barborazveze
přečtené 103
Riallina hra
1999,
Patricia Briggs
Dala jsem si repete při dlouhé cestě autobusem. Skvělá oddechovka, pořád mě baví jako kdysi. Tato kniha byla před lety, dávno před nějakou Mercy, mým prvním kontaktem s Briggsovou a totálně jsem si ji zamilovala. Když mi o pár let kamarádka meziřeší řekla "hele, bude něco vycházet, chci se na to podívat" a pak mi ukázala první díl Mercy, málem jsem se přeskočila radostí, protože prostě další knížka od téhle skvělé spisovatelky, od níž tu u nás tehdy nic jiného nebylo. Teď po letech a po Mercy jsem si příběh pročetla jen zběžně, ale upřímně jsem se bavila podobnostmi a paralelami s Mercy. Co si budeme, Rialla je celá Mercy, Tris je tak trochu Samuel. Ren a Bran... taky pánové přes kopírák. Nemluvě o paralelách typu tajemných pout, vycítění, jak se ten druhý cítí... Prostě sylván nebo vlkodlak, je to úplně klasická Briggsová. A je to skvělá Briggsová. Nedám na tuhle knížku dopustit, i když je v tom notná dávka nostalgie, ale Patricie prostě umí. A uměla už tehdy, i když se samozřejmě v mezičase přeci jen vypsala.... celý text
