soukroma
oblíbené citáty
„ Výhodou margarínu pro potravinářský průmysl je ten, že nepodléhá rozkladu působením mikroorganismů. Ani bakterie ho nežerou - jen si pomyslete.
(Francouzi nedrží dietu, s. 81)“
— Will Clower
— Will Clower
„ Vyšetření pacienta, který ke pod vlivem léků, je pro psychiatra stejně těžké jako pro doktora vyšetření pacienta, jenž má na sobě oblečení. Oblečení může totiž skrývat spoustu věcí. Význam psychotropních léků je stejný: ukrývat věci. Nedokáží totiž léčit, nemají účinky jako penicilin, nezabíjejí bakterie a tak podobně. Člověk si je metaforicky na sebe obléká jako šaty, aby zakryl svou nemoc.
(Ďáblova svatyně, s. 36)“
— Marie Hermanson
— Marie Hermanson
„ Štěstí je prostá věc: nechápu, proč do něj nedělá víc lidí. (Nemiř na mě tou věcí)“
— Kyril Bonfiglioli
— Kyril Bonfiglioli
„ Recepční celého světa ovládají dvě umění: prodej informací a schopnost poznat, kdy je neprodávat.
(Nemiř na mě tou věcí, s. 98)“
— Kyril Bonfiglioli
— Kyril Bonfiglioli
„ Měl jsem dojem, že jsem starý, hnusný a neschopný. Pokud je vám víc než osmnáct, nejspíš ten pocit znáte.
(Nemiř na mě tou věcí, s. 104)“
— Kyril Bonfiglioli
— Kyril Bonfiglioli
„ .. ty svoje miliony nevydělal jako ožralý starý páprda; k tomu, aby se člověk stal milionářem, potřebuje rozum, bezohlednost a být trochu cáklý.
(Nemiř na mě tou věcí, s. 94)“
— Kyril Bonfiglioli
— Kyril Bonfiglioli
„ Vždycky minulost odolává budoucnosti, vytváří neuvěřitelné kompromisy a přitom absolutně ignoruje směšnost, bezmezně se pokořuje, jen aby nadále mohla vlastnit přítomnost, i po záruce, tvrdošíjná a zabedněná.
(Hrady hněvu, s. 58)“
— Alessandro Baricco
— Alessandro Baricco
„ Věcem, které děsí, se vždycky dávají jména, jak dokazuje skutečnost, že lidé mají pro jistotu hned dvě.
(Hrady hněvu, s. 58)“
— Alessandro Baricco
— Alessandro Baricco
„ -- Hnusárny, odpověděl.
-- Co jsou to hnusárny?
-- To jsou věci, který se v životě nemají dělat.
-- A je jich hodně?
-- Přijde na to. Když má člověk dost fantazie, může nadělat dost hnusáren. Když je to tupec, stráví třeba celej život, aniž by ho napadla jedna jediná.
(Hrady hněvu, s. 43)“
— Alessandro Baricco
— Alessandro Baricco
„ Jenom si prostě někdy říkám, co tady děláme, jestli tohle všechno má nějakej smysl. Jestli je fér, že žijeme mezi tlupou blbečků a grázlů, kteří tahají za nitky, jestli musíme pořád hltat všechny ty hlouposti, který vykládají ti, co to tady celý řídí. Nevykládej si to špatně, nemluvím jenom o politicích, ale taky o podnikatelích, odborářích, novinářích a různejch paňácích, včetně toho kreténa z baru tady na rohu.
(Samota, s. 60)“
— Natalio Grueso
— Natalio Grueso
„ Jsou ale chvíle, kdy čtení zraňuje, kdy si člověk říká, že neměl číst tolik.
(Samota, s. 38)“
— Natalio Grueso
— Natalio Grueso
„ Jsem zkrátka předepisovatel. Předepisuju knihy, jako jiní předepisují léky, lázně nebo úroky. Já prostě předepisuju knihy. (Horacio - Samota)“
— Natalio Grueso
— Natalio Grueso
„ Chlap je totiž nejgalantnější, když chce ženu ochránit před chlapama, jako je on sám.
(Brennerová, s. 31)“
— Wolf Haas
— Wolf Haas
„ ... jeden menší malér v lidském životě kolikrát zabrání jinému, mnohem většímu. Často bejváme nevděčný, pokud jde o malý maléry.
(Brennerová, s. 25)“
— Wolf Haas
— Wolf Haas
„ ...špetka vědomostí otevře brány k ohromným a netušeným pouštím neznalosti.
(Ruso a mizející tanečnice, s. 187)“
— Ruth Downie
— Ruth Downie
„ Prý nastala éra "obyčejného člověka", slyšíme odevšad - titul, který si osobuje pouze ten, kdo nemá žádný jiný. Takový človek vystoupá mezi smetánku díky úsilí, které nikdy nevynaložil, bude se těšit úctě za ctnosti, které nikdy neprojevil, a bude brát odměnu za úspěchy, kterých nikdy nedosáhl. Leč my - my, kdo se musíme kát za svůj dar způsobilosti - my pro něj budeme pracovat a živit ho a dělat vše, co nám přikáže, a jedinou odměnou nám bude jeho spokojenost.... Budeme pracovat podle direktiv a nařízení vydaných lidmi, kteří nic neumějí. Ti budou žít z naší energie, protože sami žádnou nemají, a z naší produkce, protože sami nikdy nic nevyrobí.
(Atlasova vzpoura, s. 703)“
— Alisa Zinovjevna Rosenbaum
— Alisa Zinovjevna Rosenbaum
„ Kdykoli se člověk zřekl rozumu, učinil tak proto, že si stanovil cíl, který jeho rozum odmítl. Kdykoli člověk káže něco rozporuplného, činí tak s vědomím, že jiní na sebe vezmou jeho břemeno neřešiteného a nějakým způsobem jej vyřeší - a že za to zaplatí svým utrpením či životem. Zkáza je cenou za každý rozpor.
(Atlasova vzpoura, s. 703)“
— Alisa Zinovjevna Rosenbaum
— Alisa Zinovjevna Rosenbaum
„ Ať už symfonie či uhelný důl, veškerá práce je tvůrčím aktem a pramení z téhož zdroje - z nevykořenitelné lidské schopnosti racionální úvahy, schopnosti vázat a spojovat dříve rozpojené a netušené.
(Atlasova vzpoura, s. 742)“
— Alisa Zinovjevna Rosenbaum
— Alisa Zinovjevna Rosenbaum
„ Jak zlá musí být doba, aby lidé opustili zemi, v níž vyrůstali, a odjeli od svých blízkých s tušením, že je už nikdy neuvidí. (Hotýlek, s. 192)“
— Alena Mornštajnová
— Alena Mornštajnová
„ Víte, jak poznáte průměrného člověka? Průměrní lidé závidějí lidem úspěch. Jsou nedůtkliví a záštiplní a neustále se děsí toho že někdo jiný dokáže něco většího než oni. Nemají ani potuchy, jak jste osamělá, když vystoupáte na vrchol. Jak toužíte po někom rovnocenném, po intelektu, který byste mohla respektovat, úspěchu, který byste mohla obdivovat. Cení na vás zuby z přítmí své nory a představují si, že si škodolibě libujete v tom, jak je vaše záře zastiňuje, zatímco vy byste dala rok života, abyste mezi nimi zahlédla sebemenší záblesk talentu. Nenávidějí zkrátka úspěch a tajně sní o světě, kde by se jim všichni ostatní klaněli. Netuší, že takový sen je poznávacím znamením průměrnosti, protože v takovém světě by úspěšný člověk nedokázal žít. Nemohou vědět, co cítíte, obklopuje-li vás samá průměrnost. Nenávist? Kdepak, nikoli nenávist, nýbrž nudu - strašlivou, bezútěšnou, vyčerpávající, ochromující nudu. Neboť jakou váhu má chvála a obdiv lidí, kterých si nevážíte? (Atlasova vzpoura, s. 349)“
— Alisa Zinovjevna Rosenbaum
— Alisa Zinovjevna Rosenbaum
„ Dochází mi, že mrt přijde jen jednou v životě, a možná by se na ni měl klást větší důraz....
Jestli je život nevypočitatelný a nepředvídatelný, na smrt není možné spoléhat o nic víc.
(Než natáhnu brka, s. 20 a 130)“
— Antti Tuomainen
— Antti Tuomainen
„ Tyran se chápe moci vždy s tím, že chce vyvést stát z nějaké krize. A v první fázi je také samý úsměv a samý slib. Odpouští dluhy, rozdává půdu, chce být ke každému vlídný a dobrý. Jenže když krize pomine, zjistí, že potřebuje další hrozbu, kterou by ospravedlnil své postavení. A tak začne další válku. Samozřejmě, že se najdou lidé, kteří na to poukazují. Kritika ho ohrožuje, a tak se jich zbaví. Koneckonců, jsme ve válečném stavu. Avšak čím víc lidí likviduje, tím víc si vytváří nepřátel a tím větší čistky musí provádět. Nakonec nezbývá nikdo odvážný ani schopný.
(Orfeus v podsvětí, s. 200)“
— Edwin Thomas
— Edwin Thomas
„ Svoboda je v pořádku. Jenže čím víc jí lidé mají, tím víc jí chtělí. Nakonec začnou pohrdat vším, co je třeba jen vzdáleně omezuje: zákony, zvyklostmi, dokonce i společenskými konvencemi. Vzniká anarchie.... V demokracii pouštíme ze řetězu choutky všech. V tyranii jde o rozmary jedince. Ani na jednom nelze postavit dobře fungující stát.
(Orfeus v podsvětí, s. 177)“
— Edwin Thomas
— Edwin Thomas
„ Básníkům, kteří píší o nebezpečí a mukách, však uniká to, že i děsivé věci mohou být naprosto jednotvárné. Trójská válka trvala deset let: lze pochopit, proč z ní Homéros popsal jen pár týdnů.
(Orfeus v podsvětí, s. 27)“
— Edwin Thomas
— Edwin Thomas
„ Všichni muži - i ženy - byli smutně, slabě lidští. Měli sklon očekávat víc, než mohli dostat, a doufat, že to získají bez práce.“
— Louis L'Amour
— Louis L'Amour
„ I kdyby nad námi držel ruku Bůh, nepomohlo by to. Lidé zašli už tak daleko, že jejich modlitby dávno nikdo neposlouchá.
(Problém tří těles, s. 235)“
— Liou Cch'-sin
— Liou Cch'-sin
„ Jsou-li však lidé svobodní ve svých myšlenkách a činech, pak jsou jimi dějiny tvořeny svobodně.
Lidé jsou svobodní, ale dějiny nikoli. Je v nich tolik myšlenek a činů, že je všechny nedokážou spojit v jeden celek, pojmout je dokáže pouze Bůh. Dokonce bych řekl, že svobodní nejsou lidé, ale člověk. Protínání lidských vůlí připomíná blechy v sudu - jejich pohyb je zjevný, ale skutečně má tento pohyb celkový směr? A proto dějiny nemají cíl, stejně tak jej nemá ani lidstvo. Cíl má pouze člověk. A ještě ne vždy.
(Laurus, s. 205)“
— Jevgenij Vodolazkin
— Jevgenij Vodolazkin
„ Ale láska, to je takový všepohlcující cit, který člověka, pokud se nepletu, přiměje zmítat se v křečích. Úplně člověka poblázní. Jenže já nic takového necítím. Chybí mi, to ano. Chtěl bych s ní být, ano. Slyšet její hlas, ano. Ale ne zešílet.
Mluvíš o vášni, která je skutečně svého druhu šílenstvím. Ale já mluvím o lásce rozumné a předurčené, chceš-li. Protože pokud ti někdo chybí, pak mluvíme o chybějící části tebe samotného. A ty usiluješ o znovusjednocení s touto částí.
(Laurus, s. 189)“
— Jevgenij Vodolazkin
— Jevgenij Vodolazkin
„ Nikdy moc nechápala, k čemu je dobrá poušť. Je to zbytečná krajina, spíš selhání evoluce než svébytný ekosystém. Štíři a kaktusy, pozůstatky vzdorovitého období matky přírody - neměla se s nimi už dávno vypořádat?
(Wangovi vs. svět, s. 98)“
— Jade Chang
— Jade Chang
„ Jen ať si lámou hlavu nad tím, co dělá, je to lepší než něco vysvětlovat nebo je žádat o dovolení. Veškeré tajné věci je nejlepší dělat otevřeně, nejdokonalejší maskou je sebevědomí.
(Wangovi vs. svět, s. 88)“
— Jade Chang
— Jade Chang
„ Takové má jídlo být - jednoduché, poctivé, trochu kruté.
...
"Jediné věci s nohama, které Číňani nejíst, jsou stůl a židle!"
(Wangovi vs. svět, s. 210)“
— Jade Chang
— Jade Chang
„ Charles Wang muly nesnášel. Jsou to ohavní, ukňouraní, opovrženíhodní tvorové, neplodná tažná zvířata. Jediný, kdo ještě používal muly jinak než pro zábavu, byli mudžahedíni a amišové, dva zbloudilé kmeny, které bojují za dnes už nepoužitelnou minulost.
(Wangovi vs. svět, s. 82)“
— Jade Chang
— Jade Chang
„ Těm horkým dnům se říká canicule, psí dny, podle souhvězdí Canis Maior, tedy souhvězdí Velkého psa, které na noční obloze jasně září právě v období těch největších letních veder.
(Láska v Provence, s. 117)“
— Constance Leisure
— Constance Leisure
„ V životě jsou chvíle, kdy čekáte, že svět bude stále plný nových věcí, a pak přijde den, kdy si uvědomíte, že to tak vůbec nebude. Vidíte, že život se stal čímsi, co je ze samých děr. Absence. Ztráty. Věci, které tu byly a už nejsou. Uvědomujete si rovněž, že musíte žít kolem těchto otvorů a mezi nimi, byť můžete natáhnout ruku tam, kde dřív něco bývalo a pocítit tu strnulou, skvoucí mdlost prostoru, v němž se nacházejí vzpomínky.
(J jako jestřáb, s. 152)“
— Helen Macdonald
— Helen Macdonald
„ Toho večera, kdy svět zasáhl mého otce a jeho srdce podlehlo...
(J jako Jestřáb, s. 98)“
— Helen Macdonald
— Helen Macdonald
„ Uznávali sice, že Homér byl velký básník, že Shakespeare byl geniální a chválili německé klasiky, které nečetli, ale že tyto knihy píší lidé a jiní lidé zase jejich knihy čtou a setkávají se v nich s duchem doby a myšlenkami pokroku, to vůbec nechápali.
(Ozvěna, s. 126)“
— Zora Beráková
— Zora Beráková
