adriane9 přečtené 904
Už tě nemiluju
2005,
* antologie
Z edice česká povídka dle mého nejlepší knížka. Nutno vyzdvihnout povídku od Alexandry Berkové ta mě chytila za srdce nejvíc a krom ní je to velmi oddechové čtení. Doporučuji pro nenáročné... celý text
Knihovna duší
2016,
Ransom Riggs
Tak pro začátek uvádím, že jsem majitelem všech tří dílů a nevzdám se ani jediného a doufám, že si jej přečtou později i moji synové. Protože ač nejsem milovník fantasy, tohle je prostě a jednoduše srdcovka. Nejlepšímu vládne první díl ale tento třetí byl završením krásné trilogie o podivných dětech včetně dalších nádherných fotografií a má zase o kus lepší designové zpracování než ty první dva. Trošku mě mrzí první polovina knihy, kde se úhel pohledu stáčí jen na dva, ale konec mi to vynahradil a s klidným srdcem si ji po přečtení vkládám mezi mé oblíbené. Na konec citát od Emmy: "Pochybnosti jsou špendlíky, které propíchnou záchranný člun:"... celý text
Krvavá stopa
2014,
Lydia Lunch
Pro mě donedávna neznámá autorka, básnířka s hlubokým temným talentem. Stačilo jen projít kolem knihkupectví a uvidět za výlohou Krvavou stopu a kniha se stala součástí mojí knihovny. Jak už je zde někde uvedeno Lydia je Bukowski v sukních (pouze co se vyjádření týče) a já jako jeho vyznavač s tím docela souhlasím a tahle sbírka básní vám to jen potvrdí. Samotná Lydia dle mého vkusu nezpívá dobře a ještě hůř vypadá o to víc ale píše jako hvězda. Texty mi učarovala a neodpustím si ukázku: Jsem duch Jsem duch ve dřevě v mezeřený průchod v dutině Opak absence viditelného života Moje noční vidění vyprchává upírá se zpátky samo na sebe a propouští mě do prázdného prostoru kde se mi dostává objetí jako vzpomínce jež připomíná rozbitou tvář roztřískaného pokoje... celý text
Vďačnosť
2016,
Oliver Sacks
Tuhle útlou knížku jsem přečetla v den jejího zakoupení a stále nemám co říct. Je mi smutno a zároveň hezky. Že tu pan Sacks byl. Byl tu i tak trochu pro mě, protože mě naučil chápat neurologii tak jak nikdo jiný na světě. Knížka o čtyřech srdcervoucích esejích, o jeho soukromí i životě a postupném smutnění a vyrovnání se se smrtí, když jste s ní tváří v tvář. Někdo by to mohl napsat na pár A4, ale pro mě má tahle 48stránková knížka obrovskou duševní hodnotu a bude se vyjímat v mojí knihovně napořád hned vedle všech knih od tohoto autora. Není to jen zpověď jednoho na smrt nemocného výborného neurologa, je to i čistý přístup ke konci života, být lidsky smutný, ale vděčný a smířený. Kdyby to bylo možné je to on, ten s kterým bych se chtěla ze slavných lidí nahoře potkat nejdříve. úryvek: "Až umřeme už tu nebude nikdo jako my. Lidé ale nikdy nejsou stejní- když odejdou nelze je nahradit. Zůstane po nich prázdné místo, které není možné zaplnit, neboť osudem lidské bytosti- osudem genů i nervové soustavy- je být jedinečný, nalést si svou cestu, žít svůj život, umřít svou smrtí."... celý text
Antropoložka na Marsu
2009,
Oliver Sacks
Miluju Olivera Sackse a miluju knížky od něj. Je mi fuk nakolik lidí ho nemělo rádo, protože prý chtěl být jen populární a proto psal. Já díky němu chápu víc než z proslovu neurologa od nás z fakultky, haha. Oliver píše lidsky a stejně jako jeho otec měl velmi blízko k pacientům a každý v něm něco zanechal. Je mi ctí číst jeho knihy a konečně chápat neurologii na úrovni méně vzdělaného jedince. Jestli chcete Olivera číst doporučuji začít tímto titulem.... celý text
Jako řeka, jež plyne
2006,
Paulo Coelho
Mě Coelho bohužel nijak neoslnil ačkoli si jeho tvorby v určitém směru vážím. Zkusila jsem Alchymistu a nedočetla, pak pokus se sbírkama jeho citátů a poslední byla kniha Jako řeka jež plyne. Zdá se mi lehčí a méně vtíravá, přesto Coelhova cesta se nepodobá té mojí a nerozumím mu. Jeho duchovno a vyrovnanost se vším mi přijde zkrátka divná a nevěřím jí.... celý text