VěrčaŘ.
oblíbené citáty
„ K čemu je ti špekulování nad tím, jaké by to bylo hezké, kdyby věci byly jinak? Nic nezměníš, akorát se zbytečně trápíš a kazíš i to, co může být dobré.“
— Karin Lednická
— Karin Lednická
„ Strach se těžce nese, když je člověk sám. Ve dvou se už přeci jen zvládá trochu snáz, a ač je to pořád strach, nemá nad tebou takovou moc.“
— Jiří Holub
— Jiří Holub
„ Prachy, prachy, prachy - od pradávna ten nejabsurdnější a zároveň nejprostší motiv na světě, který i dnes, v době blahobytu a enormního nadbytku, má kvůli lidské chamtivosti na svědomí tolik životů.“
— Kristýna Trpková
— Kristýna Trpková
„ Manželství. Mělo by existovat jiné slovo pro stav, kdy jsme svoji už mnoho let. Kdy už máme dávno za sebou okamžik, v němž jsme to přestali vnímat jako svou volbu. Už si tě nevybírám každé ráno znovu, to byl krásný slib, který jsme si řekli v den svatby, už si jen neumím představit život bez tebe. Nejsme čerstvě rozvité květy, jsme dva stromy se srostlými kořeny, zestárli jsme v sobě.“
— Fredrik Backman
— Fredrik Backman
„ Říká se, že s věkem přichází moudrost, ale pro většinu z nás to neplatí, stárnutím jenom sbíráme zkušenosti s tím nejlepším i nejhorším. Výsledkem je spíš cynismus než chytrost. V mládí netušíme, co nejstrašnějšího nás může potkat, a ještě že tak, protože jinak bychom nikdy nevyšli ze dveří ven. A rozhodně bychom nepustili ven ty, které milujeme.“
— Fredrik Backman
— Fredrik Backman
„ Došel na louku za jejich domem. Pod ním svítila světélka Glasendorfu. A nad ním zářily hvězdy. Lehl si na záda a vzhlížel k nebi. Ta světla dole jsou dílem člověka. Proto není jisté, jak dlouho tu ještě budou zářit. Zato ta světélka nahoře, ta má v rukou sám Bůh. Proto jsou věčná. Svítí na svět bez ohledu na to, co se na něm děje. A svítí všem stejně. Dobrému i zlému. Svět tam nahoře má svůj řád. Ten pozemský o něj dávno přišel.“
— Štěpán Javůrek
— Štěpán Javůrek
„ Je velké umění, pochopí-li starší požadavky a názory mladých, ale mnohem větší a nesnadnější umění je, pochopí-li mladí požadavky a názory starých.”“
— Marie Kyzlinková
— Marie Kyzlinková
„ Jak jsme my lidé nepatrní a ubozí. Co se může stát za rok ze silného, zdravého, šťastného člověka! Jak je to všechno malicherné a bezvýznamné - celá honba za bohatstvím, za důstojenstvím, za zábavou a rozkoší. Žijeme, jako by nám měl patřit celý svět, a zatím jsme pošetilí, zaslepení blázni, kteří nedovedou pochopit pravý význam a hodnotu života.”“
— Marie Kyzlinková
— Marie Kyzlinková
„ Muži jako její otec vládli Toruni, Prusku, Německé říši, celému světu. Určovali zákony, náboženství, politiku, falšovali fakta, dělali kariéru, a když už nic nepomáhalo, rozpoutali války a uvrhli svět do chaosu: císař, generál, kancléř, kněz, otec.“
— Andreas Izquierdo
— Andreas Izquierdo
„ Válka je něco, čím se zabývají lidé, kteří jinak nemají co na práci. My jsme naopak chtěli něco vytvářet, ne ničit. Chtěli jsme něco budovat, ne bourat. Chtěli jsme stoupat vzhůru, nikoli hnít v bahně bůhvíjaké země.“
— Andreas Izquierdo
— Andreas Izquierdo
„ Nejzákeřnější podstatou zla je, že mívá často tvář tak laskavou či blízkou, že člověka nenapadne z něčeho ji podezřívat.“
— Kateřina Tučková
— Kateřina Tučková
„ Štěstí, jak všichni vědí, ale málokdy si to připouštějí, neexistuje. Je to jen neurčitý bod, kdy se protnou linie připravenosti a šance.“
— Roberto Santiago
— Roberto Santiago
„ Proč lidé rozpoutávají války, když vědí, že se stane tolik smutných věcí? (Potom)“
— Morris Gleitzman
— Morris Gleitzman
„ Člověk není dobrý nebo špatný podle toho, kde se narodil, jaké je národnosti nebo vyznání. V nitru jsme všichni pánem i otrokem, jsme bohatí i chudí, dokonali a i s chybami. (Pekařova dcera)“
— Sarah McCoy
— Sarah McCoy
„ Všichni o sobě lžeme, o naší minulosti i přítomnosti. Myslíme si, že některé z těch lží jsou jen nepatrné, nedůležité a jiné zase velké a inkriminující. Ale ony jsou všechny stejné. Jen Bůh zná tolik souvislostí, aby mohl soudit i naši duši. (Pekařova dcera)“
— Sarah McCoy
— Sarah McCoy
„ To je jeden z životních paradoxů. Nemůžeš mít všechno. Můžeš mít od něčeho trochu a pak zase trochu od něčeho jiného nebo taky všechno od něčeho a k tomu už nic dalšího. (Než jsme byly tvoje)“
— Lisa Wingate
— Lisa Wingate
„ Kolik člověk v sobě má síly, když čelí ohrožení života, neví nikdo z nás, dokud ji nepotřebuje použít. (Pokoj bez dveří)“
— Karolina Tůmová
— Karolina Tůmová
„ Rodiče jsou skály v životech svých dětí. Pak se sice poměr sil překlopí, ale pořád jsou těmi, kteří tu jsou pro ně. Někdo, kdo je zná jinak než celý svět, někdo, kdo bude vždycky táhnout za jejich provaz. Dokud máme rodiče, jsme pořád dětmi, i když jsme už sami třeba prarodiči. (Pokoj bez dveří)“
— Karolina Tůmová
— Karolina Tůmová
„ ... vojenští páni na frontě za vydatné pomoci hladu, žízně, vší, špíny, bláta a nepohodlí z něj sňali pocit zodpovednosti za svoje činy. Rozkazy z něj, intelektuála, muzikanta a filozofa, učinili stroj. Nepostavil se proti rabování domu stále ještě vonícího človečinou, obilím, levandulí a domácími zvířaty, ze kterého byli vyhnáni ti, kteří nechtěli nic jiného než v poklidu žít. Domu s ještě rozpálenými kamny. Nejen že se proti tomu nepostavil, ale dokonce se na tom podílel. Ani se za to nestyděl. Až teď, poprvé, při vzpomínce, která vytanula a zaútočila. Tady, v dobré společnosti, kde se každý z přítomných vrátil do své původní role intelektuála. Učitele. Člověka. (Odpusť, že jsem se vrátil)“
— Iva Tajovská
— Iva Tajovská
„ A já se stále více domnívám, že na světě je jen jeden Bůh a mluví k nám všem stejně. Pouze se k němu modlíme jinými slovy a jinými rituály, které potřebujeme proto, abychom se mohli odlišovat a ve jméně toho našeho Boha vraždit ty ostatní. A třeba se lidé jednoho dne domluví a budou se modlit k Bohu stejně a bez vzájemné nenávisti. (Člověk Gabriel)“
— Kateřina Dubská
— Kateřina Dubská
„ My lidé své roky nepočítáme, je nám jedno to ubíhání let lidského života, které určuje, jestli je člověk mladý, či starý a má ještě žít, nebo už zemřít. Čas lidského života vyměřujeme silou paží, pevností kůže a šedinami ve vlasech. Víme, že až se jednoho dne zachce Bohu, povolá nás k sobě a bude mu úplně jedno, jestli k němu přiběhneme, nebo se přibelháme. Vezme nás k sobě, protože se náš život naplnil. Někdo ho naplní rychleji a někdo je mladý i s hůlkou a bílou hlavou. (Člověk Gabriel)“
— Kateřina Dubská
— Kateřina Dubská
„ Potkat toho pravého je jako vstoupit do domu, kde už jsi byl - poznáváš nábytek, obrázky na zdi, knihy na policích, obsah zásuvek. Kdyby to bylo nutné, našel bys cestu i potmě. (Dám ti slunce)“
— Jandy Nelson
— Jandy Nelson
„ Neztrácej roky truchlením nad tím, co nemáš. Raduj se z toho, co máš. (Pouštní kopí)“
— Peter V. Brett
— Peter V. Brett
„ Na smrtelné posteli nebudeš litovat, žes netrávil víc času v práci. (Mnich, který prodal své ferrari)“
— Robin S. Sharma
— Robin S. Sharma
„ "Uvaž ale, kolik jedů jsou lidé ochotni každý den vpustit do úrodné zahrady své vlastní mysli: starosti a úzkost, užírají se kvůli minulosti, hloubají o budoucnosti. A těch strachů které si sami vytvoří a které pak způsobí dokonalý zmatek v jejich vnitřním světě" Mnich, který prodal své ferrari“
— Robin S. Sharma
— Robin S. Sharma
„ Pamatuj, že všechna velká slova světovládců vždycky končí takhle, ať tak nebo tak, vždycky řadou mrtvol podél zdi. ( Vládci strachu )“
— Jiří Kulhánek
— Jiří Kulhánek
„ Zločinnost komunismu netkví jen v tom, že nás za odlišný názor či nabytý majetek věznil a některým z nás jak na běžícím páse navlékal na krk oprátku. Ale právě v tom, že se zaměřil i na rodiny. Jestliže bylo 216 000 nespravědlivě vězněných, pak každý z nich pocházel ze tří, čtyř, pětičlenné rodiny. To je nejmíň milion postižených... a kdo obváže jejich rány? Naše rodiny byly a jsou navždy poznamenané... rozpadly se nebo zanikly, ať díky tomu, že na tom věznitelé dál pracovali, anebo díky tomu, že ti, kteří to přežili..., se vrátili jiní... do jiného světa. (Nedosáhneš na dno)“
— Pavel Sekyrka
— Pavel Sekyrka
„ Z knihovničky vytáhla Tolstého tlustou knihu, z níž se lidstvo stejně nepoučilo, protože ti lidé, kteří čtou klasiky, jsou dost chytří, aby chápali nesmyslnost války i bez líčení její krutosti, a ti, kdo by se poučit potřebovali, po žádné z moudrých knih nikdy nesáhnou. (Hana)“
— Alena Mornštajnová
— Alena Mornštajnová
„ O minulosti musíme vědět co nejvíce, abysme neopakovali stále stejné chyby. Jednotlivé události spolu vždycky nějak souvisí, zapadají do sebe a vyúsťují v další dění. Jen pochopení souvislostí je cestou, jak se může lidstvo pohnout dopředu.“
— Alena Mornštajnová
— Alena Mornštajnová
„ Nejsou to oči, čím vidíme svět. Jsou to naše city, které nám dávají vidět. (Lovec očí)“
— Sebastian Fitzek
— Sebastian Fitzek