Bess.h
přečtené 660
Hořím pro tebe
2021,
J. T. Geissinger
Rovnou z vostra - větší blbost jsem nečetla, ale... a to ALE je důležité abych náhodou někoho neodradila od čtení, byla to blbost co mě pobavila, skvěle se četla a přelítla jsem jí za míň jak 24 hodin. Jo a jsou tam recepty. Tak a teď rychle shrňme nedostatky: Jackson je nic nedělající povaleč žijící z peněz rodičů, co se tváří jako „Já jsem vedoucí.“ a pouští na všechny hrůzu. Tohle jednání protivného ale přesto v jádru dobrého chlapíka jsem mu věřila jen, když byl popisován z pohledu Biancky. Ale když to bylo z jeho pohledu, musela jsem se smát nad tím troubou. Pro příklad: „Vstal jsem a odťapkal do koupelny,“ nebo „Představil jsem si, jak se můj výkřik při orgasmu nese celým domem, a zrudl jsem.“ (Jen pro upřesnění-byl to mokrý sen). Taky pár nelogičností typu: o rodinný podnik se nezajímám, ale přesto jdu zjistit jestli jedna restaurace nedělá z jídla s rodinným burbonem blivajz, a nebo jen chtěl pouštět hrůzu, pro zábavu, jinak nevím. Naštěstí je v příběhu ještě Bianca. Správná holčina do nepohody, která skvěle vaří a je ztělesněním New Orleans. Ta naštěstí všechno vylepšuje, zachraňuje a usmiřuje. Proč mám pocit, že autorka vyměnila role běžné pro tenhle žánr...? A to je právě to kouzlo téhle blbůstky! Jo a taky to, že když už nic, tak má autorka slabost pro velké, hodně velké, obří chlápky. Což je i můj vkus. Proto se tak ráda koukám na mistroství světa v ragby i když hře vůbec nerozumím. :-D a autorka zřejmě taky, protože další hrdina z její další knížky je skotský profi hráč ragby. Závěrem: potkat chlápka jako Jackson v reálu, tak ho někde prohodím výlohou, ale tady se autorce podařilo, abych si “hrdinu“ docela oblíbila a fandila mu.... celý text
Černá píseň
2021,
Anthony Ryan
Musím souhlasit s komentářem pode mnou od Alaudae. Pokud tahle dualogie měla být konečným uzavřením příběhu Vélina, tak já bych si to představovala jinak než putováním za nejasným cílem. Vélin by si zasloužil rodinu, ať svojí nebo alespoň adoptovanou a vedle sebe rozhodně někoho jiného než Šerin. Chápu, byla to jeho první láska, ale on vedle sebe potřebuje někoho, kdo ho podpoří a nebude se na něj dívat s výčitkami. A se svojí inteligencí a zkušenostmi by měl vychovat svého nástupce. A ne, Ellesa to fakt není. Taky souhlasím s těmi “NPC“, autor si protivníka hrozně zjednodušil. Oproti první knize s Vélinem: Píseň krve, kde každý protivník měl své důvody, cíle i minulost, mi tohle přišlo hrozně povrchní. Nemůžu si pomoct ale nejlepší části byli, když se Vélin zastavil a učil něčemu novému. Pamatuju si, že část v šestém řádu byla moje oblíbená a tady se mi to vybavilo když byl v Chrámu kopí. A pak to věčné utíkání, to bylo snad horší než ve Volání vlka osmdesáti stránková bitva. Taky se mi líbila část s Odvarem, tedy než jsem přečetla jeho poslední zápisky. Po tak skvělém vývoji se z něj stal zase pes. Jediný co bylo konečně jakž tak dotažený byl odvěký souboj mezi vlkem a tygrem. Tohle podle mě autor neměl v původní trilogii ještě vymyšlené. Ach jo... co říct závěrem? Původní trilogie je moje srdcová záležitost, která mě přivedla k temnější fantasy. Pak přišlo Volání vlka a mé srdce znovu zaplesalo nad fakt dobrým pokračováním. Ale tady? Trochu zklamání, trochu ztráta iluzí, a rozhodně neuspokojivé loučení. Původně jsem dala 4 hvězdy, ale po rozležení v hlavě musím snížit. Je prostě špatné, když u příběhu oblíbeného hrdiny posledních 150 stránek čtení myslím na další knížku v knihovně, kterou si chci přečíst a rychle spěchám, abych tuhle měla už za sebou.... celý text
V ledovém sevření
2021,
Jakub Mařík
OMG. Kde je další díl? musím ho mít teď hned střelhbitě. Když jsem začal číst druhé dobrodružství UTSS Salamis byla jsem mile potěšena, jak to hladce navázalo na předešlí díl. Klidný začátek na Šanghaji, kdy se dořešovali předešlé informace a taky se ukázal trochu uvolněný život posádky, když nebyla ve zběsilém smrtelném nasazení. Viz nelegální zápas. A pak to nabralo na obrátkách. Nové informace, okamžité poslání za novým úkolem. Fakt jsem se těšila na jiný spád oproti knize první a na metodické prozkoumávání. Jo, jenže to bych naše Salamis zase nesměla být napadena a těžce poškozená. To jsem si říkala co to kruci... přece to nebude jako přes kopírák s knihou první? No naštěstí nebylo. A i na to metodické prozkoumávání se dostalo i když samozřejmě s potížemi od místní fauny se zombie mozky. Kniha se nám rozdělila do několika příběhů, které byli v nepoměru, takže míň Salamis a Comoda-1, více Gelua a nejvíce asi Marhoula. A ani se nedivým, co tedy u něj se všechno dělo?! Závěrem: při čtení jsem byla jak na houpačce. Byli tam horší momenty, dobré momenty a SKVĚLÉ momenty. No a epilog? Plot Twist Asgardi hadr. Prostě jsem celku musela dát pět hvězd a... kde je kruci další kniha?!!!!... celý text
Klub knihomolských srdcí
2021,
Lucy Powrie
Rozhodně příjemné čtení, které se nebojí řešit problémy dnešní doby... ale pro mě už tak trochu není. Byť jsem si čtení užila, už jsem se nedokázala vcítit do problémů hlavní hrdinky a jejich přátel. Ale to jen proto, že už je to nějaký ten pátek, co mi bylo patnáct. Ale zpět ke knize: fakt se mi líbil vývoj Tabby. Její první setkání s milovníky knih, její nejistota, lehce panický stav a to, jak jí to začalo opouštět čím víc byla s nimi. A že se její problém dal snadno vyřešit upřímný rozhovorem? Po jejích zkušeností se jí ani nedivým, že se zdráhala svěřit lidem, které tak dlouho neznala. I když čím víc nahlížela do jejich vnitřních potíží, příležitost měla, ale to by se zachovala rozumně jako dospělí a ne jako puberťák s pochroumaným sebevědomím. Takže konec knížky předvídatelný, ale na druhou stranu na teenagera uvěřitelný. Jen proč tam bylo na konec to osobní rodinný drama? Vážně to nešlo jinak? Závěrem: doporučuju všem nesebevědomým středoškolákům. Pro ně by to mohla být zpráva, že to jde. Jen najít ty správný lidi.... celý text
Ve stínu slunce
2020,
Jakub Mařík
Fakt jsem ráda, že si předplácím časopis PEVNOST+. Díky jejich přílohám jsem už po několikátý narazila na zajímavé skvosty ze žánrů, který jsem doposavad nečetla. A tentokrát to padlo na české sci-fi. A rovnou jsem s ním otevřela rok 2022. Tahle knížka vás chytne hnedka od začátku a to přesto že začínáme útěkem z vesmírné bitvy. Naše UTSS Salamis rychle zmizí, schová se u slunce a myslí si že si teď může oddychnout a lízat si rány. Jenže... objeví se tělo na kterém byl odejit život cizí rukou a najednou se všechno začne nabalovat a mi jen sedíme přikovaný a hltáme každou další stránkou, kde marně posádka dohání a rozklíčuje vše, co se posírá. A mě to bavilo. Bavilo tak, že si jdu koupit další díl.... celý text
Hrrr na ně!
1999,
Terry Pratchett
Já jsem nadšená. Tentokrát více Elánia a méně Karotky. A překvapivě více Vetinariho?! Terry Pratchett tady opět skvěle po Zeměplošsky ilustruje běžné problémy lidstva a dovádí je do absurdity, ale úžasně absurdně. Až tak, že se člověk přes to skvělé humorné čtení najednou zastaví a zamyslí se jestli se taky nechová jako serža Tračník a místo toho by se měl víc chovat jako desátník Noby/Běta a víc se ptát. Naštěstí pak serža prohlédl, tedy alespoň tak, že mu dřevěná hlava Klačana jako vývěsní štít hospody nepřijde tak dobrá. Terry prostě trefně ukazuje dvě rozdílné kultury, které jsi jsou ve výsledku podobné jako vejce vejci. Koukají na sebe s nedůvěrou, předsudky a označují se blbými stereotypy aby se pak stejně hádali o kus plovoucí pemzy na paty. A do toho nám ukazuje mále mikro příběhy, viz serža tračník a jeho nedůvěra v Klačany, desátník Noby a jeho nepochopení žen. A rozhodně stojí za zmínku Leonardo a jeho problém s plnou hlavou nápadů, nápadů které bohužel se mohou použít jako zbraně a jeho nechuť něco takového vymýšlet, až se sám dobrovolně zavřel a izoloval od světa. No prostě jsem unešená a tahle kniha mě bavila asi nejvíc po prvním díle s hlídkou. P.S.: zatím čtu od Pratchetta jen hlídku a to postupně.... celý text