Lví hříva / Levia hriva
Povídka od:
Arthur Conan Doyle
Z knihy:
Případy Sherlocka Holmese, Další případy Sherlocka Holmese (9 povídek), Strakatý pás a jiné případy Sherlocka Holmese, Dobrodružstvá Sherlocka Holmesa 2, Poslední poklona Sherlocka Holmese, Z archivu Sherlocka Holmese, Tři případy Sherlocka Holmese / Three Cases of Sherlock Holmes
Sherlock na odpočinku sám vypráví případ od mořského pobřeží v Sussexu, který nakonec má zcela přírodní, i když nebezpečné příčiny.
The Adventure of the Lion´s Mane
Rok vydání originálu: 1926
Povídka vyšla v knize:
Komentáře (5)
Přidat komentář
(SPOILER) Podruhé v sherlockovských příbězích povídku vypráví sám Holmes. A je to drama. k nohám se mu zhroutil učitel přírodopisu, řekl „lví hříva“ a zemřel. Na první pohled měl na sobě podivná zranění, jako by ho někdo zbičoval. Události z posledních míst, kde se učitel zdržoval, ho dovedou k jeho tajné lásce a jejímu ještě tajnějšímu obdivovateli, a detektiv tak rozplétá případ vraždy že žárlivosti, aby nakonec přišel na něco, co by nikoho nenapadlo. Fakt, případ s podobným pachatelem jsem nikdy nečetla. A podezřelej učitelskej kolega je spíš tak trochu Cyrano z Bergeracu.
No, tato povídka mne upřímně zastihla poněkud nepřipraveného. Opět tu máme nestandardního vypravěče, Sherlocka. Ten se ocitá v relativně nezvyklém prostředí, které navíc obsahuje relativně nezvyklou příčinu úmrtí. Nevím, nějak mě tato povídka zkrátka nechytla no.
Hned od začátku se člověk dovtípí. Akorát ten trouba Holmes na to přijde až po takové době. Nemohla jsem se dočkat konce, protože dívat se, hak jsou mimo, na to nemám nervy.
Povídku vypráví sám Sherlock a Watsona zde nehledejme. Sherlock na odpočinku řeší podivný případ smrti jednoho z učitelů sousedního ústavu, ale nakonec zjistí, že šlo vlastně o přírodní motiv (což asi napadne každého hned). Takže vlastně ani o případ nejde, dříve či později by někdo určitě "vraha" odhalil. Opět zde máme tak oblíbený Doylův milostný motiv, i když trochu potlačený. Kromě hezkého popisu prostředí však povídka v ničem nevyniká.
Jaká vzácnost, že Sherlock vypravuje sám. Příběh nejen vypravěčem v mnohém jiný, než by fanoušek Sherlocka a detektivky čekal. Zvlášť pokud čte povídku samostatně stojící. Přesto, je to takové milé rozloučení s největším detektivem. Sherlock na odpočinku znovu zažívá dobrodružství. Tentokrát nebojuje s lidským zločincem, ale zločincem přírodním. Leč používá k tomu téže metody, naráží na vlastní limity a je znát, že je už unaven a síly dochází. Myslím, že to byl autorův záměr a za mě zdařile provedený. Sherlock není neomylný, sám to přiznává a doznává, jako tolikrát, že byl trestuhodně pomalý. Podívat se však na pláž s křídovými útesy, přírodními koupališti, v blízkosti malé obce a typické anglické školy, to je brilantně zvolené prostředí pro závěrečné vystoupení brilantního detektiva, který by jako jinou životní dráhu mohl s podobným úspěchem zvolit tu zločineckou=o)