U nás I. - Úhor podobné

Píše se rok 1823. Boušínskému faráři Ondráškovi někdo poničil jeho milované úly. Jelikož zloději, kteří delší dobu sužovali panství, se dlouho neukázali, začal farář podezírat učitele Šoltu – ostatně měl na něj spadeno, neboť Šolta pil, zaváděl do školy novoty a urážel jeho koníček – chov včel. Vzkázal mu tedy po hrobníkovi Markovi, že už jej nechce vidět, a napsal ostrý dopis vikáři, aby Šoltu potrestal. Bohužel se však nepotvrdilo, že by Šolta úly poničil, a farářovi začalo hryzat svědomí, že Šoltovi křivdil. Napsal tedy vikáři nový dopis a za Šoltu se přimluvil. Šolta se nechal uprosit svou ženou i P.Havlovickým, zámeckým kaplanem, a vikáři pokorně slíbil, že se napraví. Nepřišel tedy nakonec o místo a obživu. Do Padolí se přistěhovali židé Lewitovi – bratr se sestrou Justýnkou. Ta nemá pro židovství svého bratra příliš pochopení, naopak ji láká křesťanský život, který vidí u okolních sousedů. Místní starý farář Zeidler ji zaujme natolik, že mu pomůže sehnat volavé ptáky, které farář nutně potřebuje pro svoji zálibu – vábení. V Padolí se koná posvícení. Přijíždí boušínský farář Ondrášek, přítel faráře Zeidlera ze studentských let, i P.Havlovický. Nečekaně dorazí ze zámku i pan důchodní se svou ženou, kterou mladý Havlovický velmi okouzluje. P.Havlovický se snaží odolávat nechtěné sympatii k paní důchodňové, a tak s úlevou odchází místo padolského faráře k umírajícímu… Cestou zpět se zastaví v chudé chalupě tkalce s rodinou a je dojat jejich bídou… Začne se tedy zabývat hospodářskou literaturou a poradí padolskému tkalci, aby jel prodávat zboží do velkých měst, aby vydělal více než dosud, a nezůstával pouze doma a odkázaný na překupníky. Konečně se podařilo zloděje chytit – boušínský farář pochopil, že učitele Šoltu neprávem nařkl – zloději se totiž přiznali i k tomu, že z pouhé zpupnosti úly poničili. Mladý Pavel , tkalec jako jeho otec, touží poznat víru, Bibli, tak, jak ji jeho otci zprostředkovávají evangelíci. Otec jej tedy vezme mezi své – Pavel cestou pozná, jak je otcova víra sousedy vysmívána – to jej však ještě více motivuje. Pavel dostane knihy, po kterých vždy toužil, a čte je s velikým zaujetím. Občas jej vyruší nezvaný host – vdovec Víšek, světák, který místo práce vyhledává toulky a pití. Jednoho večera se však stane tragédie – do jejich stavení uhodí blesk a Pavlův otec zemře. Pavlovi je divné, že jeho matka otcovy smrti příliš neželí – až po několika dnech se dozví, že se jeho matka tajně stýká s Víškem. Zeptá se tedy přímo matky, ta mu potvrdí, že si chce Víška vzít za manžela. Odchází tedy z domova a nachází práci i ubytování u známého evangelického bratra. Stýská se mu však po matce – když však matku jednou navštíví, jeho nový nevlastní otec Víšek jej uhodí – odchází smutný a s vědomím, že Víšek jeho matku týrá a bije. Justýna Lewitová se zamilovala do Antonína, syna matky padolského učitele – Antonín její náklonnost opětuje. Musí se však scházet potají, neboť jejich okolí neakceptuje vztah mezi lidmi rozdílného náboženského vyznání. O jejich vztahu se však dozví Justýnčin bratr i soused Šimůnek, který si dělá zálusk na místo padolského kostelníka místo Antonína, a tak se snaží Antonínovi ublížit. Justýna i Antonín vycítí nebezpečí, a proto s pomocí padolského faráře Zeidlera, který byl okouzlen Justýnčiným přáním stát se křesťankou, Justýna uprchne z Padolí na Boušín, k boušínskému faráři – po počáteční nedůvěře je mladá a slušná Židovka přijata s nadšením. Justýnčin bratr za pomoci Šimůnkovy rodiny vyšle několik svých židovských přátel, aby Justýnu vylákali z boušínské fary a unesli – to se naštěstí nepovede, naopak se podaří získat úřední souhlas s pokřtěním Justýny, která se nakonec vrací do Padolí ke křtu a stává se i Antonínovou manželkou. Farář Zeidler krátce po svatbě Justýny s Antonínem umírá… Místo padolského faráře je prázdné – P.Havlovický by se jím rád stal, což paní důchodní nese velmi nelibě... Zdroj: aloisjirasek.cz... celý text