Ashriel
přečtené 13
Kdybych tě našla
2019,
Ava Dellaira
Tenhle poklad v krásné obálce s kolibříky rozhodně patří mezi knihy a příběhy, které se mě hluboce dotkly a budou mě v životě doprovázet dál. Příběh byl pro mě hodně osobní, protože jsem podobně jako Angie vyrůstala bez táty a na mé otázky, které časem přicházely, se mi nedostávalo odpovědí. Mé hledání trvalo 34 let a s tátou jsem se minula o pouhých pár měsíců. Všechno, co zůstalo nevyřčené, otázky, na které už se nikdy nedozvím odpovědi, ta divná prázdnota, když ve skládance vaší osobnosti chybí pár nejdůležitějších dílků... když vlastně nevíte, kdo jste... to všechno moc dobře znám, a proto mi postava a chování Angie byly blízké a pochopitelné. Děj knihy tvoří dvě samostatné linky, které od sebe dělí 17 let - můžeme tak s mámou Marylin poznat její životní lásku, prožít spolu s ní chvíle, kdy se zakoukání postupně mění v zamilovanost, sledovat jejich postupné krůčky k sobě a pomalu rozplétat, co se tehdy vlastně stalo. V Angieině lince zase můžeme z jiného pohledu postupně rozplétat tajemství, které tak zásadně ovlivnilo její život, vnímat jeho dopad a vidět její první kroky k vlastní identitě, k nalezení sebe sama. Střídání linek mě vůbec nerušilo, naopak se vzájemně hezky doplňovaly. Četla jsem jedním dechem, příběh měl tempo, nic mi v něm nechybělo, ani nepřebývalo. Oceňuju za mě skvěle uchopené pasáže týkající se intimity - otevřené, přirozené, upřímné - žádná červená knihovna, ani detaily na několik stránek. A klobouk dolů za opravdu realistické podání osobnosti a pocitů člověka, kterému chybí kus rodiny, kus vlastní identity, kus sebe sama.... celý text
Dům, ve kterém jsme vyrůstali
2016,
Lisa Jewell
Silná a působivá kniha, do které jsem se nejprve nedokázala začíst, a potom ji naopak odložit. S Birdovic rodinou se mi nakonec loučilo těžko a trochu mě zamrzelo konečné vysvětlení zápletky, které by si podle mě zasloužilo trochu víc prostoru. Zaujala mě psychologie a vývoj jednotlivých postav i způsob, jakým se příběh postupně rozplétal. Dotýkal se mě zvláštním způsobem. S hromaděním, patologickými a kuriózními vztahy máme totiž v rodině co do činění, a tak jsem v knize místy odkrývala i kus sebe a svých nejbližších...... celý text
Nepravděpodobná pouť Harolda Frye
2012,
Rachel Joyce
Silná a opravdu nádherná kniha, která se mě hluboce dotkla. Dostala jsem se k ní sice opačnou cestou, po přečtení Milostné písně Queenie Hennessyové, o to víc mě ale zajímal celý příběh z té druhé strany. A můžu říct, že Haroldova pouť mě doslova dostala. Na rozdíl od mnoha ostatních čtenářů vnímám část, kdy se k němu přidávají další poutníci, jako důležitou a s Forrestem bych ji vůbec nesrovnávala. Naopak dokonale vykreslila obraz dnešní společnosti, rozdílnost a přirozenost jednotlivých lidí, Haroldovo odhodlání, vztah k druhým i k sobě samému, upřímnost jeho záměru a jakousi čistou prostotu, kterou vůbec nemyslím špatně, naopak v dnešním falešném a pokřiveném světě zoufale chybí.... celý text
Milostná píseň Queenie Hennessyové
2018,
Rachel Joyce
Krásná kniha, která se mě hluboce dotkla. Perfektně postupně odkrývané informace mi téměř nedovolily se od čtení odtrhnout. Samotný závěr je překvapivý, i když je mi prostředí hospiců a téma smrti a umírání velmi blízké, a prvotní pocit jakéhosi zklamání se nakonec změnil v radost, uvědomění si a potvrzení, o co v závěru života vlastně jde. Postavy ostatních pacientů hospice jsem si doslova zamilovala, jsou tak živé a lidské... Opravdu nádherný příběh.... celý text
Knoflíková válka
1977,
Louis Pergaud
Nejmilejší knížka mého dětství. A moc ráda se k ní vracím i teď před čtyřicítkou. Jako malá jsem milovala "generála" Janka, tiše se chichotala vulgaritám (které knížce dokonale sedí a dodávají klukovským půtkám šťávu a opravdovost), jako houba jsem nasávala atmosféru dřívějšího života na venkově a sílu opravdového přátelství, pokory a skromnosti. Když otevřu už hodně opotřebované stránky knihy teď, vždy na mě dýchne stejné kouzlo jako tenkrát... celý text
Zvony Nagasaki
1969,
Takaši Nagai
Zvony Nagasaki mi dala přečíst babička už před čtvrtstoletím, když jsem zrovna byla na prahu puberty. Kniha mnou hluboce otřásla a nesmazatelně se mi vryla do paměti. Hrůzné a syrové výjevy jsem měla před očima ještě hodně dlouho. Přesto tohle svědectví o hrůze a naději hodnotím velmi kladně a považuji za důležité jej uchovávat a předávat dál. My lidé totiž, bohužel, máme jednu nebezpečnou vlastnost - jakmile zmizí i poslední žijící svědci, máme tendenci podobné události zapomínat a zlehčovat...... celý text
Hospic do kapsy
2016,
Alžběta Marková
Skvělý pomocník nabitý důležitými informacemi. Díky praktickému formátu ho můžete mít v terénu u sebe a rychle najít, co si potřebujete ujasnit, případně zakomponovat vlastní poznámky.... celý text
Nežijeme věčně: Medicína a poslední věci člověka
2016,
Atul Gawande
Poutavě, čtivě a lidsky napsané.
