1amu
přečtené 1094
Jiná Gabriela Koukalová
2018,
Martin Moravec
odpad!
Hned na začátku uvádím, že hluboce smekám před tím vším, čeho Gabriela Koukalová v biatlonu dosáhla - na naše poměry famózní ! Ale : Tento příběh má své pozadí. Manžel GK pan Petr Koukal je marketingový génius. Na rozdíl od mnoha jiných obdivovatelů krásné ženy, ihned vytušil onen obrovský marketingový potenciál, který v sobě GK má a začal se činit. Odbočím k roku 2016, kdy proběhl v pražském Luxoru křest knihy Martina Moravce: Petr Koukal: JSEM ! Křtila již GK. Kniha je záslužná v tom, že upozorňuje mnoho ohrožených mladých mužů na děsivé nebezpečí rakoviny varlat. Ano to vše, bohudík úspěšně, Petr Koukal prodělal a byl vyléčen. A založil i Nadační fond Petra Koukala. Pokud slouží dobru věci, mohu jen tleskat - jenže ? Je zde jeho manželka, tehdy v roce 2016 předpokládaná držitelka medailí z blížících se OH v Jižní Koreji (2018). Vyhlášena nejlepší sportovkyní ČR, královnou biatlonu atd. A začaly se dít věci ! Od poloviny roku 2017 celý národ řešil co vše udělat, aby GK přivezla z OH ony očekávané metály. Skončilo to u dolních končetin a ne a ne se to zlepšit. Jiná negativa národ neznal a tedy nemohl pomáhat . A ejhle v dubnu 2018 se mu dostává opět přesně vypočítaných a dávkovaných informací a nejen bulvární novináři chrochtají blahem, mohou národ krmit vším okolo GK. V prodeji kniha ! Již nejde o lýtka, jsou tam nasazeny těžké kalibry - anorexie, bulimie, démonizování hlavní soupeřky v reprezentaci, totéž jejího juniorského trenéra. Jsou opravdu tací ? Pokud ano, je to zlé, proč s tím biatlonový svaz dlouhá léta nic nedělal ? Pokud ne, je to ještě horší, jde o pomluvu a ta sebou nese vždy následky. V knize GK líčí národu svou defloraci ve věku 14-ti let, způsobem super červených Harlekýnů : " byl o mnoho starší, zkušený a líbilo se mi to a hned druhý den jsem vyhrála další závod !" A následuje podrobný popis jejího přejídání, který vede dokonce ke spolknutí lžičky. Považte ! A pan manžel (zřejmě) dál tlačil autora: jen houšť a větší kapky ! Tohle bude národ konzumovat (míněno kupovat knihu Jiná GK). Knihu je možno koupit též v "dvoubalíčku" tedy včetně memoárů pana manžela. Zájemcům se dokonce GK i podepíše. A chcete-li k tomu hrníčky s... připlaťte si - ihned vyexpedujeme. Podotýkám, že to vydalo Nakladatelství Ing.Petr Koukal, což je pan tchán. Budiž. Vydal též knihu i synovi, a to chápu. Leč nelíbí se mi onen zvolený způsob prezentace této knihy ! To by nedokázal ani Stephen King ! Myslím tím cirkus okolo GK . Kdysi příjemná a milá GK se snížila k tomu, že svým způsobem "dala na frak" Českému biatlonovému svazu, který z okrajového sportu u nás, udělal onoho "tygra" a nyní si pouze olizuje utržené rány. Slušný člověk a architekt zázraku pan Ondřej Rybář odchází a já se nedivím. Ohromný manažér a šéf českého biatlonu a neoceněný bojovník proti dopingu v tomto sportu pan Hamza "byl namazán na chleba" pana Koukala... Metály z Koreje nemohla přivézt, ale dala národu onu tak probíranou knihu ! Ta mohla být napsána i jinak. Bohužel to se nestalo. GK měla image princezny sportu a teď je to pryč. Kdysi pravil Jan Werich jednu ze svých moudrostí : Nemysli ! Když myslíš, tak nemluv. Když mluvíš, tak nepiš. Když píšeš, tak nepodepiš. Když podepíšeš, tak se nediv .... celý text
Jára Cimrman – Génius, který se neproslavil
2010,
Zdeněk Svěrák
Má bible, ze které často čerpám, protože Největší Čech je opravdu největší - ať se to potentátům líbí nebo ne. Oni ho mohou vyškrtnout z "podivné" ankety, ale národ ví své ! Je i jakýmsi bye-bye Ladislava Smoljaka se svými příznivci. (+2010) A jestlipak víte, že našeho Járu kopírovali i Holanďané ? Přizpůsobili vyhlášení samostatnosti svých ostrůvků v Karibiku (10.10.2010) ? Viz: Panovníci, politici a vojevůdci, by měli myslet nejen na to, co svými činy způsobí v dějinách, ale i na žáky, kteří se o tom budou muset posléze učit. Pro důležité akce, které vejdou do historie, by měli volit zapamatovatelná data....... celý text
Co já vím? Autobiografie Miloše Formana
1994,
Jan Novák
Při psaní této knihy se setkali dva pánové naladěni nepochybně na stejnou notu a je dobré, že si pro povídání vybral Miloš Forman právě krajana-emigranta, který to zkrátka umí. MF nemusel nikdy nikomu dokazovat, že je režisérem s "obrovským tahem na branku". Je smutné, že již mezi námi není, ale je výborné, že za něj budou dál mluvit jeho filmy. Třeba: stařeček u svého hořícího domu - dědo poďte pryč, vždyť nastydnete, ale jen ho nechte, přece hoří jeho dům (Hoří má panenko). Nebo genialní "postelová scéna" 2 neherců paní Ježkové a pana Šebánka spolu se "synem" V.Pucholtem, kde jsou dialogy rozehrané na vteřiny (Lásky jedné plavovlásky) . V roce 1984 jsem měl možnost hovořit s Dr.Jírou, který byl, z titulu své funkce ve fotbalové federaci, oficiálním delegátem na OH v Los Angeles. Optal jsem se: co na vás udělalo na OH největší dojem pane doktore ? Odpověď: jediná věc, viděl jsem geniální film Miloše Formana "HAIR". Nikdy dříve jsem neměl možnost vidět na plátně tak úžasnou protiválečnou demonstraci a na tento film nikdy nezapomenu... Ani já ne (sice až v r.1990) a děkuji vám pane Miloši za vše, čím jste nám dělal radost. Jsem přesvědčen, že tam nahoře vám bude také dobře, vždyť se tam budete setkávat se svými parťáky, kteří s vámi tvořili to v š e z čeho jsme byli, jsme a budeme dál nadšeni.... celý text
Kdyby všichni chlapi světa
1957,
Jacques Rémy
Nejdříve to byl film. Tenkrát pro kluka naprosto fantastický ! Život není dálnice, ale plno chodníčků s odbočkami. Nikdy bych nevěřil, že jak tato kniha posléze přispěla k tomu, že mám jedno ze svých hobby tak blízké tomu, co se nám čtenářům sděluje.... celý text
Domnívám se, že autor s knihami o Reacherovi není na jedno brdo. Výhodou této R-série je, že se zasvěcený čtenář na zadní straně obálky může rychle orientovat o co ve které knize jde. Občas L.CH. "ujede" s padouchy, což byl případ i této knihy. Naopak daří se mu popis žen, které přicházejí do blízkosti Reachera. Ony jsou uvěřitelné, padouši naopak někdy komičtí. Reachera zkrátka beru jako supermana, který všechno zvládne. Pokud by tomu tak nebylo má autor po "živobytí" . Protože jsou USA dosti rozlehlé, máme se ještě na co těšit. Co třeba studený (zejména v zimě) Vermont ?... celý text
Jmenuji se Reacher
2018,
Lee Child
Povídka 2 a 3 děs ! Lee Childa mám rád, ale zdálo se mi, že zkouší, co jeho fandové vydrží. Hm - vydržel jsem. Nejspíš navnaděn hned tou první, publikovanou též jako premiéru. Samozřejmě jsou tam velmi dobré : ta s bráchou, či silvestrovská, kde J.R. by měl odletět do Holandska, jenže... a ještě asi dvě. Vcelku 12 povídek a milovník Reachera si počte. Ale je zde novum, kterým se Reacher ve svém dalším životě řídí: Když tě někdo naštve, počítej do desíti ! Až budeš u osmičky, jednu mu flákni ! Nebude to čekat. A vida "vono to funguje" . Srovnávám-li však povídkový styl L.Childa a Stephena Kinga, tak Mistr z Maine vysoce vede !... celý text
Bratrstvo
2000,
John Grisham
Byť je v době psaní tohoto komentáře modrý čtverec, konstatuji, že se mi kniha líbila. Nepatří (u mne) k TOP knihám J.G. ale je dobrá. Také vtipná a co hlavní - čte se v pohodě a lehce. Ono mi bylo úplně jedno, jak to skončí, takže spokojen.... celý text
Z této knihy jsem si odnesl velice důležitá ponaučení. Tak tedy : Ponaučení první : tuto knihu číst v zimě a ještě k tomu, když vám špatně topí.Ponaučení druhé : tchyně jako takové jsou všude stejné (pardon - výjimka potvrzuje pravidlo).Ponaučení třetí: když se setkáme s lichvářem (a uspějeme - jedno jak), výtěžek dejte na charitu. Ponaučení čtvrté : právníci jsou potřební, ale je mezi nimi i dost šmejdů. Ponaučení páté : věnujte se svým dětem, vnukům či pravnukům a pokud to potřebují a vy můžete - pilujte s nimi matematiku, zejména statistiku a geometrii. Reacher je zářný příklad v praktickém využívání během svého květnatého života. Ponaučení šesté : žena je tvor záhadný a více méně nevyzpytatelný. Ponaučení sedmé : když stopujete, dávejte bacha kdo vám zastaví. Ponaučení osmé : když chcete dát nakládačku buranovi, předem si to rozvažte. Jednak nejste z 99% Reacher, ale co je horší - na chirurgii můžete skončit možná vy . Ponaučení deváté : Pokud nemáte zažitou praxi, nesedlejte koně sami, nemusí to dobře dopadnout. Ponaučení desáté a poslední: Až třeba někdy dojedete do Texasu, vězte, že jde o obrovský stát a k doktorovi, či na poštu je někdy setsakra daleko !... celý text
Plantáž Shadowbrook
2007,
Beverly Swerling
Beverly Swerling to umí. Kniha předchází tetralogii o NY a líbila se mi asi nejvíce, protože je z období, o kterém nás ve škole neučili. Samozřejmě tam autorka musela dát kus romantiky, aby se to lépe prodávalo. Ten kdo koupí (či přečte) rozhodně neprohloupí.... celý text
Když jsem se po přečtení nad knihou zamyslel, tak hodnotím jednotlivé třetiny jako +/ -/ + Řeknu vám, že mi vadilo nejvíc to furtovní šplhání v noci z pokoje dolů - a pak do pokoje nahoru, to bych ještě toleroval, ale ta studená voda ? Nikde jsem nečetl (možná, že se mýlím), že by se Reacher otužoval. Hernajs , vždyť to bylo, zejména ke konci, na nepřežití. Únos na začátku je vějička na čtenáře, ale start pokračuje v normě. Bez padouchů by byl Reacher nicka. Třeba nás Lee Child v budoucnu, možná na závěr série, překvapí poklidnou story. On i John Grisham tak teď, v u nás vydaném Obchodníkovi tak činí a čte se to také dobře.... celý text
Varovný signál
2000,
Lee Child
Po přečtení všech komentářů jsem si začal myslet, že mám zvrácený knižní vkus ! Ale Aymira, orinka 3 a čef mi pozvedli náladu. Tuto knihu jsem četl jako jednu z prvních ze série a zdála se mi (v době krátce po vydání) jako průměrná. Tak jsem se k ní nedávno vrátil,což teď dělám často - a ejhle ! Četl jsem nyní trhák ! Precizně promyšlená stavba knihy: - netradiční začátek, kdy Reacher maká manuálně na Floridě, ale brzičko je u první vraždy a už to frčí, -stupňování napětí, třeba na záčátku - kdo přijede dříve k domu generála, Reacher nebo zabijáci?, - uvolnění, kdy se seznámíme s rodiči, kteří pořád věří, že uvidí svého syna, který zmizel ve Vietnamu, - musíme to zalidnit, tak přidáme krachujícího "továrníčka" a k němu lichváře. - Z toho se vyklube padouch jako vymalovaný ! Sice to jeho démonizování autor přepísknul, ale co bych mu to neodpustil. - A je tu romance JR, kterou samozřejmě očekáváme. Ta vyřeší jeho problém s bydlením v NY. A ejhle nóvum - hrdina nekupuje nové ošacení v sekáči. Ženský element ho dotlačí alespoň k průměrné kvalitě. A padouch začne řádit, a to fest ! Drama se stupňuje a je nejvyšší čas, aby došlo k seznámení dvou nosných postav knihy. Finále nás fandy JR nezklame. I hřebík v hlavě autorovi odpouštím , nazývejme to třeba drsňáckou akupunkturou. A konec ? JR zdědil barák ! Nabízí se ono pohádkové: jestli nezemřeli, tak žijí dodnes... Kdepak ! Čteme Reachera a jde se stopovat ... a třeba mu k tomu zpívá Johnny Cash. PS: Lee Child si vytváří vatičku do budoucna : hrdina a krásná i úspěšná žena se mají přece rádi - ona ho miluje od malička. I když si JR nedovedu představit ve zděděném baráku "s bačkorama na nohou" nebo jak se pižlá na zahrádce....... celý text
Muž na odstřel
2013,
Lee Child
Nejspíše mi z duše mluví svým komentářem cori. Do 2/3 čtení jsem si lebedil. Všechno probíhalo tak, jak jsme u Reachera zvyklí. Také trochu srandy, jako u toho recepčního a zároveň majitele hospody, kde se trochu střílelo. Pak ještě trochu klidu ve speciálním zařízení pro úklid pronásledovaných svědků. Ovšem ten konec ? Nevím, nevím.... má to Lee Ch. zapotřebí kopírovat třeba "Švarciho" ( míněn Arnold Schw.) ? PS: Takže to beru jako pohádku. Jen těch mrtvol na konci. Hlavní je, že i tady zvítězilo dobro nad zlem ! Tak to přeci v pohádkách má být.... celý text
Louvre - Umění a architektura
2007,
Gabriele Bartz
Bude to krátké. 600 barevných obrázků s plánky a mapkami, to je průvodce po Louvru. Milovníci umění, kteří prozatím ještě v Louvru nebyli, mají možnost získat fenomenální knihu (formátu A5), kterou vydali bratři Slováci, a to i v češtině ! Obrovské díky Slovartu. PS: rarita - vytištěno v Číně... celý text
Trhačka zubů
2017,
Franz-Olivier Giesbert
Franz-Olivier Giesbert má zajímavá témata. Jsem rád, že jsem ho objevil. Po Himmlerovi jdeme (opět díky mladé ženě, která příběh vypráví) k Francouzské revoluci, některým jejím aktérům, kterým trhačka zubů řádí v jejich ústech. Dentisté ještě neexistovali a tak se trhalo, trhalo... A to není příjemná záležitost a pacient v bolestech utrousí i něco, co by jinak nikdy neřekl. Porevoluční Francie již pro vypravěčku i trhačku nebyla to pravé ořechové a tak se vydala lodí narvanou otroky přes Atlantik do země prezidenta Washingtona. Ona již zažila spíše jeho nástupce. A pan autor opět fabuluje. Trhačka si vzala (během plavby po rozbouřených vodách již vyhlédnutého) inteligentního otroka, který jí po čase dost komplikuje život.... Ale co je hlavní - kniha se dobře čte.... celý text
Je dobré nečíst knihy s Reacherem pouze jednou. Již při druhém čtení s časovým odstupem jsem zjistil věci, které jsem poprvé prostě přehlédl. A že jich je.Třeba : ....nebyla vdaná, měla modré inteligentní oči s jiskřičkami veselí. Teplota v Kuvajtu se většinou času pohybovala okolo 50-ti stupňů a běžné oblečení byly předepsané šortky a trička bez rukávů, Reacher věděl, že těsné soužití rozpálených mužů a žen vyústí vždy v něco příjemného. Je to zde rozhodně lepší, než sloužit v listopadu v Minnesotě. ...Oba zubožení starci byli špatní lidé, v jejich společném utrpení chybělo místo pro slušnost a vznešenost. Ti slušní umírali ve vězeních první, ti druzí byli jako potkani, nebojovali, ale zrazovali silnější a ovládali slabší... ...Přesunula dlaň na jeho hruď a na levé straně nahmatala díru. Protržený sval, že by do něj strčila prst. Rána po střelné zbrani. Kde ! NY řekl Reacher, je to dávno, každá se ptá. A kolik jich bylo ? Málo jich nebylo. V posteli ? V šatnách opáčil. A v posteli opakovala ? Nejsem mnich. Bolelo to ? Nevím, byl jsem tři týdny v bezvědomí.... ... Reacher překonal po nízkém mostě řeku Ohio. Slunce stálo nízko po jeho levici. Na okamžik proměnilo pomalu plynoucí vodu v roztavené zlato... A že tam takových slovních perel je. Při prvním čtení se možná přehlédnou. Lee Child již není tuctový autor, stává se mistrem textu, který váží každou větu, než ji napíše. Bylo mi potěšením číst znovu tuto knihu, která zatím patří k tomu nejlepšímu o Reacherovi.... celý text
Na Databázi je výborné, že se můžeme před psaním komentáře seznámit s názory hodnotících, to se mi velice líbí. Příkladem je tato kniha, ke které se chci rovněž vyjádřit. Má hodně rozšířené názorové spektrum a to je dobře. Tento Reacher je můj 2.nejoblíbenější. Proč ? Konečně vím něco o jeho úžasné matce (je Pařížanka), o jejích osudech za války (jako mladé odvážné dívky) a zejména o starším bráchovi JR. Výtečný tah autora je pasáž o jeho pařížském pobytu s hezkou a snaživou důstojnicí v přepychovém hotelu Ritz, a to na útraty ministerstva obrany USA. To financuje nevědomě i letenky těchto dvou příslušníků MP. Byť na začátku knihy Reacher na tamní základně v Sev.Karolíně šéfuje, brzy se to změní a jak tomu tak bývá, nahradí jej ve funkci vyspělý blb, který se po JR pěkně vozí. Kniha dostává spád, onen mrtvý generál, měl na pokoji ženu lehkých mravů a ta zmizí. Byla by dobrým svědkem. Kupí se nám mrtvoly (vědomě zavražděné) a JR to pořád nemůže rozlousknout. Až ?...... (Nemohu prozradit) Závěr knihy - hon na padoucha (na tankodromu) to již je spíše pohádka, ale proč ne ! Zajímavé je, že právě zde vydatně pomáhá jeho kolega (funkčně na stejné úrovni) z MP . JR zlikviduje padoucha, ale autor si furt nedá pokoj. Hrdina musí prožít (a vyžrat si) kárné řízení. Bohudík má dobrého právního zástupce. JR je gentleman a ke konci to zařídí svou výpovědí tak, že osobou, která případ "vyřeší" - je ona hezká důstojnice tmavé pleti, se kterou létá (a nejen létá) po světě. Čtenář, který již JR trochu zná, se baví, děj spěje rychle ke konci. Skoro bychom mohli konstatovat, že dobro zvítězilo nad zlem, ale ?... celý text
Poslední sbohem
2012,
Lee Child
Ty první tři kapitoly v Pentagonu - to je úvod mistra ! Tedy byl jsem pořádně napnutý již z popisu rána dne 11.3.1997. A také rád, že hned nato je velitel Reachera, jménem Leon Garber konečně ukázán jako normální člověk a ne jako pošuk (viz. A přece nezemřeš). XI.kapitola a je zde krásná černovláska Elizabeth D. s hvězdou šerifa městečka Carter Crossing na hrudi. Městečko se nachází na horkém jihu státu Mississippi. Významná postava této knihy. Kapitola XXII. a je zde Frances Neagley (která by se pro JR roztrhala a veze mu důležité důkazy-dokumenty a fotografie) -hned se vše pročišťuje. Kapitola XVIII. Reacher se konečně a prvně s Elizabeth pomilují. (Str.187-to je pozdě-červené Harlekýny to měly dle šédule - správně schedule (na str.106). Omlouvám se, přestávám s otravováním čísel kapitol. Objevují se další mrtvoly krásných žen (a nejen ty). Reachera pořád štve ta velká vojenské základna a její vedení. A k tomu amatéři z Civilní milice. Jasně negativní postavy. A také hejsek, mladý kapitán v posádce, potomek vlivného senátora. Ten pro posádku, která byla po vraždách mladých žen dlouho izolovaná za dráty, uspořádá v městečku velkou trachtaci. Autor i čtenář spějí k závěru. Autor nás chce potěšit a připisuje vsuvku jak přicházejí tvrdí hoši z Rangers zatknout Reachera. Jak to dopadne víme předem. Jak praví Aymira: styčným bodem knihy je rachotící nákladní vlak, který na lidi působí jako afrodiziakum. Je tomu tak. Odehrává se tam finále příběhu.... Reacher splní rozkaz L.Garbera, loučí se s Elizabeth a vrací se stopem k posádce. Tam si vyřídí všechny náležitosti a odchází s armády Spojených států. Je mu 36 let .... celý text
Slabé ! Ale respektuji, že i dobrý autor má právo třeba (řečeno decentně) uklouznout. Mnó, ještě ta Paříž. No jo - ale bohužel pak s novou kolegyní Casey do Londýna. A naruší se očekávaný stereotyp. Reacher je mentorem, ale není milencem ! (Fuj! pokřikují zastánci MEE TOO). A pak ten zbohatlík - obr Joey ! Působí spíše jako tajtrlík z němých filmů o Keystonských policajtech. Ale ti byli k popukání, Joey ? Raději končím s tím, že tuto knihu nabízím možným zájemcům. V knihovně mi chybět rozhodně nebude.... celý text
Fenomén Kohout
2001,
Pavel Kosatík
Kohout Pavel není "můj šálek čaje". Nelze mu upřít, že psát umí, kolikrát velmi dobře. Ale já pořád vidím ty nadšené dopisy mladého kulturního atašé z Moskvy své tehdejší manželce (Alena Vránová). Pavel Kosatík odvedl při psaní o Kohoutovi svůj nadstandard. Je dobré si tu knihu přečíst. (Ale raději jsem četl o Peroutkovi).... celý text
Doma u Hitlerů
2007,
Arnošt Goldflam
Vždy jsem si myslel, že to nejlepší od pana Goldflama budou TATA STORY. U mne tak tomu nebylo. Vyhrála to Hitlerova kuchyně. Jako kdyby ještě žil Jára da Cimrman a nějak zamaskován by to sledoval úplně jinde s pomocí skryté kamery. Kouzelný humor. Samozřejmě si musíme odmyslet netvora. Sledujeme ňoumu z Braunau, zpočátku Rakušáka, jak se plahočí v tomto světě. Ve své první válce to dotáhne jen na kaprála. Nicméně : autor kdesi naznačil, že napsal již pokračování : Hitler s Goebbelsem na dovolené ve Vysokých Tatrách. Bingo ! Prý kulhavému ďáblovi vyčítá tu koňskou haksnu, chtěl by dělat túry, ale "parťák" nezvládá...... celý text