Atlantis přečtené 1747

Těžké melodično 1998, Terry Pratchett

Hrrr na ně! 1999, Terry Pratchett

Hrr na ně! je výborný dílem Zeměplochy. Začíná sice epochu, ve které začne kvalita pomalu, ale jistě klesat, ale mě překvapivě bavil. Hlídka, Vetinari a nový kontinent = parádní děj. Myslím si, že zhruba někdy kolem tohoto dílu si Pratchett zamiloval postavu Vetinariho a jeho intelekt, protože v budoucnu bude dostávat stále větší a větší roli.... celý text

Erik 1996, Terry Pratchett

Myslím si, že Erika musel Pratchett psát jako oddechovku. A tím nemyslím oddechovku pro čtenáře, ale pro něj samotného. Pokud se nepletu, jde o nejkratší příběh ze Zeměplochy, po delší době se nám vrací Mrakoplaš a celá kniha je jen upravená faustovská legenda, která je napasovaná na náš zamilovaný fantasy svět. Napasovaná vtipně a zábavně, ale přeci jen je to trošku málo.... celý text

Malí bohové 1997, Terry Pratchett

Samostatné zeměplošské romány mi asi prostě a jednoduše nesedí. Stejně jako například Pohyblivé obrázky mě Malí bohové moc nebavili. Měl jsem pocti, že jsou zbytečně obsáhlí a natahovaní a přitom je vše jakýmsi podivným způsobem plytké, nakousnuté a celkově nedotažené do konce. Spousta dobrý a zajímavých nápadů, které by si ale zasloužily ještě důkladnější náhled.... celý text

Nohy z jílu 1999, Terry Pratchett

Bezesporu jeden z mých nejoblíbenějších dílů celé Zeměplochy. Opět nám zde v plné parádě řádí Hlídka v čele s Elániem a jeho roztodivnými podřízenými. Golemové byli zvláštním přídavkem do zeměplošského světa a i když se mi jeho fungování zdálo zpočátku lehce nedomyšlené, zvykl jsem si a zbytečně se nešťoural v maličkostech. Opět jsme ale u toho, že tady prostě hraje první housle Hlídka a její členové, kteří jsou naštěstí mistrně zvládnutí, takže nenudí a jejich sledování vás prostě bude bavit.... celý text

Magický prazdroj 1995, Terry Pratchett

"Mák" Mrakoplaš je zpět a já bych ho rád viděl v lepší formě. Na mě je v tomto díle příliš paralel se současným světem, až moc narážek na soudobé problémy. Můžeme ještě pořád svádět takto průměrnou tvorbu na to, že se jedna o spíše rané dílo v rámci Zeměplochy? Myslím, že ne. Mort nám krásně ukázal, jak může být Zeměplocha zábavnou a svižnou fantasy. V Magickém prazdroji je příběh takový rozbředlý a ve výsledku s minimálními následku do budoucna.... celý text

Pohyblivé obrázky 1996, Terry Pratchett

Pokud pozapomenu na nové díly Zeměplochy, které vycházely několik posledních let před Pratchettovou smrtí a nebyly už tolik kvalitní, jsou Pohyblivé obrázky asi nejslabším dílem. celé série. Podobně jako třeba v Pyramidách nebo u Malých bohů, i tuto knihu můžete číst víceméně bez předchozí znalosti zeměplošského dění. A to je asi i největší zápor této knihy. Známých postav je v ní pomálu a celkově vypadá tento fantasy román jako (sice povedená) kritika filmového průmyslu, která ale lehce ztrácí šmrnc.... celý text

Soudné sestry 1995, Terry Pratchett

Velice dobrý díl, ve kterém se poprvé setkáme s našimi oblíbenými čarodějkami v takové verzi, jak je máme rádi. Parafráze na Macbetha mi tentokrát nevadila a přišla mi zpracovaná humorně a hlavně byla uvěřitelně zabudována do světa Zeměplochy. Čarodějná trojice se krásně doplňuje v tom, jak jsou na jednu stranu značně rozdílné a na druhou stranu mají v sobě zakořeněnou společnou mentalitu, která je táhne ke společnému cíli. No a Silver je téma samo o sobě.... celý text

Čarodějky na cestách 1996, Terry Pratchett

Čarodějky mám rád. Ne tolik, jako Hlídku, ale i tak dost. Čarodějky na cestách považuji za první pořádný, plnokrevný "čarodějkovský" díl. Dámy Už máme okoukané z minula, takže žádné sáhodlouhé popisování není potřeba a hlavně naše trojice skvěle funguje pospolu. Tento díl je také vtipný tím, kolik je v něm všemožných narážek na různé pohádky a fantastické příběhy a následné prostředí alá New Orleans, je také zajímavá změna. Za mě velice dobrý díl Zeměplochy.... celý text

Buch! 2006, Terry Pratchett

Tahle kniha má v mém srdci zvláštní místo. Bylo vidět, že Zeměplocha a potažmo s ní i celá Hlídka, se blíží ke svému konci. Všichni už věděli, že Pratchett je smrtelně nemocný a o mnoho víc dílů nebude, takže máte při čtení takový zvláštně temný pocit. A navíc ta Elániova chorobná posedlost být za každou cenu v šest doma, aby se četla Kravička... Buch! má prostě velice zvláštní feeling a možná proto mám tento díl tak rád.... celý text

Nevídaní akademikové 2010, Terry Pratchett

Když poprvé vyšli Nevídaní akademikové, strhli s sebou poměrně silnou vlnu kontroverze. Jedni je milovali, druzí na tuto knihu házeli špínu. Už to není Pratchett, měl by přestat, je to přeplácané... Ale já si tenhle díl užil na sto procent. Konečně jsem se zase bavil, konečně se mi vrátil ten pocit, že čtu starou dobrou Zeměplochu. Žádné Toničky, Národy nebo Vědy. Takhle mám Ankh-Morpork rád. Jedna z posledních "opravdových" zeměplošských knih.... celý text

Čaroprávnost 1994, Terry Pratchett

Znám spoustu lidí, které Čaroprávnost odradila od dalšího čtení Zeměplochy. Začátek je poměrně syrový, Bábi Zlopočasná ještě není ta osoba, kterou si zamilujeme v dalších dílech a celkově jde o díl, který není tak vtipný jako ostatní a mně osobně úplně nesedl.... celý text

Noční hlídka 2003, Terry Pratchett

Dodnes si pamatuji, jak jsem kdysi v mládí skončil se Zeměplochou u dílu Zloděj času a Noční hlídku jsem nebral jako pokračování. A to vše jen kvůli odlišnému stylu obálky. Díky bohu jsem ale prozřel a dal tomuto dílu šanci. Je totiž skvělý. Opět Hlídka v hlavní roli, ale tentokrát lehce odlišně. Hrátky s časem, krásný vývoj postav a hlavně je celou knihou prodchnutý pocit zvláštní nejistoty, jestli se vše vrátí do svých kolejí.... celý text

Stráže! Stráže! 1995, Terry Pratchett

Příběhy s Hlídkou podle mého názoru patří k naprostému vrcholu Zeměplošské série. Stráže, stráže jsou prvním plnohodnotným dílem, ve kterém se s Hlídkou setkáváme a i když ještě není úplně ve vrcholové formě, už tady funguje skvěle. Špetka detektivky, špetka akce, ale hlavně obrovská dávka vtipů, humoru a nadsázky.... celý text

Mort 1994, Terry Pratchett

Mort je pro mě začátkem kvalitní Zeměplochy. Smrť je fenomenální postava, Mort baví a celkově se mi velice líbí způsob, jakým je na Zeměploše vystavěn posmrtný život.... celý text

Otec prasátek 1998, Terry Pratchett

K Otci prasátek mám lehce sentimentální vztah, který bude ovlivňovat i moje hodnocení. Dlouhé roky měla totiž tuto knihu v knihovně moje babička, která ji kdysi označila jako: "Jakási prasečina. Doslova." Já jsem ji tedy vesele ignoroval a až po delším čtení Zeměplochy mi podle stejně stylizované obálky došlo, že tato "prasečina" je vlastně jeden z dílů mé oblíbené série. Jinak jde o poěrně zdařilý díl, kde jde opět především o Smrtě a jeho lásku k lidem.... celý text

Sekáč 1996, Terry Pratchett

Velice dobrý díl. Skvělý ne, na to jsou některé pasáže lehce obsáhlejší, než mají právo být, ale celý nápad se Smrťovým odchodem na odpočinek je výborný a všichni víme, že jeho postava je psaná s láskou a péčí, což je v částech, kde se "Vilík" vyskytuje, velice patrné. Škoda, že těchto pasáží není více.... celý text

Zaslaná pošta 2005, Terry Pratchett

Zaslaná pošta pro mne byla smutným dílem. Zeměplocha se totiž touto knihou začala výrazně měnit a svým zvláštním způsobem modernizovat. Semafory mi nikdy nesedly a celý tento úžasný svět pro mě začal ztrácet svoje kouzlo. Vlahoš je navíc neskutečně nesympatická postava. Nechcete ho sledovat, nefandíte mu a každá vedlejší postava, která se ukáže je vítaná, protože rozbíjí Vlahošovu nabubřelost.... celý text

Muži ve zbrani 1997, Terry Pratchett

Hlídka opět na scéně a opět dle mého názoru ve skvělé formě. Strážníci už začínají fungovat tak, jak je máme rádi, diverzita roste, členové začínají být zábavně a tajemně různorodí nejen co se týče ras, ale i pohlaví. A o tom pro mě tento díl je. Ne ani o nějaké tuctové detektivce, ale o vztazích mezi jednotlivými členy stále se rozrůstající Hlídky a o tom, jak spolu dokáží spolupracovat i přes občasné rozdíly a rozbroje.... celý text

Barva kouzel 1993, Terry Pratchett

Barva kouzel není Pratchettova první fantasy, přeci jen měl v době jejího vydání rozjetých několik dalších sérií a samostatných knih, na kterých se mohl procvičit. Osobně se mi ale Barva kouzel vždy zdála taková neotesaná a neučesaná. Ano, poprvé se zde setkáváme s Mrakoplašem, Dvoukvítkem a hlavně fenomenálním zavazadlem, ale některé příběhové linky mizí do ztracena, nebo naopak vyúsťují ve zbytečný surrealismus. Další díly jsou pak už mnohem lepší.... celý text