícímu. Navíc si z této indiference zoufáme a žárlíme na každou formu vášně, originality nebo osudu. Jakákoli forma vášnivého zaujetí je urážkou všeobecné lhostejnosti. Všechno, co svou vášní demaskuje vaši netečnost, vaši zbabělost nebo vaši vlažnost silou své přítomnosti nebo bolesti, všechno to odhaluje, jak málo máte reality a všechno tohle musí být zničeno. Konečně je tu oživeno to jiné, nepřítel je konečně ztělesněn, aby mohl být redukován nebo vyhlazen. (Dokonalý zločin)“
— Jean Baudrillard

„ Nothing is perfect, because it is opposed to Nothing.“
— Andy Warhol

„ Svět je to, co se konalo.“
— Ludwig Wittgenstein

„ Pro lstivost přírody neexistuje lepší důkaz než narození dítěte. Jen se podívejte na tu nebetyčnou aroganci čerstvých matek, která dokazuje, že příroda pro dosažení svých cílů používá drogy podobné Rohypnolu. Podívejte se, jak si v kavárně klidně vyndají prs a jak kočárkem zabírají celou šíři chodníku - ve svých drogami pomatených myslích s sebou totiž nenosí příbuzného opic, ale malou nadřazenou bytost s nekonečnými právy, jejíž výsostné postavení jim dovoluje slunit se v jejich společnosti. Kdyby to nebylo zvrácené, proč by nás do toho musela příroda lákat lstí? Proč bychom si nemohli objevit ten blažený svazek rodiny sami rozumovým uvažováním? Protože žádný blažený svazek neexistuje. Jen smrtící stisk bezcitné přírody. (Zhasínáme v říši divů)“
— Peter Finlay

„ O sebevraždě: představte si duši jako zámek. Asi chápete, že nepoužíváme příliš mnoho pokojů. Kromě pár okamžiků v dětství ve sluneční záři vlastně moc netančíme. Ale je tam čilý obousměrný provoz a může se stát, že se nechtěné náklady nahromadí uvnitř. Hromadí se a hromadí a stávají se pro nás hrozbou. Nejsme schopní je přesunout a schováváme se v čím dál menším prostoru. A v poslední díře nám život nabídne možnost volby: zahrát svůj zánik v několika paralelních divadlech - psychóza, zélotismus, náboženství, rakovina, závislost -, nebo se tiše odplonkovat. Ale mějte se na pozoru: život tyhle významné otázky neklade, když jsme sebejistí a odpočatí - čeká na chvíle beznaděje. (Zhasínáme v říši divů)“
— Peter Finlay

„ Příčina toho, proč je soud potomků o jedinci správnější než soud současníků, tkví v mrtvém. Člověk se svým způsobem projeví teprve po smrti, teprve když je sám. Být mrtev je pro jedince jako sobotní večer pro kominíka - smyjí se saze z těla. Vyjde najevo, zda současníci více škodili jemu, nebo on současníkům; v druhém případě to byl velký muž.“
— Franz Kafka

„ "Vždyť jste přece hrál ty největší role. Hrál jste přece Shakespeara! Hrál jste Hamleta! Opravdu to vámi neotřáslo, když jste přednášel ten hluboký monolog 'Být či nebýt'?" "Co myslíte tím 'hluboký'?" "Hlubokomyslný, hluboce cítěný! "Vysvětlete mi to blíž! Jaká je v tom hloubka, když někdo řekne: 'Mám se zabít, nebo nemám? Docela rád bych to udělal, kdybych věděl, co přijde po smrti, a ostatní by to udělali taky, jenže to nevíme, a proto si netroufáme se zabít.' To se vám zdá tak hlubokomyslné?" (Červený pokoj)“
— August Strindberg

„ Možná do wolframových nití se milí mrtví ukryli a na mém nočním stolku svítí nevěsta, kterou pohřbili. (Bledý oheň)“
— Vladimir Nabokov