Antoinette
přečtené 11
16-03-20
2021,
Veronika Pekárková
Dovolím si říct, že slečna má skvěle našlápnuto, aby se stala úspěšnou a známou českou spisovatelkou. To, jak dokázala popsat část děje, kde Emma vyhledává informace na internetu, považuji za neskutečný majstrštyk a jazykový talent. Jiný spisovatel by tuto činnost popsal patrně slovy "Emma seděla u notebooku a vyhledávala v databázi špínu na jiný lidi." Naproti tomu Veronika popsala na celou stránku barvitě až étericky jakým způsobem kmitají Emminy prsty po klávesách, přirovnává to až k tanci, a jak žádná informace, ani to nejmenší zrnko špíny, není uchráněno před Emminým "baletem". Obdiv. Neskonalý obdiv. Slečna má zajímavou až děsivě vystihující schopnost popsat stav duše nebo událost - Dali si záležet, aby mě to bolelo co nejvíc. Stalo se to během obědové pauzy, kdy se všichni vyhrnou na školní dvůr natěsnaní v tak těsném chumlu, že na okamžik tvoří tělo jediného obrovského tvora. Hladového, nezastavitelného a nemilosrdně porážejícího vše, co mu stojí v cestě. - Co se tedy slovní zásoby týče, nemám nejmenších výhrad. Černé stránky, na kterých se odehrává děj okolo Církve, mi i týden po přečtení připadají jak z jiného světa. Jak kdyby je nepsala devatenáctiletá žena, ale postarší členka Církve, Světlo. Nádherně to doplňuje děj, přestože to není obsaženo přímo v ději, ale na vyhraněných černých stránkách, nerušilo to celou kompozici, naopak příjemně oživilo. Kladně hodnotím způsob, jakým hlavní postava promlouvá ke čtenáři, jedná se o geniální gagy, které specifikují tuto knihu. Malou výtku bych měla ke korektuře, přes kterou proklouzlo pár chybek. Ale není to nic tragického. Těším se na další tvorbu. Až se z Veroniky stane slavná a uznávaná spisovatelka (věřím tomu, že to nebude dlouho trvat) s nesmírnou radostí opackuju všechny její knihy, stejně jako kotě, kterému někdo hodil klubíčko vlny. (Ti co četli, vědí.)... celý text
