1Pomněnka
přečtené 69
La Saletta
1996,
Jean Jaouen, M.S.
odpad!
Nevěřím, že proroctví z La Saletta pochází od Ježíšovy matky. Cituji z tohoto proroctví: "Jestliže můj lid neuposlechne, budu muset uvolnit rámě svého Syna. Je tak silné a těžké, že ho už déle nemůžu udržet. Už tak dlouho za vás trpím. Nemá-li vás můj Syn opustit, musím ho neustále prosit. Ale vy na to nedbáte. I kdybyste se sebevíc modlili, nikdy nebudete schopni vynahradit mi to, co jsem pro vás vytrpěla. Dala jsem vám šest dnů k práci, sedmý den jsem si vyhradila pro sebe, ale lidé mi jej nechtějí dopřát. Proto je paže mého Syna tak těžká. Rovněž ti, co jezdí s vozy, nedovedou klít, aniž by do toho nemísili jméno mého Syna. Tyto dvě věci tolik zatěžují Jeho rámě." Za 1. Bůh, čili i Ježíš, nás miluje nesmírnou, věčnou a bezpodmínečnou láskou. Miluje nás ze své podstaty a proto nás také nikdy neopustí. Tvrdit, že nás miluje jenom proto, že ho o to Maria prosí, je znevažování a vlastně i popírání biblické i univerzální pravdy, že "Bůh je láska". 2. Ježíš je zde Marií popisován jako přísný, tvrdý, kontrolující a trestající Bůh. Zkráta takový, ze kterého jde strach. Takový, kterému by se člověk raději vyhnul. Za to Maria zde působí jako ta lidštější a milosrdnější, která nás právě před tímto strašným Bohem ochrání. Což je další velký omyl, který mnoho lidí od Boha odvádí, protože z takového Boha jde přirozeně strach. 3. Maria ani nikdo jiný v nebi netrpí a nevyžaduje usmiřování. Tvrzení, že Bůh, Ježíš nebo Maria potřebují usmiřovat za hříchy, je omyl, protože Bůh a nikdo ze svatých v nebi nejsou nikdy uražení. 4. Maria se nikdy nestaví na roveň Bohu. Není pravda, že Maria dala lidem šest dní k právci a sedmý den si vyhradila pro sebe. V době, kdy bylo lidmi zapisováno desatero, Maria ještě neexistovala. Já si matky Ježíše Krista vážím, často ji prosím v modlitbách o pomoc (ne skutečně se toho nebojím jako někteří křesťané), chápu ji jako tu, která pomáhá na cestě k Bohu. Tím spíš je mi líto, když z ní udělají to, co v tomto proroctví udělali. Toto všechno by nás mělo před přijetím takového poselství varovat. Jak málo lidé znají Boží lásku. Jak málo zná Boží lásku ti, kteří tuto knihu propagují. Také za mnoho mluví vydavatelství. RNDr. František Mráček, majitel vydavatelství Vérité, podlehl mnoha konspiracím a ty také šířil. Dostal se dosti daleko od toho, co znamná název jeho vydavatelství. A ještě jedna věc. Církev není neomylná.... celý text
Velký rozvod nebe a pekla
2003,
C. S. Lewis (p)
odpad!
Knihu jsem přečetla jenom proto, že mi ji nabídla, půjčila, moje kamarádka, která se nedávno nechala pokřtít v římskokatolické církvi (já jsem křesťankou už mnoho let). Aniž používám slovo "odpad", tak této knize dávám nejnižší možné hodnocení. Velmi se mi nelíbí propagace myšlenky, že ti, kdo odpadnou od víry nebo nevěří všemu tak jak to předkládá církev, se za to dostanou do pekla. I když si víry velmi vážím a chápu ji jako světlo a pomoc na cestě k Bohu, zásadně nevěřím v Boha, který posílá lidi do pekla za odpadnutí od víry, nebo zkráta v Boha, který by to tak zařídil - aby se odpadlíci dostali do pekla. Proto je tato kniha pro mě nepřijatelná. Nemluvě o dalších podivnostech, ze kterých cítím odsuzování kritického myšlení, nebo pokus stavět na stejnou rovinu zla inkivizici a odpadnutí od víry. Je smutné, že ještě dnes může někdo takové knihy doporučovat jako křesťanské. Cituji z knihy úryvek, ze kterého jsou tyto agitace silně patrné: "To místo je skutečně PEKLO. Byl jsi v PEKLE! Ačkoliv, pokud se tam nevrátíš, můžeš mu říkat třeba očistec." "Pokračuj, drahý chlapče, jen pokračuj. Skutečně, to jsi celý ty. Ještě mi teď řekneš, proč jsem se tam dostal. Ale já se na tebe nezlobím, já ne." "A ty nevíš, proč ses tam dostal? Přišel jsi tam, protože jsi odpadl od víry." "To myslíš vážně, Dicku?" "Naprosto vážně." "Tak to je to s tebou horší, než jsem předpokládal. Ty si skutečně myslíš, že jsou lidé trestáni za svá nejupřímnější přesvědčení, i kdybychom čistě teoreticky předpokládali, že jsou chybná?" "A ty si myslíš, že se myšlením nehřeší?" "Hřeší, Dicku, jistě hřeší. Existují malicherné předsudky a existuje intelektuální bázlivost, nepoctivost a stagnace. Ale řídit se odvážně svým nejlepším předsvědčením, to přece není hřích!" "Pamatuji si, že právě tak jsme o tom mluvili a já to taky tak chápal. Až později, ke konci života, jsem se stal tím, co nazýváš slovem úzkoprsý. Záleží však na tom, co je to nejlepší přesvědčení." "Já jsem ale jednal vždy podle svého nejlepšího přesvědčení. Skutečně podle nejlepšího, snad někdy až příliš dobrého. A jednal jsem podle něj bez obav. Když pro mé kritické uvažování přestalo být přijatelné učení o vzkříšený z mrtvých, otevřeně jsem ho odmítl. Tehdy jsem měl to slavné kázání, ve kterém jsem odmítl celou kapitolu z Bible a vzal na sebe všechno riziko, které z toho plynulo." "Riziko, jaké riziko myslíš? Co vlastně mohlo přijít kromě popularit, zvýšeného nákladu tvých knih, nových pozvání a konečně i hodnosti biskupa?" "Dicku, tohle je od tebe ubohé! Co si tedy o tom myslíš ty?" "Příteli, já ti vůbec nechci předkládat svoje názory. Víš, já teď už vím. Ale buďme upřímní: Naše názory jsme nezískali čestně, bez předsudků. Prostě jsme určité myšlenkové proudy a ideje přijali za své, protože vypadaly moderně a úspěšně. Během studia jsme se naučili psát takové úvahy a eseje, za které jsme sklidili potlesk. Řekni mi ale, kdy v životě jsem upřímně a osobně, sami pro sebe, řešili tu základní otázku, kolem které se všechno točí: Jestli přece jenom neexistuje nadpřirozený svět. Kdy jsme se alespoň na moment vzepřeli té naší postupné ztrátě víry?" "Tedy jestli tohle má být nástin vývoje liberální teologie, pak je to urážka: Copak si myslíš, že muži jako...?" "Ne, ne, já nic nezobecňuji. Nemluvím o nikom jiném než o sobě a o tobě. Vzpomeň si, hráli jsme s falešnými kostkami. Ani jsme nechtěli, aby druzí měli pravdu. Báli jsme se přece jednoduchých, primitivních pohledů na spasení. Báli jsme se přijít do konfliktu s duchem doby. Báli jsme se posměchu a nade všechno jsme se báli skutečných duchovních nadějí a obav." "Já nepopírám, že mladí mohou chybovat. Snadno mohou být ovlivněni módními názory, módním myšlením, ale to se netýká toho, jak se formovaly naše pohledy a názory. Ty byly skutečně upřímné a opravdové!" "Jistě, jistě, ale sešli jsme z cesty. Bez odporu, bez modliteb, napůl vědomě jsme povolovali svodům svých žádostí a najednou jsme byli tak daleko, že už jsme neměli víru. Jako když žárlivý člověk dojde tak daleko, že uvěří lžím o svém nejlepším příteli. Jako když alkoholik dojde až tak daleko, že skutečně věří, že mu další sklenka nemůže ublížit. Tato víra je také upřímná v tom smyslu, že existuje jako psychologická skutečnost v myšlení člověka. Pokud toto myslíš slovem upřímný, pak víra žárlivce, opilce, ale i naše víra skutečně byla upřímná. Ovšem omyly, které z této upřímné víry vznikají, už vůbec nevinné nejsou." "Dicku, ty budeš za chvíli ospravedlňovat inkvizici, ne?" "Proč myslíš? Když se ve středověku odchýlili v jednom směru, copak neexistuje úchylka i druhým směrem?" "To je velice zajímavá myšlenka," řekl Biskupův duch, "záleží na tom, jak se na to díváme. Určitě, záleží na tom, jak se na to díváme. A mezitím..." "Není žádné mezitím," řekl ten druhý, "to vše už je za námi. Teď už si nehrajeme. Mluvil jsme o minulosti jen proto, že se jí můžeš zbavit. Navždy se od ní odvrátit. Jedno zatáhnutí, a zub bude venku. Můžeš začít, jako bys nikdy neudělal nic špatného, bílý jako sníh. To je skutečnost, vší? On sám je tady se mnou jen proto, abych ti to řekl. Viděls peklo a teď jsi na dohled nebe. Stačí litovat a věřit."... celý text
Viděl jsem věčnost
2014,
James Manjackal
odpad!
Je dobré vědět, že člověk nemusí uvěřit všemu, co James Manjackal hlásá. Někdy to dokonce není dobré. James Manjackal napsal knihu Viděl jsem věčnost, kde popsal svůj prožitek blízkosti smrti a jak ho on sám chápal. Na tom není ještě nic špatného. Avšak dopustil, že na obálce jeho knihy se objevila slova plná manipulací. Doslova tam můžeme číst: "V průběhu svého života až do dnešního dne byl a je Ježíš Nazaretský, Kristus, mimořádně přitažlivou postavou. Můžete ho buď uctívat, anebo ho zatratit. Na stránkách této knihy poznáte jeho rukopis. Buď tuto knihu a jejího autora odsoudíte a její obsah odmítnete, anebo pokleknete před světlem pravdy, zářícím z jejich stran." Knihu jsem četla a myslím si, že James Manjackal skutečně prožil duchovní prožitek, prožitek blízkosti smrti, který však byl VELMI ovlivněn jeho vírou a přesvědčeními. V knize jsem s některými věcmi souhlasila, s jinými nikoli. Rukopis Ježíše Krista jsem v této knize samozřejmě nenašla; rukopis Ježíše Krista není ani v evangeliích. Nezachoval se nám jediný text, který by napsal osobně Ježíš Kristus. Podsouvat lidem, že všechno v knize je absolutní pravda a tudíž Ježíšův rukopis, je velmi troufalé. Navíc autor těchto slov nás staví do situace, kdy buď musíme slova Jamese Manjackala v knize přijmout jako pravdu a pokleknout před ní, anebo všechna jeho slova odmítnout. Takhle to ale většinou nefunguje. Člověk nemusí souhlasit do puntíku se vším, co druhý říká, hlásá. Dále se píše na obálce knihy: Oheň, který od první stránky rozpálí vaši hruď, je buď ohněm vzpoury a odsouzení, anebo ohněm víry a lásky. Absolutně odmítám takovou manipulaci. Člověk může shledat u autorových slov pochybení, omyly a nedostatky a může vyslovit oprávněnou kritiku, kdy tato mnohá slova ze spravedlivých důvodů jako pravdivá odmítne. To je v souladu nejen s láskou, ale také se zdravou vírou. Slova na obálce knihy sice nenapsal James Manjackal (tím pověřil jiného kněze), ale tím, že tato slova na obálce jeho knihy dovolil zveřejnit, se k nim samozřejmě hlásí. Může samozřejmě dělat mnohé dobré věci tento kněz, ale zároveň bych si na něho také dávala velký pozor.... celý text
Kdybych měl už jen jeden den života
2007,
Anselm Grün
Jedna z nejkrásnějších a nejmoudřejších knih od Anselma Grüna.
Myšlenky o naději
2006,
Ellen Gould White
odpad!
Tuto knihu jsem zahlédla v jednom internetovém knihkupectví a ihned mě zaujala krásným názvem i obrazem otevřených dveří do krásné zahrady. Myslela jsem si proto, že kniha bude skutečně krásná, moudrá a pravdivá i uvnitř. Když jsem však hned ve 2. kapitole četla, že "Lidé, kteří dovolili Duchu svatému, aby zapůsobil na jejich srdce, poznávají, že v nich není nic dobrého. Zjišťují, že všechno, co kdy učinili, je poznamenáno sobectvím a hříchem.", rychle jsem vystřízlivěla. Tohle prostě není pravda, co autorka píše. Proto knihu ani dál nečtu. Pokud hledáte skutečně moudrého křesťanského spisovatele, zkuste knihy od Anselm Grüna.... celý text
Vánoční zázrak
2020,
Stormie Omartian
Knihu jsem hned po přečtení první kapitoly odložila a rozhodla se neztrácet čas jejím četním. Hned od začátku autorka lidem totiž skrze starozákonní texty podsouvá obraz hněvivého a trestajícího Boha soudce. Já jsem však (i jako křesťanka) Boha poznala úplně jinak, jako bezpodmínečnou lásku, která netrestá a trestat nepotřebuje, protože hříchem se člověk vytrestá sám. Proto knihy Stormie Omartian nejsou mým šálkem kávy. Pokud mohu doporučit nějakou knihu s adventní a vánoční tematikou, tak Vánoční rozjímání od Anselma Grüna.... celý text
Poklad - Příběhy k prvnímu svatému přijímání
2012,
Jan Twardowski
V této knize jsou některé věci o Bohu dětem vysvětleny hezky a pravdivě, bohužel tam ale najdeme také nepravdivá a manipulativní tvrzení. Např.: "Pán Ježíš může v našem srdci umrznout, když na něho nemyslíme." nebo "Jen často jeho, Ježíše ubohého, necháme na oltáři samotného." Uchovávání posvěcených hostií na oltáři vymyslela církev (Ježíš neřekl uchovávejte, ale vezměte a jezte). Proto by také lidem neměla podsouvat vinu za to, že na oltáři oni nechávají Ježíše samotného. Lidem hned od malička by se skutečně nemělo podsouvat, že Ježíš na oltáři trpí samotou, jak je tam chudák opuštěný. Ježíš není ubohý, není nikdy opuštěný a nikdy není sám. Žije i v nás. Chápu, že skrze citové vydírání může církev lidi přimět přicházet k do kostela, ale tohle není cesta. Církev by nikdy neměla lidmi manipulovat, ať už pomocí strachu nebo citového vydírání. A Pán Ježíš v našem srdci nikdy nemůže umrznout. Ani kvůli tomu, když na něho nemyslíme. Není v moci člověka pořád každou chvíli myslet jen a jen na Ježíše a není to dokonce ani dobré se o to pořád snažit. Člověk také musí myslet na jiné potřebné věci a také si musí občas duševně odpočinout, kdy nemyslí vůbec na nic. Ježíš v nás přebývá bez ohledu na to, jestli na něho myslíme nebo ne a nevyčítá nám, když na něho chvíli nemyslíme. Podstatné je zůstávat v lásce, a ne na něco nebo na někoho pořád myslet - což je nemožné.... celý text
Spasen světlem
1995,
Dannion Brinkley
Příběh Danniona Brinkleyho je názornou ukázkou toho, že ani prožitky blízkosti smrti nejsou neomylné a že je nebezpečné jim bezmezně uvěřit. Věřím tomu, že Dannion Brinkley prožil duchovní zkušenost mimo tělo, věřím, že se setklal se Světlem, které změnilo jeho pohled na život, ale po té, co začal popisovat setkání s jakýmisi podivnými duchovními bytostmi, které mu na obrazovkách na hrudi ukazovaly budoucí světové události, se mi to už moc věrohodné nezdálo. V roce 1993, když knihu napsal, tvrdil, že mu tyto bytosti ukázali Černobyl, pád Sovětského svazu a válku v Perském zálivu. Ale všechny předpovědi, které se vztahovaly k budoucnosti, byly mylné. Řekl, že v roce 1995 dojde k jaderné katastrofě. že počátkem 21. století budou USA zničeny zemětřesením, že USA se rozpadnou a v roce 2000 zbankrotují, že náboženství povstane na základě environmentalismu a stane se dostatečně mocným převzít vládu nad světem atd. Také říká, že tyto bytosti světla mu přikázaly vybudovat centra, kde by se lidé léčili na jakýchsi podivných lůžkách pomocí barevných světel. On však nevěděl, jak takové lůžko sestavit. Duchovní bytosti k němu pak prý přicházeli do snu a ukazovali, jak má lůžko vyrobit. Mnoho let se o to pokoušel, mnoho času a energie tomu věnoval, něco podobného snad sestrojil, ale jak vidíme, po žádném takovém převratném vynálezu ani stopa, ticho po pěšině, a to i z jeho strany. Je možné se buď nechal oklamat nějakými padlými bytostmi, nebo zkrátka jeho mozek přestal dobře fungovat. Mnozí jeho přátelé byli přesvědčeni, že se pomátl. Navíc jeho mnohá další tvrzení v knize, např. o jeho vojenském působení, byly zpochybněny.... celý text
Vzhůru k vodám
2010,
Petr Vrbacký
Nejdříve mě tato kniha zaujala svou krásnou formou - názvem i krásným obrázkem na titulní straně knihy, avšak netušila jsem, že forma bude na úkor obsahu. V podstatě samé obvyklé ničím nezaujatelné fráze, nedosahující hloubky lidské duše. Přiznám se, že to je jedna z mála knih, kterou jsem nedočetla do konce. Skončila jsem asi ve 2/3 knihy a to jsem se ještě hodně přemáhala. Pokud hledáte adventní četbu, která jde více do hloubky, rozšíší vaše obzory a dotkne se vašich srdcí, zkuste něco z knih Anselma Grüna. Za mě kniha Vánoční rozjímání od Anselma Grüna je ta nejkrásnější vánoční kniha, kterou jsem dosud četla. Také velmi zajímavá, duchovní a inspirativní kniha je Očeávání Vánoc od Richarda Rohra.... celý text
