Bess.h
přečtené 660
Láska naslepo
2022,
Lauren Layne
Na internetu se milují, ve skutečném životě se nesnášejí. Tahle věta nás hnedka na obálce knihy láká na romantické drama. Ale než o pomalém sbližování dvou lidí, co se nemůžou vystát, je tato kniha spíš o životní změně, vydání se na novou dráhu, a přesto zůstat zasněně svůj. Gracie je sympatická hrdinka, které fandíme, která je zdravě obezřetná k Sebastianovi, coby „zlému“ korporátnímu týpkovi a která by hrozně moc chtěla Sebastiana nesnášet, ale vůbec jí to nejde. A ani nemá proč. Náš hlavní hrdina Sebastian není padouch ani se za něj na začátku nevydává. Celá tahle kniha je spíš o vydávání se na jinou dráhu, a žití svých snů, ne jiných. A přesto jsme dostali i pohádku o princovi na bílém koni, který hrdinsky, ale ne přes sílu naší Gracie postrčí k jejímu snu. Být tam víc interakcí mezi hrdiny byla bych naprosto spokojená. Ale jinak jsem dostala přesně to, co jsem potřebovala: milý, oddechový příběh. Tak akorát na jeden, dva teplé dny. Na naprosté vypnutí po práci dobrou knížkou.... celý text
Tanec papírových draků
2022,
Petr Brožovský
Paradox je tvrzení, které spojuje pojmy nebo výroky v běžném slova smyslu si odporující v neočekávaný, překvapivý, ale smysluplný celek. A tohle ta knížka přesně je, jeden velký paradox. Tanec papírový draků nám začíná dvojitou smrtí hlavní postavy, kdy se ještě musí prát o své tělo s cizáckým duchem. Fajn, pomyslela jsem si, je to fantasy. Ale pak nás autor na to, že je to fantasy, nechá zapomenout a mi hned skočíme do Kanady kde český tým ve stylu Suicide Squad chytá “zloducha“. Hned na začátku rychle přeskakujeme mezi odstavci ve stylu z: teď jsme přiletěli a dostali tyhle informace, abychom jsme se postarali o tohohle týpka, do: teď běžím po lese a týpka mám na mušce. Pro začátek dobrý, rychle jsme uvedeni tak nějak do děje a do fungování jak asi tenhle tým funguje. Hlášku je se, umírá, prostě super začátek. Ale pak, to když se vracíme v minulosti a tenhle styl pokračuje, to jsem si říkala kruci, tady už mi to nesedí. Tady by tomu slušelo více jednolitosti. To jsem se už začala ztrácet a to přesto, že autor alespoň řekl, teď jsme nyní a tohle bylo předtím. A pak jsme byli najednou zpátky v Čechách a řešili případy, a já pořád nevěděla, co chce knížka vlastně sdělit. Úplně jsem zapomněla na fantasy předehru a pořád čekala na nějaký případ, který by byl ucelený a komplexní. Nejdřív jsem myslela, že to bude případ s tím Vietnamce, ale pak zas skok a Vietnamec byl pod zámkem. A to už jsme byli v půlce knížky!!! Strana 200. Tady se to zlomilo a přišel ten velký případ! Tedy... brutální řežba mezi Mrtvolou a Tamtěmi. Mrtvola nevěděl co se děje, já jsem nevěděla co se děje, ale četla jsem dál, to se prostě nedalo odložit. (tady je ten paradox) A konečně se ukázalo i to Fantasy. Teda pokud by se i nějak řešilo. „Ty nic nevíš, Mrtvolo.“ On se setká s chlápkem, co po něm telekinezí hází věci a prostě po tom nepátrá?! Áááá! V hlavě řvu a trhám si vlasy na nelogičnostmi. Tak jak...? Jak se kruci stalo, že závěrečné vysvětlení a zapojení nadpřirozena tak nějak krásně zapadlo? Závěrem: Příběh měl spoustu much, ale styl psaní autora, který vás přiková knížce to vyvažoval. Při čtení jsem si hnedka vzpomněla na Sebevražedný oddíl a na Lovce monster s.r.o. a vyšla z toho zdařilá česká verze nám vlastní. :-D Teď jen udržet vypravěčský styl a eliminovat nelogičnosti a máme tu novou hvězdu. Jsem zvědavá na další autorův počin.... celý text
Spy x Family 4
2022,
Tacuja Endó
Jsem stále nadšená! Hlavní téma (tedy operace puštík) se nám jen pomalými krůčky posouvá, ale komu to jako va? Mě tedy ne. Vždyť jsme stále na začátku. Tahle manga je prostě skvělá oddechovka která si střílí ze špionských témat. Navíc téhle rodince nejde nefandit. Obzvlášť když se naší trojici, teď čtveřici, pořád něco děje, a kdy máme tolik témat a tolik možností, která je cestou k cíli může ještě potkat!!!... celý text
Ofenziva českých zemí
2017,
Jan Kotouč
Skvělé pokračování prvního dílu i když tentokrát to byl pro mě oříšek. Jako číst první díl pár dnů po tom, co Putin napadne Ukrajinu, už to je lehce masochistycký, ale v prvním díle jsme měli alespoň na vrh a velkého ruského medvěda jsme převálcovávali. Proto jsem se neudržela a krátce po přečtení prvního dílu jsem se vrhla na druhý a náhle ouha. Po dvou měsících masírování médii o válce za humny číst jak česko-slovenské království dostává na prdel, to se prostě místy nedalo a musela jsem chvilkami knížku odložit. Ale jakmile jsem se dostala na posledních sto padesát stránek, když se to začalo otáčet, tak mě to zase vtáhlo a rychle jsem zbytek knížky zhltla. Taky mám ještě výtku k tomu, že prostředek knížky byl nekonečné čekání na to až se začneme bořit Domino, to mě trochu nebavilo. Závěrem: kniha stejně dobrá jako první díl, ale lepší nečíst pokud nejste v dobrém rozpoložení. Pak jsem si docela oblíbila postavu Nikitina. Jemu docela fandím i když je na druhé straně, ale jako... mohl by pracovat pro nás, jen ho zlanařit. A pak ta pí-- Kozlova. Normálně bych inteligentní ženksý, která se prosadila v patriarchálním Rusku fandila, ale jí fakt ne. Jí nejlépe svázat a taky ji nutit počítat, jen ať si to užije, kráva jedna nebeská... no musela jsem si postěžovat. Tady je prostě vidět že autor umí. Donutil mě svoje postavy milovat i nenávidět.... celý text
Zloděj stínů
2022,
Elizabeth Hoyt
Jsem okouzlena, jsem nadšená, jsem prostě unešená. Tohle bylo parádní a stejně parádní jako první díl. A i když byli druhý a třetí díl trochu slabší, jako celek s tímto příběhem to nabralo úplně jiný rozměr. To, jak se autorka poprala s rozdílnými poměry hlavních aktérů, klobouk dolů. Nejen že hlavní hrdina je z prostších poměrů, ale ke všemu mladší a rozhodně nezkušený v jisté oblasti, oproti hlavní hrdince. Přesto autorka naprosto skvěle vystavěla jeho charakter a dala Wintrovi dostatek sebedůvěry, aby se nebál zeptat a naučit jak má svoji partnerku správně uspokojit. Tahle část mě fakt dostala, protože vždycky v tomhle typu literatury je muž ten zkušený a mladá nezkušená pana musí jen doufat v jeho um (který je samozřejmě ten nejlepší). Ale zpět k hlavním postavám. Líbilo se mi jak oba nosili na venek masky a nic ze sebe nepustili, dokud si to nedovolili sami před sebou. Isabela skrývala svůj žal nad potraty a nevěrou prvního manžela, který ji ke všemu po sobě nechal dítě, kterému ona dát nemohla. Winter zas žil s temnotou, která do něj pronikla v St. Giles, když mu vmetla do tváře jeho bezmoc. Bezmoc se kterou se potýkal i pod maskou harlekýna kdy už nebyl tak bezmocný a přesto St. Giles stále vyhrávalo. A pak i to, že si myslel že dostatečně neobdivoval svého otce když měl. I nad tím podle mě cítil lítost a proto si pak charakter svého otce oblékl jako převlek, jako masku pro veřejnost a vystupoval jako on, odměřený ale laskavý vedoucí sirotčince. Ale ten konec, ten mě dostal. Byl krásně ukončený s příjemným náznakem, jak budou hlavní postavy žít dál. No prostě super! Jsem hotová... uf. A teď jen čekat na další díl.... celý text
