Andre2609
přečtené 41
Rozhovory a výroky (Lun jü)
2006,
Konfucius
A riekol Majster: ,, Netrápi ma, že omne ľudia nevedia, ale trápi ma, že ja neviem nič o človeku！ Pozoruj, čím sa človek zaoberá, skúmaj, čo ho k tomu vedie, všímaj si, čo ho uspokojuje, a nie je možné, aby si ho neodhadol！ Nie, to nie je možné！ Neustále oživuj v pamäti minulé a spoznávaj nové. A budeš môcť byť učiteľom！ ,,Ušľachtilý človek nie je nástroj！” ,,Ušlachtilý človek, najprv sám uskutočňuje, čo hlása, a až potom chce, aby ho v tom nasledovali aj iní！” Ušlachtilý človek zastupuje všetkých, a preto je nestranný. Malý človek nie je nestranný, a preto nevie byť zástupcom všetkých！ Učenie bez súdnosti prináša nedostatky. Súdnosť bez učenia - ťažkosti！ ,,Chceš vedieť, čo by bolo najmúdrejšie? Priznať si, že to, čo vieš, naozaj vieš, a to, čo nevieš, naozaj nevieš！” A riekol Majster: ,,Ak sa vynasnažíš dozvedieť sa čo najviac o podstatnostiach, zbavíš sa pochybností. Ak potom v reči svojej budeš dbať, aby si hovoril iba o tom nepochybnom, vyhneš sa stratám. Ak sa vynasnažíš odpozorovať čo najviac z toho, čo je zákonité, zbavíš sa neprijemností. Ak potom v skutkoch svojich budeš dbať, aby si robil iba to, čo je osožné, nedopustíš sa ničoho, čo by si oľutoval. A ak sa vyvaruješ chýb a nedopostíš sa ničoho, čo by si oľutoval, dostaneš sa k úplnému jadru svojho štastného osudu！“ ,,Hudba, pokiaľ mi je známe, vždy vyjadrovala úsilie o vytvorenie súzvuku. Okrem toho sa usiluje aj o najbrilantnejšiu čistotu zvuku, vrcholné očaranie a dokonalé nadchnutie človeka. Ak toto všetko dosiahne, tak sa potom zrodí výborná hudba！” A riekol Majster: Či nie je nádherné zotrvať v ľudskosti? A či možno považovať za múdreho toho, kto odmieta zotrvať v ľudskosti? Priestupky človeka závisia aj od spoločenstva ľudí, ku ktorým patrí. Pozri na jeho priepustky a spoznáš mieru ľudskosti ľudí, ku ktorým patrí！ ,,Postoj ušlachtilého človeka voči svetu je takýto: nikdy si nevšíma, čo získa a čo stratí, len nech je to spravodlivé！” ,,Ušľachtilí človek je naplnený mravnou silou, malý človek prízemnosťou. Ušľachtilý človek je vzorom spravodlivosti maly človek ziskuchtivosti！ Túžbou ušlachtilého človeka je úspornosť v reči a rýchlosť v činoch！” ,,Ohľaduplnosťou nič nestratíš！” A riekol majster: U koho prevládne materialno nad kultúrnosťou stane sa primitívnym človekom, u koho prevládne kultúrnosť nad materialnom, stane sa nepraktickým človekom. Len ten, u koho sú kultúrnosť a materialno v dokonalej harmónii, len ten je naozaj ušľachtilý človek！ ,,Múdrosť sa podobá potešeniu z kúpania, ľudskosť potešeniu z vystupovania na vrcholky hôr！ Múdrosť je tvorivý nepokoj, ľudskosť nádherná vyrovnanosť！ Múdrosť zabezpečuje radosť z poznania, ľudskosť - pokojnú dlhovekosť！” ,, Ušlachtillý človek sa má vedieť skloniť, no nemusí sa pritom zlomiť.” A riekol Majster: Som iba dedičom a nositeľom myšlienok, nie ich tvorcom, som len dôverníkom a vyznavačom múdrosti dávnych učencov！ Aj keby som sa natoľko zdokonalil, že by som bol oprávnený stať sa Vládcom, ani vtedy by som sa nepovažoval za toho, kto sa už nemusí dať poučovať inými！ ,,Ten, kto sa uspokojí s jednoduchým jedlom na jedenie, s čistou vodou na pitie a s ohnutým ramenom namiesto podhlavníka na spanie, dosiahne aj napriek všetkému vnútornú vyrovnanosť a blaženosť.” ,,Mal si mu povedať, že som človek, krorý od nadšenia zabúda jesť a od radosti zabúda spať. Človek, ktorý ani netuší, že ho už obchádza staroba, lebo aj to si zabúda všímať.！” Múdrym som sa nebarodil. To iba usilovným študiom minulosti som začal rozumieť prítomnosti！ ,,Ešte som nestretol Dokonalého človeka！ Ušľachtilého, to už možno áno！” A riekol Majster: Tak ako prebujnelá rozkoš vedie k vyčerpanosti, tak prehnaná striedmosť vedie k bezcitnosti. Lenže prebujnelá rozkoš je omnoho horšia než prehnaná striedmosť！ Ušľachtilý človek si je istý svojim konaním, a preto sa môže nechať životom spokojne uchlácholiť, malý človek sa jednostaj za niečim pachtí, a preto je neustále hašterivý！ A riekol Majster: Láskavosť, neprejavovaná v medziach, je unavujúca. Dôstojnosť, neprejavovaná v medziach, je stiesňujúca. Odvaha, neprejavovaná v medziach, je drzosť. A priamosť, neprejavovaná v medziach, je hrubosť. ,,Neunavne sa vzdelávajte tak, ako keby ste sa hnali za niečim, čo nikdy nie ste schopný dohoniť, ale čo za žiadnych okolností, nechcete stratiť！” ,, Je lepšie rozsvietiť čo by len, malú sviečku, ako preklínať temnotu.” ,,Jedine obmedzenia, ktoré sú v ľudských životoch, si kladieme sami.” ,, Mám naozaj velké šťastie, vždy keď som sa dopustil chyby , vyčítali mi ju.” , Koreňom zla, je nedostatok poznania.“ ,,Múdry človek hľadá všetko v sebe, nerozumný človek všetko v druhom.” ,,Pravda zbavuje život, všetkej poezie.“ ,,Život je v zásaďe jednoduchý, a skomplikuje sa, až keď sami, na komplikovanosti trváme.“... celý text
Dvacet jedna řečí askety Gótama zvaného Buddha
1993,
Siddhártha Gautama
Když není ono, nestane se ani toto, když ustane ono, ustane také toto, a sice : Když ustane nevědění,ustane i rozlišování;když ustane rozlišování,ustane i uvědomování;když ustane uvědomování,ustane i obraz a pojem;když ustane obraz a pojem,zruší se šestera říše;zrušením šesteré říše ustane i dotyk;když ustane dotyk,ustane i pocit;když ustane pocit,ustane i žízeň;když ustane žízeň,ustane i ulpívání;když ustane ulpívání,ustane i proces stávání se;když ustane proces stávání se,ustane i zrození;když ustane zrození,ustane stáři i smrt,zanikne bolest a strast,utrpení a zármutek. 'Život považuji za utrpení dokonce i život nejvyšší žádný život nemiluji,ať je kdekoliv žádné uspokojení mě nemůže uspokojit.'... celý text
Môj experiment s pravdou 1
1988,
Móhandás Karamčand Gándhí (p)
Prada je boh, boh je pravda... Pravdivý pohľad do života človeka ,ktorý pochopil že život, ktory sa nepodvoli svedomiu človeka, je premrhaný a prázdny... Spoznal som bližšie človeka ,ktorý svoj život zasvetil pravde a spravodlivosťi. Človeka, ktorý bez problémov opísal svoje chyby, na svojej životnej ceste. Človeka, ktorý neustále analizoval svoje životné postupy a rozhodnutia ,aby sa mohol následne ďalej duševne rozvíjať, na svojej ceste k ,,Pravde,, Všetko som mu veril bez mihnutia oka... Bol to ,,Mesiáš,, pravdy,slobody, súcitu a pokory...... celý text
Na hostine si pochutnávaju rôzne charaktérové tipy hostí,ktoré prezentujú svoje životné postoje a skúsenosti..Sokrates pôsobi ako ich mentor a učiteľ.. Trochu tam cítiť rozprávkový príbeh/ chudobný,bohatý, pekný,škaredý, cudzinec/ človek uvažuje či sa mohla takáto zostava naozaj stretnúť.. Sokrates je tu v pozícii , človeka, ktorý objavil základnú pravdu a jeho úlohou na tomto svete, je už len pomôcť čo največšiemu počtu ľudí, aby sa pridal k nemu..... celý text
Slova živoucího ticha
2001,
Siddhártha Gautama
JAKO VČELA ... Tak jako včela neublíži barvě, vůni květin poůze medu ochutnává, tak ať moůdry světem jde a ticho zanechává...
Táto kniha je stroj času, určite zážitok vrelo odporúčam. ____________________________________ Toto jest Hérodota z Halikarnéssu vyprávění o dějinách, aby časem neupadlo v zapomenutí,co lidé vykonali, Aby se zachovala sláva velikých a podivuhodných činů, které dokázali jednak Řekovè, jednak barbaři a konečně, proč mezi sebou Řekové i barbaři vedli války. Když se Kroisos chystal na výpravu proti Peršanům,radil mu jeden z Lýdů,který již předtím byl považován za moudrého a po této radě byl medzi Lýdy vážen ješte více(jmenoval se Sandanis). ,,Chystáš se ,králi,na výpravu proti mužům,kteří nosí kožené nohavice a z kůže celý oděv, nejedí tolik, kolik chtějí,nýbrž kolik mají, neboť jejich země je drsná, kromě toho nepijí víno, nýbrž vodu, nemají k jidlu fíky ani žádné jiné dobroty. Co na nich vezmeš, až nad nimi zvítězíš, když nic nemají ？Buseš-li však poražen, uvědom si, kolik dobrého ztratíš. Okusí-li našich lahůdek,nebude možno je od nich odehnat. Jsem věru vděčen bohům, že nevnukli Peršanům myšlenku táhnout proti Lýdům." Kroisa však těmito slovy nepřesvědčil. Peršané pak vskutku neznali pohodlí ani žádné lahůdky, dokud si nepodrobili Lýdy.... celý text
Sokrates
2016,
Paul Johnson
Pravda oslobodzuje , je to kniha ktorá to oslavne opisuje... ____________________________________ Paul Johnson - Sokrates ＊1928 | ＊469 +399 př.n.l. Sokrates se narodil v květnu ve měste, které my bychom označili za středně velké. Jeho dém čili okres se nachádzel na jižní strane města Athény. Jeho otec Sofroniskos byl kameník a jeho matka Fainarete byla vynikající porodní bába. Sokrates na ni byl hrdý, a pranic si nedělal z vtípku o jeji práci, jake se objevily napřiklad v Aristofanových Oblacích(div.hra). Jak sem už spomínal, jeho máma byla porodní bába, a on se také zajímal o lékařství a léčení, což se pak odrazilo v jeho dialozích, a zdá se mi vysoce pravděpodobné, že znal Hippokrata, největšího lékaře starověkého Řecka, který byl jeho přímým součastníkem. Z dialogu ,, Kriton ,, se dozvídáme, že otec dal synovi dobré vzdělání v gymnasiu: ve čtení, psaní, atletice a hudbě. Traduje se , že se vyučil kamenickému řemeslu svého otce. Cestovatel Pausanias(2. st.po.kr), pán Baedeker starověkého Řecka, praví, že za jeho časů na Akropoli ukazovali jako Sokratovu práci skupinu soch zvanou ,,Grácie,, a toto tvrzení také přebírá Diogenes Laertios. Mohlo však dojít i k zámněně protože Sokrates bylo v 5 .století př.Kr. běžné jméno. Sokrates nikdy nenudil, to tedy ani v nejmenším, avšak Xenofón uvádí, že diskutoval o výrazech v uméní se sochařem Kleitonem a malířem Parrhasiem. Píše se o něm, že řekl: ,,Vznešenost a důstojnost, sebeponižování a servilita, rozvážnost a porozumění, nestuodnost a vulgarita, to vše se odráží ve tváři a postojích těla, ať už nehybného, či v pohybu. O čtyři století později Cicero, který patrně o Sokratovi hodně věděl, pravil, že je nedůstojné nechat na tváři projevit strach nebo nálady: ,,Vždy zachovávejte stejný výraz, jako Sokrates.” Víme , že Sokrates se jako voják zúčastnil obléhání Poteidaie, mohutně oprevněného přístavu a dřívější kolonie Korintu. Táhlo mu na čtyřicet a Sokrates u toho byl. Rovněž se bil u Amfipole na severním egejském pobřeži, místa kolonizovaného Athénami v letech 437-436 př.Kr., jež se nacházelo blízko zlatých a stříbrných dolů Pangajského pohoří a mělo obchodní význam. V rané fázi peloponéské války se Amfipole vzdala Sparťe bez boje a Athény vynaložily velké úsilí, aby ji získaly zpět. Bojů u Amfipole se zúčastnil Sokrates a také, budoucí dějepisec Thukydides, tehdy mladý velitel o deset let mladší než Sokrates. Roku 424 př.Kr. Sokrates bojoval při trpkému Athénském ústupu z Délia v Boiótii. Byla zima a panoval krutý chlad. Sokrates prokázal nevšední odolnost a statečnost, tím spíše obdivuhodnější, že mu v té době bylo šestačtyřicet, tudíž byl dle tehdejších měřitek již stařec. O tom, jak si Sokrates na této výpravě vedl, se nám zachovalo očité svědectví jeho mladého aristokratického přítele Alkibiada. Sokrates mu zachránil život, tak že nad ním stál, když byl raněn, a bez ohledu na své bezpečí odrážel nepřítele. Albikiádes říká , že Sokrates v plné zbroji byl impozantní postavou, dokonce i při ústupu. Říká, že v jeho postoji bylo něco, co nepřítele přimělo úplne ho nechat být. Vypuknutí moru, (430 př.Kr.)Periklova smrt, zhroucení jeho vlády a zastavení jeho kulturního programu, stíháni jeho hlavních přívrženců a všeobecná skleslost v Athénach Sokrata osobně zasáhly. Nyní začal mít Sokrates pocit, že má poslání. Vždy byl přemýšlivý a rád hovořil a diskutoval s Athéňany. Sokrates trávil velkou část svého času rozvažováním o dobrém životě a o tom , jaj k němu dospět. Veřil totiž, a právě v tom spočívalo jádro jeho víry, že lidé mohou určité míry spokojenosti, v čase své existence a štěstí na věčnosti dosáhnout, výhradně úsilím ,,vést dobrý život,,. Jeho pojetí těla a duše, a jejich vztahu bylo prosté: Tělo bylo aktivní, fyzický, pozemský aspekt osoby a bylo smrtelné. Duše byla spirituálnim aspektem a byla nesmrtelná. Tělo dychtilo po rozkoši a materialním uspokojení, bylo sobecké, a pokud nebylo ovládano, stávalo se semeništem neřestí. Duše byla intelektuální a morální složkou osoby a vyznačovala se přirozenýn sklonem konat správně a zlepšovat se. Nejdůležitější čiností človeka bylo ovládnout tělesné instinkty a vycvičit se, aby mohl reagovat na to, co ho učí duše. Vědění, cnost a moudrost tak byly úzce provázány, a zkoumání vazeb medzi nimi, bylo předmětem jeho,, zkoumání ” Sebe sama i ostatních. Nejvzácnejším poučením ze Sokratova života se mi zdá být, že konat spravedlivě dle našeho nejlepšího vědení nám dodává takovou míru srdnatosti, již se nemůže rovnat žádna vrozená či vycvičená udatnost. Vyznačoval-li se Sokrates jednou konkrétní ctností, byla to odvaha, prokazovaná za nejrůznejších okolností, od bitevního pole po soudní síň a nyní v jeho posledních hodinách, kdy nad ním byl vynesen rozsudek smrti. Díky jeho pronikavým argumentům ve prospěch duše a života, jež nám kyne poté, co tělo zemře- argumentům, jež vyjadřovali jeho vlastní naprosté vnitřní přesvědčení-, se Sokrates stal nesmrtelným . Sokratovo vlastní nadšení během posledních hodin stále vzrůstalo, až se v okamžiku bezprostřední blízkosti smrti proměnilo v úchvatný, nepolevující a mohutný pramen optimismu a očekávání. Smrt přijímal nikoli jako trest, ale jako odměnu. Byla vyvrcholením, korunou, oslavením a osvětlením celého jeho života... „ ... už je čas, abychom odešli, já na smrt, vy k životu; kdo z nás jde k lepší věci, není známo nikomu, ... leda bohu ...“... celý text
