Amalberga
přečtené 483
Sto roků samoty
2006,
Gabriel García Márquez
Zezačátku jsem knihu hltala téměř s nadšením. Příběh mne zaujal, ale magické prvky v textu mi přišly otravné a nucené, nepochopila jsem jejich nutnost. Postavy se časem stávaly karikaturami svých předků a navíc neustálé opakování jmen Aureliano, Amaranta, José mi připadalo poměrně matoucí. Taky se mi nelíbily ženské postavy, zvláště Amaranta. Nikdo z rodu Buendíů nebyl normální nebo nějak zajímavý, abych se s ním nějak sžila nebo ztotožnila. Dále mi lezla na nervy posedlost sexem, nechápu, proč ho autor musel skoro všude cpát.... celý text
Když machři mají IQ tykve
2009,
Věra Řeháčková
ztráta času
Knihu jsem si s kamarádkou půjčila na dovolenou, abychom se pobavily nesmysly určené třináctiletým slečnám po lobotomii. Od začátku do konce jedna velká sračka. Vedlejší linie otřesné, hlavní příběh o ničem. Autorka se snaží řešit problémy imigrantů, první lásky, českého zemědělství, třídních rozdílů, korupce,...a vychází jí nesmyslný mix, který vyplňuje stupidními prohlášeními hlavní hrdinky a dalších zúčastněných. Asi nejvíc mě rozsekal výrok Zuzčiny matky po Válečkově sebevraždě. Parafrázuji: "Zuzko, sice se tě pokusil znásilnit, ale on vlastně si nemohl pomoct, není to jeho vina, měla bys mu odpustit." Toto je poselství, které chce předat Řeháčková dospívajícím dívkám? Znásilnění je OK?!? Od Věrky jsem věru moc nečekala, ale ona překonala má očekávání.... celý text
