Aleshgang přečtené 65

Utrpení mladého Werthera 1999, Johann Wolfgang Goethe

Werther byl, jak já říkám ruměný mladík, vlastně mladý sečtělý člověk, pro kterého je dívka zázrakem světa. Abych řekl pravdu, sám mezi tyhle lidi patřím, ale do takových extrémů jako Werther nezacházím. Jinak se mi novela velice líbila, styl psaní byl velice specifický, nejdřív několik dopisů pro Viléma v ich formě, a potom skoro ke konci přepneme, a příběh je vyprávěn heterodiegeticky. To je docela zvláštní, nikdy se mi to u žádné knihy zatím nestalo, ale originalitu dokážu ocenit. Myslím ale že ubrání pár písmen odstavců či dopisů by neuškodilo. Jinak velice zajímavé čtení.... celý text

Proměna 2020, Franz Kafka

Přečteno po roce, kdy jsem poznal více než 50 nových knih. Filosofii této povídky jsem dřív nepochopil, ovšem dnes se mi povídka velice zamlouvala, příběh Řehoře Samsy je legendární a jeho rádoby temná atmosféra mi dodává správný čtenářský šmrnc. Dřív se mi tato povídka moc nezamlouvala, neměl jsem ji úplně v lásce, přišla mi zdlouhavá a o ničem. Ale teď po větší čtenářské zkušenosti, my přišla docela krátká, plná úvah a filosofie, kterou jsem si za ten rok stihl velice oblíbit. Zkrátka tato povídka a celkově dílo Franze Kafky se řadí mezi ty díla, do kterých musíte dospět, aby jste pochopili jejich genialitu...... celý text

Městečko, kde se zastavil čas 1991, Bohumil Hrabal

Od této knihy jsem v podstatě nic nečekal, řekl jsem si: no, vzpomínková próza na Nymburk, něco jako postřižiny to bude. O to více mě to překvapilo. Už začátek byl velice zvláštní ale kouzelný. Pak jsem se do knihy doslova zapálil, sledoval procesy ledování a návštěvy slečen strýcem Pepinem, dále navštívení nahé manželky řezníka, až k událostem atentátu na Heydricha. Chápu poněkud matoucí titul povídky, každá kapitola značená arabským číslem se zaměřila na jiné téma, a nikdy mě to nezklamalo. Konec mě velice překvapil a dojmul, jelikož jsem si strýce Pepina velice oblíbil přes knihy a ve filmu v podání výborného Hanzlíka. Také mě dost zarazilo to prohození rolí, kdy strýc Pepin už nebyl takový ten řvoucí pábitel. Také se mi líbil symbol námořní čepice, kdy se strýcem Pepinem zmizela i ona. Něco jako pírko u Forresta Gumpa. Nádherná a hned po Králi nejlepší próza co jsem od Hrabala četl.... celý text

Spalovač mrtvol 2022, Ladislav Fuks

Tak tohle byl absolutní čtenářský zážitek. Už jen to že jsem měl k tomu audioknihu namluvenou Lukášem Hlavicou, tak to mělo tu správnou atmosféru. Knihu jsem znal, ale myslel jsem že to bude o úplně něčem jiném, třeba o popisu krematoria (to je zde také, ovšem není to hlavní téma) a jeho pracovníkovi a jeho slastech a strastech v této práci. První kapitoly moc na sebe nenavazovaly, ale potom se příběh nádherně rozvíjel a konec mě doopravdy překvapil, stejně jako asi 97% čtenářů co tady napsali recenze. Najednou z milého chlápka Kopfrkingla, který nekouří a nepije, (na začátku se mi zdál hodně sympatický) se stala zmanipulovaná zrůda... Chápu proč je to horor, ale na začátku mi to zavánělo komedií ale na konci jsem zjistil, co tato komedie ve skutečnosti skrývala. Není co dodat, asi jedna z nejlepších knih co jsem v životě četl...... celý text

Sluha dvou pánů 2021, Carlo Goldoni

Někteří lidé říkají že je lepší si zajít do divadla, na danou hru, než číst původní autorovu knihu. U sluhy dvou pánů to platí dvojnásobně. Přečetl jsem si knihu a potom jsem se koukal na slavnou divadelní inscenaci s naprosto skvělým Miroslavem Donutilem. A opravdu, u inscenace jsem doslova prskal smíchy, v knize tak dobře vtipy nevyzní, to je dáno. Ale jinak výborný příběh který byl ještě výborněji zpracovaný v roce 2000 v Národním divadle.... celý text

Blesk extra speciál: Krásy českých náměstí! 2024, Michal Chytil

Česká kniha rekordů 7 2021, Miroslav Marek

Boží muka 1917, Karel Čapek

Tuto prvotinu mého velice oblíbeného spisovatele Karla Čapka, jsem pořídil přímo původní vydání z roku 1917, a bylo dost zajímavé sledovat jak se psaná slova změnila (např. slovo komisař se psalo komissař, se dvěma s). Co se týče samotných povídek, jsou velice filosofické, což není na škodu, ale ne každý to pochopí. Tady tu knihu doporučuji spíše pro pokročilé čtenáře Čapkova díla. Našel jsem zde moc pěkné povídky které se mi líbili (např. legendární ŠLÉPĚJ která byla předobrazem povídky šlépěje v povídkách z druhé kapsy, také se mi líbila ČEKÁRNA, ta byla moc hezky laděná do té doby, či mírně detektivní povídka HORA). Celkově se jedná o geniální dílo, které se zamýšlí o člověku, o jeho citech a myšlení. To je právě jedna z věcí co na Čapkovi miluji...... celý text

Legenda Emöke 1963, Josef Škvorecký

Pěkná romantická novelka na jedno nedělní odpoledne. Psána krásným jazykem, občasně vtipnými dialogy, činí příjemné čtení, ale tak nějak očekávanou zápletku. Přirovnal bych to spíše k pohádce, protože dneska se nenajde dívky jako byla Emöke, protože dnes dívky koukají do mobilů a nepřemýšlejí nad kvalitními myšlenkami. Ale jinak příjemná kniha, plná filosofie, které by nemusel každý rozumět, ale i tak stojí za přečtení (pokud to máte v povinné četbě, tak proč si to nepřečíst).... celý text

Něžný barbar 1990, Bohumil Hrabal

Tuto knihu jsem pořídil jako samizdatové vydání z roku 1973 za pouhých 57 Kč. Opravdu, legraci si nedělám. Byla to nejlepší koupě v mém životě. Nejedná se vyloženě o příběh, ale o popis Hrabalova života, můžeme-li to takhle říci. Četl jsem to velice zajímavým způsobem, vyhledal jsem si PDF této knihy na internetu, text jsem vložil do překladače a on mi to četl. Takže jak radili v předmluvě, text jsem měl jako rozkopanou ulici. Také na konci jsem měl něčí rukopis, a vypadalo to jako rukopis Egona Bondyho. Kurva fix, to by mne udělalo radost kdyby tomu tak bylo, ale s jistotou se to nedozvím nikdy... Jinak velmi příjemné čtení, ne úplně pro každého, ale pokud se zajímáte o Hrabalovo dílo, tak tohle si určitě přečtěte, dozvíte se tu dost zajímavých věcí, o jeho přátelích a jejich soužití...... celý text

Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet 2010, Bohumil Hrabal

Hrabal je génius, to mi nikdo nezapře a tato jeho sbírka povídek, se mi líbila, ovšem povídkovou sbírku Slavnosti sněženek to u mě nepřekonalo. Našli se tu výborné povídky, mě se líbili tři: PROKOPNUTÝ BUBEN, KRÁSNÁ POLDI a DIVNÍ LIDÉ. Povídka INGOT A INGOTI se mi vůbec nelíbila. Ale jinak se jedná o velice povedenou sbírku, dost nadčasovou a divím se že to za komunismu mohlo legálně vycházet...…..... celý text

Román pro ženy 2005, Michal Viewegh

Román pro ženy máme v seznamu povinné četby, což se dost divím, ale to je to vedlejší. Dostal jsem se do fáze kdy jste tak sečtělý že už nevíte co číst, tak si vyberete Viewegha. Já si vybral Román pro ženy, tím že mě to zaujalo, že to máme v povinné četbě. Záhy jsem zjistil že je to vlastně Deník malého poseroutky, tedy příběh který se odehrává ve stejném světě, v jakém žijeme, popisuje problémy podobným naším, tudíž nemůžeme se tu bavit o nějaké umělecké hodnotě, a o příběhu který by nás pohltil do světa, který neznáme. Tady to vypráví dospělá žena, která se zamiluje do skoro každého chlapa kterého potká. Na to že hlavní postavě je dvaadvacet let mi přišla zaostalá. Spává s plyšáky, to ještě dovedu pochopit, každý jsme nějaký, ale to již zmíněné zamilování do každého, tak tím si zadělává akorát na syfilis či HIV. Ale to je jedno. Dále mne docela urazilo že (sice to říkala Laury máma která byla proti Čechům, což Viewegha neomlouvá) označil Kafku a Karla Čapka za neurotické impotenty. Viewegh asi nečetl nic od Kafky ani Čapka, protože porovnejme si co dokázali oni a co on..... Ale jak řekl můj oblíbený literární kritik, číst Viewegha je lepší než si píchat herák do žíly. A má pravdu. Vesměs to vůbec špatné čtení nebylo, občas jsem se zasmál. Je to knížka vhodná k opalování na pláži, a když vás někdo vyruší a vy něco z knihy nepostřehnete, tak to vůbec ničemu nevadí. Když bych měl doporučit jakou knihou v povinné četbě začít řekl bych právě Román pro ženy, mladé puberťačky se vcítí do hlavní postavy, a pak by pokračovali těmi významnějšími autory. Toť vše.... celý text

Čtrnáct dní na vojně 1925, Karel Poláček

Kratičká povídka z vojenského prostředí, napsána výborným slohem Poláčkovo. Není to vyloženě příběh, ale připadá mi to jako průvodce vojnou tehdejší doby. Dozvíte se tu spoustu pozoruhodných věcí (např. Rekruti mají odstáté uši nebo že Hradečáci si říkají votroci). Líbili se mi také originální vojenské písně. Co dodat, příjemné čtení, spíše pro zajímavost a obohacení Poláčkova díla. Ale moc pěkné.... celý text

Trapné povídky 1933, Karel Čapek

Co jen říci o trapných povídkách génia Čapka? Není to jeho nejlepší sbírka. (povídky z jedné a druhé kapsy nepřekoná nic). Mě se odtud líbili dvě povídky: NA ZÁMKU a KOŠILE. Ty byly povedené, jinak ostatní povídky takové nemastné neslané, kterým jsem tedy moc nerozuměl, což se velice divím, jelikož Čapka opravdu miluji. Ale tohle patří k jeho slabším dílům, kterých je u mne velice málo, jestli vůbec nějaké. Toť vše.... celý text

Postřižiny 2005, Bohumil Hrabal

Další geniální dílo z pera mistra Hrabala. Co se týče tématu zkracování, to je stále aktuální, vždyť naše postmoderní společnost zkracuje vesměs skoro vše (viz. Tiktok). Co se týče samotné novely, dá se srovnat s novelou Příliš hlučná samota, ne že by si tyto díla byla podobná, naopak představují odlišné typy Hrabalových pábitelů. V Příliš hlučné samotě je to uzavřený Hanťa, který nepotřebuje mluvit s lidmi každou chvíli, zato tady je to strýc Pepin, který se nebojí říci všechno na rovinu i když se to zrovna nehodí, a používá dost zajímavý jazyk, takové chodské nářečí přijde mi. Celkově se jedná o velmi povedenou novelu, kterou, snad poprvé u Hrabala, vypráví žena.... celý text

Petr a Lucie 1964, Romain Rolland

Další velice krátká kniha z povinné četby, kterou jsem si přečetl jelikož mě zajímá o čem to je. Je dost zajímavé že tak krátké příběhy mají nějaké skryté úvahy a myšlenky. Líbilo se mi přirovnání že jinoši jsou mladí Hamleti. Nebo také že Lucie je ta co už je v reálném životě a maluje obrazy aby vydělala peníze, ale Petr v těch obrazech vidí něco nádherného, citového. Tohle vše by bylo naprosto normální kdyby tu nebyla ta válka a tudíž se tu přidal dojem stísněnosti. Závěr mě překvapil, jestli si to přečtete tak pochopíte. Jedná se o kvalitní povídku, kterou bych si na ten seznam dal, jelikož je to krátké, ale moc krásné...... celý text

Cirkus Humberto 1941, Eduard Bass (p)

Tak tohle byl nejlepší román v mém životě. A to říkám bez špetky ironie. Začíná to kapitolou, kterou pochopíte až když celou knihu přečtete. A celkově začátek je docela zdlouhavý. Ale jednou jsem měl více času a do knihy jsem se doslova zapálil. Najednou jsem se ocitl v cirkusovém prostředí, a čas plynul úplně jinak. Osobně cirkusy nemusím, ale tady se mi líbil upřímný pohled který ukazoval věci nejen z dobré stránky, ale i z té špatné. V některých pasážích byly vyprávěny někdy až zdlouhavé historky o nových lidech a ze začátku i o těch starých, ale pak jsem si na to zvykl a stalo se to přirozenou součástí tohoto románu s excelentní češtinou. Ale to je moje jediná výtka společně s dlouhým začátkem. Osobně mi nejvíce sedla druhá část, na ní se nejvíce podepsalo další dění v románu. Je to kniha na kterou si je třeba udělat čas, ale netvrdím že je pro každého. Pokud nemáte rádi dlouhé vypravování a dialogy postav, tato kniha není úplně pro vás. Ale myslím že takových moc není. Ještě se vrátím ke knize samotné. Mě zaujalo, jak dětství má největší vliv na dospělost. To je zde ukázáno velmi dobře. Ostatně dvě ze čtyř částí se odehrávají ve Vaškovo dětství. A pak už to ubíhá mnohem rychleji. Jako v reálném životě. Tato kniha má prostě poslání. Dovolím si recitovat uživatele Václava Vodvářku, který na recenzi v knihkupectví napsal tuto větu, která evokuje moje pocity co jsi do života vezmu od Cirkusu Humberto: Někdo tvrdí, že všechno se najde v Bibli. Někdo říká, že ve Švejkovi, já tvrdím, že všechno je v Bassově Cirkusu Humberto. PS: Česká televize dala všechny díly seriálu Cirkus Humberto zdarma, tak se na něj podívám. Aktualita po zhlédnutí seriálu: Seriál adaptuje knihu velmi věrně. A rozhodně stojí za to. Více jsem k němu napsal na ČSFD.... celý text

Obsluhoval jsem anglického krále (5 povídek) 2023, Bohumil Hrabal

Dávejte pozor, co vám teďka řeknu. Dílo Bohumila Hrabala považuji, za nejlepší z Čech hned po Čapkovi, tak jsem si přečetl toto (a to jsem ani nečekal), dost geniální dílo. Abyste tomu rozuměli studuji cestovní ruch, je tam předmět hotelový provoz a celkem dost jsem se do děje vcítil, jelikož se odehrává na několika hotelech. Mě se nejvíce líbila kapitola která se odehrává v hotelu Paříž, která se jmenuje jako kniha samotná. Abyste tomu rozuměli, byl jsem před týdnem v Kersku v chatě Bohumila Hrabala s průvodcem. Tato kniha je v povinné četbě a průvodce řekl způsob jak poznat studenta který tuto knihu četl a který si to pouze vyhledal na internetu. Řekl že pouze čtenář pozná nadívaného velblouda. Toho jsem doposud také neznal, v době výletu jsem byl pouze v první kapitole, čehož jsem litoval. Lidé spekulují jestli je to román, povídky, novela atd. Je to dost těžké, ale já bych to řekl dost tvrdě a jasně, že je to román. Má to dost bohatou dějovou linii, a dá se zde najít vše, ale to je dost spekulativní... Jak rychle byla kniha napsána, tak rychle jsem ji přečetl, doslova jsem se do ní zapálil, takovým knihám říkám moje bible. Dost se mi líbili motivy této knihy, ale třetí kapitola, tu nic prostě nepřekoná, ta byla výborná přes hotel Paříž, zlaté lžičky, habešského císaře. Na to nikdy nezapomenu. Poslední kapitola byla ovšem dost zdlouhavá. Ale jinak se jedná o excelentní dílo. To je důvod proč tuto knihu považuji za svou bibli. No jo ten Hrabal byl prostě génius. Stačí vám to? Tím dneska končím.... celý text

Příliš hlučná samota 2022, Bohumil Hrabal

Nebesa nejsou vůbec humánní, to jsem se dozvěděl od hlavního hrdiny Hanťy. Celkově tato novela byla dosti zajímavá. Abyste tomu rozuměli já sbírám staré vydání knih, kupuji je ovšem na internetu a taky k nim mám určitý vztah, stejně jako Hanťa, zkrátka nacházíme v nich genialitu své doby, takže ztotožnit se s hlavní postavou mi problém nedělalo. Akorát já nepracuji třicet pět let u lisu, nerandím s cikánkami a nepiji pivo. Haňťův příběh mi přišel dost zajímavý a tady šlo krásně vidět jak knihy dokážou ovlivnit člověka, jak člověk dosti sečtělý mluví více filosoficky. Pak tu nastává převrat, v této novele, v podobě obrovského lisu, který nahradí deset Hanťů. Končí to poslední nalezenou knihou pro kamaráda Frantíka. Ve své podstatě mi to připomíná Svěrákovi Vratné lahve, kdy lidskou, poctivou, práci nahradí, umělý, bezcitný stroj. Ale já, já v době technologií, čtu starší knihy, podobné tady těm, a vidím tam krásný duch té doby, kdy ještě lidé, nebyli závislí na technologiích, a všechno tak nějak bylo lidštější. Prostě geniální Hrabal, který mě dokázal dostat na tyhle myšlenky, které jsou dost k zamyšlení, kord v dnešní době...... celý text

Lakomec 2022, Molière (p)

Tak to mám přečteno další světoznámé dílko. Nebylo to vůbec špatné, akorát jsem měl občas zmatek, kdo se s kým miluje. Co se týče téma lakoty, čekal jsem ji tam více, ale stěžovat si nemohu. Nejhorší je že lidi jako byl Hapragon, je spousty i v dnešní době. Je dost zajímavé do jakých extrémů to může spadat........ celý text