lord-artoo
oblíbené citáty
„ Když umřel Kizuki, naučila mě jeho smrt jednu věc. Pravdu, která se stala - nebo to tak aspoň vypadalo - nedílnou částí mne samého. Zněla takhle: "Smrt není opak života. Smrt už je v našem životě skrytá."
Snad je to tak. Zatímco žijeme, narůstá v nás smrt. Ale to je jen jedna část pravdy, kterou si musíme osvojit. Naočina smrt mě naučila něco jiného. Že totiž žádná pravda nemůže vyléčit bolest ze ztráty milovaného člověka. Žádná pravda, žádná upřímnost, žádná síla ani laskavost nemůže takovou bolest vyhojit. Můžeme ji přetrpět a něco si z ní odnést. Ale ani to nás neochrání před dalším utrpením, jež může přijít.“
— Haruki Murakami
— Haruki Murakami
„ V podstatě si myslím, že bychom měli číst jen knihy, které nás koušou a štípají. Jestliže námi knihy, které čteme, neotřesou jako rána pěstí do hlavy, k čemu je číst? Aby nás mohli učinit šťastnými, jak říkáš? Dobrý Bože, stejně tak bychom byli šťastní, kdybychom neměli vůbec žádné knihy; knihy, které nás činí šťastnými, bychom si mohli, kdyby bylo nejhůř, napsat také sami. To, co potřebujeme, jsou knihy, které nás zasáhnou jako nejbolestivější rána osudu, jako smrt někoho, koho jsme milovali víc než sami sebe, které nás přimějí cítit se, jako kdyby nás někdo vyhnal do lesů, daleko od přítomnosti jakéhokoliv člověka, k sebevraždě. Kniha musí být onou sekerou na zamrzlé moře uvnitř nás. Tomu věřím.“
— Franz Kafka
— Franz Kafka
„ Vážní lidé, kteří se pokoušejí dobýti něco skutečného z lidské existence, se nezbytně vyjímají nesmyslně v očích rozpustilého mumraje.“
— Nathaniel Hawthorne
— Nathaniel Hawthorne
„ Svět je nyní smutnější. (...) Země, kdysi plodná, rodí v každém následujícím pokolení méně květů, než kolik jich rozveselovalo pokolení předchozí. Ne proto, že by způsobů a zdánlivých možností lidské radosti bylo v našem zjemnělém a změkčilém věku poskrovnu - naopak, dosud nikdy jich ani zdaleka nebyla taková hojnost - nýbrž proto, že se lidstvo tak značně oddálilo od dětství svého plemene, že již prostá a radostná povaha nenalézá místa mezi přemoudřelými a zasmušilými postavami, před nimiž by jí za její nefalšovanou veselost byla hanba. Celá soustava lidských zařízení, jak nyní stojí, jest úmyslně vybudována tak, aby vylučovala bezstarostné a šťastné duše. Vždyť již děti by zahrnuly výtkami nešťastného jednotlivce, který by se snažil pokládati život a svět za to, k čemu byly, jak se přirozeně domníváme, určeny, za místo a příležitost k radosti.
Železným pravidlem naší doby jest, že život vyžaduje účely a cíle. To z nás všech činí součástky složité vývojové soustavy, jejímž výsledkem může býti jedině to, že dospějeme do chladnějších a bezútěšnějších končin než ty, v nichž jsme se narodili. Přikazuje, že každý musí přidati něco - byť i špetku, ale dobytou neúnavným úsilím - k nahromaděné kupě užitečnosti, z níž vzejde jedině ten prospěch, že zatíží naše potomstvo ještě těžšími myšlenkami a nezřízenější lopotou než naše. Žádný život se nyní nevine jako nespoutaný pramen; pro každý, i sebemenší potůček, jest přichystáno mlýnské kolo, jež musí poháněti. Jdeme docela špatnou cestou z příliš usilovného odhodlání, jíti cestou docela správnou.“
— Nathaniel Hawthorne
— Nathaniel Hawthorne
„ Dno společenského systému má vždycky své specifické komunikační kanály, jimiž proudí informace: směs přesných údajů, instinktů, snů i toho, čím je záměrně krmeno seshora.“
— Frank Herbert
— Frank Herbert
„ Nesčíslné vzpomínky jsou zábavnou společností, a to tím více, čím více se mění hledisko, jímž na ně pohlížíme, a které teprve nyní objevuje jejich pravou souvislost, smysl jejich důsledků a význam jejich projevu. Pravé pochopení pro lidské příběhy se vyvíjí teprve později a spíše z tichého působení vzpomínky než z mocných dojmů současnosti. Nedávné události jeví jen vratkou spojitost, ale sympatisují tím podivuhodněji s událostmi nejdávnějšími; a jen tehdy, jsme-li s to přehlédnout dlouhou řadu a nebereme-li ani vše doslova, ani nerušíme původní pořádek svévolnými sny, poznáváme tajemné sdružení minula i budoucna a naučíme se sestavovat dějiny z naděje i vzpomínky. Avšak jen tomu, komu se zpřítomnila všecka minulost, může se podařit, aby pochopil prosté pravidlo dějin. Docházíme jen k neúplným a nesnadným formulím a je nutno, abychom se spokojili jen tím, že nalezneme pravidlo, jehož můžeme použíti jen my sami a které nám dává dostatečné vysvětlení o našem vlastním krátkém životě. Lze však říci, že jakékoli pečlivé pozorování životních osudů skýtá hlubokého, nevyčerpatelného požitku a ze všeho myšlení nás nejvíce povznáší nad vezdejší strasti. Mládež čte dějiny jen ze zvědavosti jako zábavnou pohádku; zralejšímu věku se stávají nebesky útěšnou a nabádavou přítelkyní, která jej svou moudrou mluvou sladce připravuje k vyšší, obsažnější dráze životní a seznamuje jej s nepoznaným světem srozumitelnými obrazy. Církev jest obydlím dějin a tichý hřbitov jejich symbolickou zahradou. O dějinách by měli psát jen staří, zbožní lidé, jejichž životní osudy se již uzavřely a kterým zbývá již jen přesazování v zahradách. Nikoli temný a pochmurný bude jejich sloh, naopak, paprsek kupole odhalí vše v nejjasnějším a nejkrásnějším osvětlení a Duch svatý se bude vznášet nad těmito zázračně vzdutými vodami!“
— Novalis
— Novalis
„ Většinou lidé věří, že uspokojivá budoucnost vyžaduje návrat k zidealizované minulosti, jaká skutečně neexistovala.“
— Frank Herbert
— Frank Herbert