Vij / Hejkal
Povídka od:
Nikolaj Vasiljevič Gogol
Z knihy:
Mirgorod, Fantastické povídky, Výbor z díla I: Večery na dědince nedaleko Dikaňky / Mirhorod / Povídky, Povídky, Červený smích, Večery / Myrhorod / Petrohradské príbehy, Mirgorod: Novelly a Arabesky
Povídka na motivy staroukrajinské pověsti - povídka hrůzostrašná, považovaná někdy za poslední romantické Gogolovo dílo, spojuje magické prvky ukrajinských lidových vyprávění s realistickým popisem vesnického života.
Student bohosloveckého semináře Choma musí bdít tři noci u rakve s mrtvou dívkou ve zříceném kostele. Dívka je ale čarodějnicí a po tři noci Choma odolává útokům démonů, vlkodlaků a ďáblů. Nakonec přichází Vij, nejstrašnější z přízraků...
Вий (Vij)
Rok vydání originálu: 1835
Povídka vyšla v knize:
Komentáře (4)
Přidat komentář
U Gogolovy povídky poněkud kolísám. Většina děj mě vůbec nebavila, stejně jako Gogolovo vyobrazení venkovského života. Nedovedu říct, zda to bylo přímo autorovým spisovatelstvím nebo čistě obsahem. Ani jedna z postav se mi nedostala pod kůži ani nevyvolala sympatie. V tomhle směru Vij v mých nárocích pohořel a byl bych povídku přešel bez většího zájmu a s tendencí rychle zapomenout. Jenže na druhou stranu jsou tu ty pasáže, které jsou přesně z opačného ranku a dovedly vyvolat onen příjemný děs a fantazii. Jednak to bylo Chomovo rejdění s čarodějnicí a pak především tři noci strávené v modlitbách u mrtvé. Tyhle části jsou skutečně brilantní.
Vedle povídek Sheridana le Fanu a A: K. Tolstého nejlepší "gotický" horor, jaké znám.
Po několika stránkách jsem to vzdal. Události mi přišly nahodilé, bez logiky, ani styl vyprávění mě nezaujal... prostě nuda.