Ayna
přečtené 137
Nevlastní sestra
1995,
Robert Lawrence Stine
Tento díl patří k těm kratším, což vůbec není na škodu. Děje je tam na tento rozsah tak akorát, žádná zbytečná vata kolem, ale zároveň je to dost dlouhé na to, aby tam Stine dostatečně vybudoval napětí. A než to začne nudit, tak to skončí. Děj myslím ocení každý, kdo byl nucen sdílet pokoj se svým sourozencem a měl někdy chuť ho umlátit lopatou (nebo alespoň mrtvým králíkem). Obzvlášť pokud jste taky měli rodiče, jejichž jediná reakce na psycho útoky a vršící se mrtvoly v domě by byla maximálně ve stylu "no tak děcka, přestaňte se hádat". Mimochodem, v angličtině vyšlo i pokračování, které se odehrává po návratu pachatelky ze cvokhausu, ale do češtiny asi nebylo přeloženo.... celý text
Cesta do neznáma
1995,
Christopher Pike
Tenhle díl mě coby děcko moc nebavil a nelíbila se mi pointa. Teď v dospělosti mi přišel ten příběh o dost lepší, paradoxně i proto, že jsem už věděla, o co tam jde. Postavy Freedom Jacka a Poppy Cornové a jejich vyprávění mě bavily víc než samotná hlavní hrdinka, i když i její story měla něco do sebe (ovšem její písničkové texty byly fakt špatné). Tento díl se mimochodem objevil i v seriálu Půlnoční klub, který byl natočen na motivy knih Christophera Pikea, ale s předlohou tam bylo zacházeno dosti volně... Kniha se mi líbila víc než seriál.... celý text
Sbohem a na shledanou
1995,
Christopher Pike
Zajímavý mysteriózní příběh, který se postupně začne tvářit jako sci-fi, aby se z něj nakonec vylouplo ještě něco trochu jiného. Jiný styl a víc na přemýšlení než dosavadní díla série Stopy hrůzy. Bavilo mě to, akorát závěr už je tak divně rozplizlý, zamotané a je to jako několik konců hned po sobě... Bych to trochu seškrtala prostě. Ale pointa dobrá.... celý text
Odejdi, nebo zemřeš
1995,
Wendy Darlenová (p)
Já jsem úplně hin ze zjištění, že autoři Stop Hrůz jako Wendy Darlen, Andrew Hall nebo V. K. Fair byli ve skutečnosti zamaskovaní Češi. Na druhou stranu jsem ráda, že jsem to zjistila, protože to vysvětluje velkou spoustu věcí, které mi v pubertě vrtaly hlavou. (Např. proč šla celá série postupně takovým způsobem do kopru.) V tomto případě fakt, že Wendy byla ve skutečnosti Petr Lander, kterýmu už v té době bylo přes 60, objasňuje všechny ty narážky na Evropu, Rusko, socialismus, nebo třeba i to, proč hlavní hrdinka má takové zaprděné představy, jako že nejlepší by bylo se hned po skončení školy vdát, a touhu, aby její přítel "jednou konečně třískl do stolu, dal mi pár facek a rozhodoval o věcech sám". Brrr. Pokud se od tohoto oprostím, tak samotný styl psaní není špatný, dialogy taky úplně ne - nezní ale teda jako rozhovor teenagerů, ale podstatně starších lidí. To je v kontrastu s tím, jak je příběh celkově naivní, prostě jednu chvíli se hrdinové zapomenou a debatují jak staří filosofové, a pak se zas chovají, jako by měli v hlavě piliny. Zajímavý je začátek ze života sociopatky a úplný konec. Jinak to není horor ani thriller, jen divná detektivka, kde je ale pachatel jasný hned od začátku. Ale! Pořád je to lepší než Země duchů. Takže 3 hvězdy, s oběma ušima odřenýma.... celý text
Krvavá finta
1995,
Robert Lawrence Stine
Solidní napínavé psycho se záporákem, kterýho jsem fakt nesnášela, a u některých scén mi nebylo dobře (třeba to super rande ve čtyřech, který zavánělo hromadným znásilněním). Tohle víc rozepsat, tak by z toho klidně mohl být i "seriózní" thriller pro dospělé. Jen ten konec byl takový trochu divný. Osobně bych radši viděla, kdyby Adama odbouchnul ambiciózní tatík, uklízející ten "bordel" po své dceři, do kterého ji vlastně nepřímo sám dostal.... celý text
Život je přece jen krásný
1975,
Sigrid Boo
Tady se mi forma líbila víc než obsah. Autorka psala bystrým, břitkým způsobem, měla dobře vypointované vtipy i trefné postřehy o mezilidských vztazích. Používat takový talent na tak banální příběh mi přijde škoda. Spíš než v celku je síla téhle knihy v jednotlivých "scénách" (večeře s nabarvenými botami, zabouchnutý klíč a hrdinka na ulici ve spoďárech, návštěva kina... atd.) Trochu mi připomíná tvorbu Betty MacDonaldové, která taky psala s humorem o krušném životě pracujících mladých žen za Velké hospodářské krize. Trochu.... celý text
Pusinky
1987,
Stanislav Rudolf
Nevím, jak by se mi to líbilo v pubertě, na knihu jsem padla náhodou až teď v knihobudce. Je napsaná čtivě a je dost tenká, takže to bylo rychlé čtení. Hlavní postava nebyla vyloženě kladná a často ani sympatická, ale myslím, že to ani nebyl účel. Těžce s ní mlátila puberta, na vztah s klukem se vším všudy nebyla připravená a taky to podle toho dopadlo. Že se s tím týpkem nakonec rozešli byl vlastně happy end. Mimochodem mě zaujaly mě popisy toho, jak to chodí na učňáku na cukrářku... Mám chuť jít vydrancovat místní cukrárnu.... celý text
Mejdan pro odsouzence
1995,
Robert Lawrence Stine
Tenhle díl mě moc nebavil, bylo od začátku jasné, kdo bude hlavní padouch, takže zbývalo se prokousat do konce a zjistit motiv. Na falešné lekačky mě neužije, proto mi ty neustálé pranky mezi Průšviháři a Fridolíny (hrozný slovo btw) dost lezly na nervy. Když už se objevila konečně skutečná mrtvola, tak už mi to bylo buřt. Ale byly tam i světlejší momenty, halloweenská atmosféra, zajímavá postava neslyšící studentky, útok tupých motorkářů, který do toho vnesl alespoň trochu napětí, slušný konec, když už to, co se dělo do té doby, bylo takové kostrbaté. Celkově je to za mě takový horší průměr. Jako fakt, z těch Fridolínů mám osypky doteď, takhle se titulovala mládež tak v 19. století, ne... sem by seděli sportovci vs lůzři, šprti, nebo tak něco. Mimochodem, pěkná titulní strana.... celý text
Podvrženec
2019,
Victor LaValle
Zajímavá městská fantasy, kde se ten fantasy prvek objevuje až po dlouhé době a teprve ke konci se to pořádně rozbalí, takže tápete, k čemu to povede. Do té doby je to kniha o antikvářství, moderním rodičovství, o současném New Yorku, o ztrátě a o traumatu, a plyne to velmi pozvolna. Dovedu si představit, že to řadu lidí otráví, protože anotace knihy se zdá slibovat větší akci. Já mám zrovna období, kdy mi tyhle storky ze života hodně lahodí, takže mi to sedlo. Za mě by tam ani ten fantasy prvek vlastně být nemusel, mohlo to být celé o tom, že Apollovi prostě hráblo, stejně jako jeho ženě. Jakože jsem si dlouho myslela, že to tak i bude. Třeba když vykopali ten hrob a Patrice to, co uvnitř našli, vůbec nekomentoval, tak se zdálo, že Apollo je jediný, kdo tam tu věc viděl. Občas mi přišly některé části slabší, hlavně ta část s Cal a jejím babincem na ostrově, tak bych dala hodnocení jen čtyři hvězdy, ale ta kniha je tu tak podhodnocená, že jí klidně napálím plný počet a přeju, ať si své čtenáře najde. Ono to vůbec není hloupý čtení. Některé fóry a nadsázka jsou tam zapracované tak nenápadně, že to člověku hned nedojde. A nakonec ještě zásadní poselství, fakt nevěšte ty fotky děcek veřejně na Facebook.... celý text
Odd a mraziví obři
2018,
Neil Gaiman
Ilustrace jsou nádherné a dělají většinu atmosféry. Když si představím knihu bez nich, musím říct, že by mě asi nebavila. Ne že by to bylo špatně napsané, ale není to ani nic převratného. Bohužel Gaiman si u mě jinými díly nastavil laťku hodně vysoko, takže jsem měla sklon čekat něco víc.... celý text
Lucie, postrach ulice
1998,
Ota Hofman
Nevím, jestli byla dřív kniha nebo film, působí to ale tak, jako když je kniha napsaná podle filmu (pak ale nechápu ty změny oproti předloze). Prostě jsou to hlavně dialogy z filmu s nějakým ne moc propracovaným textem navíc. Jak je v podobných případech obvyklé, na začátku se ještě autor snažil vymýšlet tu "vatu" navíc, ke konci to už upadá a jsou tam hlavně jen ty dialogy. Když člověk zná dobře film, tak se to dá, pěkně si to osvěží, ale číst to bez znalosti filmu by byl asi nic moc zážitek.... celý text
Jediná
1977,
Klára Jarunková
Knihy paní Jarunkové mě dlouho míjely, je to spíš čtení generace mých rodičů. Před časem se mi ale náhodou dostal do rukou Můj tajný zápisník a líbil se mi autorčin styl psaní, takže jsem od ní chtěla určitě ještě něco. Tak jsem splašila Jedinou... a líbila se mi ještě víc než zápisník. Krásně vystihuje přerod dítěte v dospělého, má to ten dětský vtip jako zápisník, ale zároveň větší hloubku a drsnost. Nečekejte uzavřený příběh, je to přesně takové, jak to popisuje anotace. Krátká exkurze do cizího života, popis toho, jak člověka potkává den za dnem, hodina za hodinou, "slice of life" se tomu žánru dneska moderně říká. Pro mě to byla i exkurze do let šedesátých, která jsem nezažila. Zajímavé, vtipné, smutné, někdy i dost drsné. Nejde tam jakoby o nic, a přitom jde o všechno.... celý text
Ukradená mumie
1995,
Lynn Beach (p)
Ne že by to bylo napsané hůř než jiné díly z Údolí přízraků, ale nějak jsem se do toho nemohla začíst (a to skoro do poloviny knihy). Možná to bylo tím, že starodávný Egypt mě moc nebere, nebo tím, že tu tentokrát "straší" jen černá kočka, což mi nepřišlo děsivé, ale spíš vtipné. Co mě naopak bavilo, byla atmosféra té internátní školy, studentské blbnutí. Plus jako obvykle, čtení Stop hrůzy je pěkně nostalgická cesta do hlubin minulosti i vlastní paměti. Např. tu historku s babkou, co se v adrenalinovém rauši zabarikádovala skříní, si pamatuju celé ty roky, ale už jsem dávno zapomněla, že to mám odtud:)) Takže když si shrnu pozitiva a negativa, vyjde mi prostě průměr.... celý text
Manga příběhy bratří Grimmů
2023,
Kei Ishiyama
"Poslyš, synku. Aby ses stal opravdovým vlkem, musíš sníst lidskou pannu!" Čekala jsem, že z kombinace drsných německých pohádek a japonské podivnosti vzejde větší bizár, ale tohle bylo ještě překvapivě krotké. Asi je to určeno mladším čtenářům, nevím. Kdyby se to dotáhlo dál, jsem rozhodně tým Hans + Karel. "Otče! Tohle je opravdový hrdina, který zabil draka a zachránil mi život. A pokud je třeba, dokáže se dokonce skvěle převléct za ženu." "Ach tak, chápu."... celý text
