Annelies
přečtené 32
Všechny krásné lži
2019,
Peter Swanson
Za mě osobně žádné velké literární dílo. Příběh byl poměrně průhledný. Nezanechal ve mě příliš mnoho stop ani emocí. Obecně se mi zdá, že se v poslední době roztrhl pytel s detektivkami. A já si pak říkám, že s velkou většinou z nich jsem jen ztratila čas.... celý text
Koralina
2007,
Neil Gaiman
Kniha byl fajn, ale musím říct, že filmové zpracování mě zaujalo víc, což se mi stává málokdy. Každopádně, velmi originální zápletka a děj. Jen nevím, zda ji doporučit dětem. Jako mladší jsem pouštěla filmové zpracování bráškovi a údajně z něj míval noční můry. Já tento příběh ale miluji a budu se jak ke knize, tak k filmu vracet asi celý život.... celý text
Hobit (aneb Cesta tam a zase zpátky)
2016,
J. R. R. Tolkien
Tak toto byla krása. Nechápu, proč jsem se ke knize nedostala dřív. Nádherný jazyk, dokonalé vylíčení děje i atmosféry, skvělý humor. Tohle napsal rozhodně Spisovatel s velkým S. Takže já se nemůžu dočkat, až přelouskám všechny Tolkienovy knihy. Respektive, až si je vychutnám větu po větě.... celý text
Závan klíčovou dírkou
2013,
Stephen King
Skvělá kniha, skvělý příběh. Absolutně bych nepoznala, že se jedná o "kingovku". Je to úplně jiný žánr, než na který jsem u něj zvyklá, dokonce i jiný styl psaní. King často předem prozrazuje, co se v následném ději stane. Tohle je však úplně jiné. I po jazykové stránce se mi líbila. Četla jsem pouze tuto jednu, takže se vrhnu na celou sérii a snad bude taky tak skvělá :)... celý text
Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti
2012,
Ransom Riggs
Za mě skvělé. Skvělá zápletka, krásný pohádkový příběh. Vím, že se jedná o young adult literaturu, ale stejně jako příběhy od R. Dalha je tento první díl skvělý. Čte se skoro sám, děj rychle ubíhá. Jen začátek je trošku pomalejší, ale to se velmi rychle změní. Knihu jsem četla už několikrát a strašně ráda se k ní vracím, stejně jako k některým filmům :)... celý text
Stojednaletý stařík, který se vrátil, aby zachránil svět
2019,
Jonas Jonasson
Žádné literární veledílo. Což jsem ani nečekala. Čekala jsem oddechovku, jak je avizováno v popisu. Každopádně jsou autoři, kteří píšou vtipně, jednoduše, ale přitom používají krásný jazyk, metafory a dokáží navodit skvělou atmosféru a vyvolat ve člověku všelijaké pocity, které v něm vydrží někdy i roky. Určitě víte, o čem mluvím. Tuto knihu jsem poslouchala jako audio. Nebavila mě. V půlce jsem už doufala, že je konec. Sem tam se objevila nějaká vtipná pasáž, ale většinou se jednalo o nudné (až trapné) žvatlání o ničem, jazykově fakt bída, děj neplynul a nekonečně se táhnul. Po celou dobu poslechu jsem přemýšlela, že knihu vypnu, smažu, odstraním z poličky... Trochu mi připomínala knihy od Patrika Hartla. Tak pokud máte rádi jeho "literaturu", tak se Vám bude líbit i tato kniha. Já asi nejsem úplně fanoušek tohoto žánru. Nebo "cílovka". V hlavě mi zůstal pouze pocit trapna za autora a taky pocit, že dnes může psát knihy už opravdu každý. Každopádně, podobné knihy, které mě nebaví číst, bývají mnohdy skvělé jako podklad pro scénáristy a filmové zpracování :)... celý text
Zadní dům
2019,
Anne Frank
Ach Anne... Je to krásné, nahlédnout do duše tak moudré mladé dívky. Když jsem se rozhodla, že si začnu psát svůj osobní deník, řekla jsem si, že pro inspiraci nahlédnu do nějakého známého. Protože psát si deník (pokud na to člověk najde čas a má na to chuť) je skvělou psychohygienou, časem věnovaným pouze sám sobě, rozmotáním vlastních leckdy pořádně zauzlovaných myšlenek. Jak řekl L. N. Tolstoj: "Dva roky jsem nepsal deník a myslel jsem si, že se už nikdy nevrátim k této dětinskosti. Ale to nebyla dětinskost, ale rozhovor s sebou, s tím pravým svým božským, který žije v každém člověku. Celou tu dobu jsem spal a neměl jsem s kým besedovat." Byla jsem ale v šoku. Anne, a to i ve věku třinácti let, byla velmi moudrá, měla vysoké morální hodnoty a její myšlení by překonalo hravě myšlení každého druhého dospělého. Sama si moc dobře vzpomínám na chvíle, kdy jsem jako dítě nechápala, proč se dospělí chovají tak, jak se chovají. Jejich nesmyslné počínání. Často hloupá a povrchní a sobecká rozhodnutí. A jejich odpovědí bylo, jak jinak, že tomu nemohu rozumět, protože jsem dítě. Nebo taky, že tomu porozumím, až mi bude čtyřicet a pak se teprve pobavíme. Ale ani s věkem se mé názory nemění (na určité otázky, jinak je přirozené, že myšlení člověka se mění a získává nové zkušenosti) a taky jsem zjistila, že to, že je někdo dospělý a má více let opravdu neznamená, že je moudřejší. Díky této knize jsem si tohle vše znovu uvědomila. I děti myslí jako (možná malí) dospělí. A je třeba s nimi takto zacházet a respektovat jejich názory. A možná se nechat občas i poučit, protože ještě nejsou tak "otupělí" životními nezdary. Slibuji, že se na to vše pokusím myslet, až budu mít své vlastní děti a budu jim naslouchat. Takže Ti, Anne, moc děkuji a na závěr jen dodám to, cos psala i Ty. A totiž, že "Papír je trpělivější, než lidé".... celý text
Hana
2017,
Alena Mornštajnová
Tato kniha ve mně bude dlouho rezonovat. Děkuji paní Mornštajnové a její nepochybně velké empatii, za tak propracovanou psychologii postav. Mnohokrát omílané téma, které se nám zde ukazuje trochu z jiného úhlu. Pohnuté osudy, výčitky svědomí a žití s nesnesitelnou tíhou předchozích útrap. Škoda, že tato kniha nebyla v seznamu povinné literatury, když jsem studovala střední školu. Hned by se mi dějiny studovaly s jiným pochopením a náhledem. První polovina knihy mě zprvu příliš nezaujala, ale pak se karta obrátila, když do sebe vše začalo zapadat a životní příběhy se rozplétaly. V tomto jsem milovala Legátovou, která podobným způsobem odhalovala, proč se některé "podivínské osoby" chovají tak, jak chovají a co je k tomu v životě přivedlo. Zde se však jedná o jiný styl psaní. Možná více osobní a bližší. Určitě doporučuji k přečtení a těším se na další díla autorky.... celý text