vsechnojendech
oblíbené citáty
„ Žádný šálek čaje není dost velký, ani žádná kniha není dost tlustá na to, abych byl spokojený.“
— Clive Staples Lewis
— Clive Staples Lewis
„ ...byl jsem mnohem určitější ve svých negativních než ve svých pozitivních přáních. Proto mi mnohem více záleželo na tom, abych nezakoušel bolest, než na tom, abych dosáhl štěstí. Někdy jsem byl velmi pohoršen faktem, že jsem byl stvořen bez vlastního svolení. Pro takového zbabělce má materialistův vesmír jednu obrovskou výhodu: nabízí vám jen omezené ručeni. Nemohlo vás v něm potkat neštěstí nekonečných rozměru. Smrtí vše končí. A pokud by časná neštěstí byla horší, než by si člověk přál snášet, je zde vždy možnost sebevraždy. Na křesťanském vesmíru bylo strašné, že nikde nebyly dveře s nápisem Východ...“
— Clive Staples Lewis
— Clive Staples Lewis
„ (...) jenže mě tak zaměstnává při tom neustálém reálném troskotání lodí, hnát se za nějakým imaginárním trámem, že vůči všemu ostatnímu nemohu být jiný než zlý. Zvlášť co se týče dopisů, dopisů od muže či od ženy. Dopisy mě mohou těšit, dojímat mě, připadat mi obdivuhodné, ale dřív mi byly něčím mnohem víc, o příliš mnoho víc, než aby teď pro mne mohly být podstatnou formou života. Ne že by mě byly dopisy klamaly, ale já sám jsem se těmi dopisy klamal, celá léta se doslova předem hřál teplem, které nakonec vydávaly, když celá ta kupa dopisů přišla do ohně. Přitom jsem se alespoň tehdy k žádné jiné formě styku nehodil, Vy takový nejste, …. (dopis č. 27, str. 41-42; Život ve stínu smrti, Franz Kafka - Dopisy Robertovi)“
— Franz Kafka
— Franz Kafka
„ Prchající život náhle radostí ustrne, zmizí zítřek i všechny plánu do budoucna. Osud lidí zachráněný před bledostí strohé následností dní se oděje do slunného hávu, překoná čas a obejme mé tiché srdce.“
— Muriel Barbery
— Muriel Barbery
„ ...jestli najdu hezký tělesný pohyb na úkor krásné duchovní myšlenky, pak si možná ještě rozmyslím, jestli by náhodou nestálo za to žít život dál.“
— Muriel Barbery
— Muriel Barbery
„ Sourozenectví je podivně sezónní záležitost. Jako lyže. Schováte je do sklepa, půl roku si na ně nevzpomenete, ale když se na ně potom postavíte, je to, jako kdybyste je nikdy nesundali.“
— Markéta Lukášková
— Markéta Lukášková
„ Tohle je na alkoholu i na jeho iluzi nejsvůdnější, jak vymaže časoprostor a člověk se díky němu vznáší v konkrétním okamžiku, s hladovýma očima a ušima, s nohama pořád asi pět centimetrů nad zemským povrchem.“
— Markéta Lukášková
— Markéta Lukášková