Bess.h
přečtené 664
Ve stínu slunce
2020,
Jakub Mařík
Fakt jsem ráda, že si předplácím časopis PEVNOST+. Díky jejich přílohám jsem už po několikátý narazila na zajímavé skvosty ze žánrů, který jsem doposavad nečetla. A tentokrát to padlo na české sci-fi. A rovnou jsem s ním otevřela rok 2022. Tahle knížka vás chytne hnedka od začátku a to přesto že začínáme útěkem z vesmírné bitvy. Naše UTSS Salamis rychle zmizí, schová se u slunce a myslí si že si teď může oddychnout a lízat si rány. Jenže... objeví se tělo na kterém byl odejit život cizí rukou a najednou se všechno začne nabalovat a mi jen sedíme přikovaný a hltáme každou další stránkou, kde marně posádka dohání a rozklíčuje vše, co se posírá. A mě to bavilo. Bavilo tak, že si jdu koupit další díl.... celý text
Hrrr na ně!
1999,
Terry Pratchett
Já jsem nadšená. Tentokrát více Elánia a méně Karotky. A překvapivě více Vetinariho?! Terry Pratchett tady opět skvěle po Zeměplošsky ilustruje běžné problémy lidstva a dovádí je do absurdity, ale úžasně absurdně. Až tak, že se člověk přes to skvělé humorné čtení najednou zastaví a zamyslí se jestli se taky nechová jako serža Tračník a místo toho by se měl víc chovat jako desátník Noby/Běta a víc se ptát. Naštěstí pak serža prohlédl, tedy alespoň tak, že mu dřevěná hlava Klačana jako vývěsní štít hospody nepřijde tak dobrá. Terry prostě trefně ukazuje dvě rozdílné kultury, které jsi jsou ve výsledku podobné jako vejce vejci. Koukají na sebe s nedůvěrou, předsudky a označují se blbými stereotypy aby se pak stejně hádali o kus plovoucí pemzy na paty. A do toho nám ukazuje mále mikro příběhy, viz serža tračník a jeho nedůvěra v Klačany, desátník Noby a jeho nepochopení žen. A rozhodně stojí za zmínku Leonardo a jeho problém s plnou hlavou nápadů, nápadů které bohužel se mohou použít jako zbraně a jeho nechuť něco takového vymýšlet, až se sám dobrovolně zavřel a izoloval od světa. No prostě jsem unešená a tahle kniha mě bavila asi nejvíc po prvním díle s hlídkou. P.S.: zatím čtu od Pratchetta jen hlídku a to postupně.... celý text
Jeho balík
2021,
Penelope Bloom
Ach díky bohu, tedy díky paní Bloom, že je tahle kniha lepší než předešlá. Fakt jsem se pobavila a sledovat sarkastickou Lilith jak pomalu roztává a naopak Liam začíná pomalu žít, mě bavilo. A postava sociopatické nevlastní sestry docela neotřele míchala dějem. Za mě dobrý, rozhodně lepší než jeho zákusek, prostě nesložitá pohádka pro nás upracované ženy.... celý text
Tři týdny do svatby
2021,
Ella Quinn
Je to sladký, je to zábavný, chvilkama mě to nutilo se přičtení culit, ale... Mohlo to být lepší? Ano. Tři týdny do svatby je klasická červená knihovna, možná trochu zajímavější tématem dvou velkých rodin, které se spojí. Jenže se z toho dalo vytřískat víc, víc vtipu, víc trapných situací, víc bojůtek. Chápu že hlavní myšlenka byla, že se děti spojili a skoro až dospělácky chtěli dopřát sestře v životě štěstí. Ale i tak, pořád to jsou děti. Vlastně všichni kdo se v knize ukázali ústřednímu páru jen přáli a všelijak jim to ulehčovali. Proto trošku zklamání, jakým do knížky autorka dala záporáka. Přišel pozdě, jakoby odnikud, s trapně plochými důvody škodit a závěrečné drama? To bylo vyloženě navíc. Ale abych nebyla jen negativní. Jiskření mezi hlavními postavami bylo krásně uvěřitelné. A jejich interakce, když byli sami a tempo knihy se na chvilku zklidnilo, no to jsem se při čtení vyloženě tetelila. Grace byla rozumná a všechno promýšlela velice prakticky. Místy sice při čtení to vypadá jako by byla lehce nestálá, nebo labilní, ale tenhle její rys je tam pak dál krásně vysvětlen. Protože se takhle chová jen v přesně definovaných situací. No a Matt? Matt má sakra koule, když šel dobrovolně do tohohle spojení. Autorka mu dala prostor na pochyby a zvažovaní situace, do které se chce vrhnout. Ale jako správný chlap nad tím nedumal moc dlouho a pak to jednoduše rozsekl. Závěrem: autorka mě určitě zaujala. Kvalitou bych jí přirovnala mezi její jmenovkyni Julii Quinn a Stephanie Laurens. A snad se můžeme těšit na další knihy téhle autorky. Už jen proto, že chci vědět, jak tenhle rozsáhlí klan dopadne.... celý text
Sem s tím Skotem
2021,
Suzanne Enoch
Tak krásně rozjetý a tak kolosálně nedotažený až odfláknutý. Zkrátka třetí díl jen kopíroval nedotaženou vlnu celé série o bratřích MacTaggertech. Chápu snahu dát nejstaršímu z bratrů, při jeho “komplikované“ povaze, netradiční partnerku. A i by to vyšlo, kdyby se něco dělo. Děj pomalejší, bez budování emocí, zvratů, nějakého napětí. Vzájemná chemie skoro žádná. Jako scéna z piknikem a pak šup na valník? Kde je kruci nějaké to napětí a erotické jiskření? A kde je kruci nějaký pořádný epilog? Kde je vyřešení sedmnáct let staré křivdy matky a otce? Ne. Prostě tahle série zas tak dobrá nebyla, hlavně o proti sérii předešlé, kde jsme měli také hrdiny ze Skotska. Sice jo, odpočinula jsem si při čtení, což je i tohohle žánru účel. Ale to neznamená, že to autorka bude takhle flákat. Je to škoda, a přitom se z toho dalo vytřískat mnohem víc.... celý text
Frame-Up: Zločiny podle komiksu
2021,
Meghan Scott Molin
Trochu jiná kriminálka... že by nový trend? Po té co dlouho vládl trend “severských kriminálek“ kdy vám byla při čtení zima, tu pro mě přišla změna, která mě natolik zaujala, že jsem si tuhle barevnou nenásilnou kriminálku musela koupit. Je veselá, je barevná, je o komiksech a je hlavně z pohledu konzultantky, která k případu přišla jako slepý k houslím. A MG dává vyšetřování svoji osobitost i to, jak je jako totální laik ve vyšetřování úplně mimo mísu. Docela mě to bavilo. Ne že by to oslnilo, ale jako oddechovka dobrý. Narážky na geekovskou kulturu jsou taky v mezí, aby to mainstream čtenář pochopil. Nebo si to alespoň myslím já. Prostě tam nebylo nic, co bych neznala z TBBT nebo z běžného dívání na MCU a Harryho Pottera. DC, starwars, startrek jdou lehce mimo mě, ale pořád znám ty profláklý věci (Hello, my name is Inigo Montoya, you killed my father, prepare to die.) :-D. Závěrem slušná jízda, autorce se to docela povedlo a pokud napíše něco dalšího tak si to určo koupím. Zvlášť když to bude takhle barevný.... celý text
Falešná hodnota
2021,
Ben Aaronovitch
Tak jsem zjistila, že nejsem až tak velký geek, jak jsem si myslela. Páč jsem ne všechny geekovské vtipy a narážky pochopila. No a co? Stejně jsem si návrat Petera Granta užila a pomalými doušky (hlavně kvůli nutnosti chodit do práce a vydělat si na další knížky) vychutnávala plynutí děje, vývoj postav a britský suchý humor. I když Peterův vývoj se mi zdál spíš jak otočka o sto osmdesát stupňů. Po celé první sedmi knižní etapě, kde vystupoval jako mladý ucho až moc nahajpovanej novými poznatky, mi v této knížce připadal konečně vyspělejší, rozumnější, profesionálnější. Jakoby konečně přestal být tím mladým konstáblem, co si prvně popovídal s duchem, když hlídal místo činu. Ale. Na to, že mezi sedmou a touto knihou dějově mělo uběhnout jen pár měsíců, mi to přišlo jako moc velká změna. Skoro to vypadalo, jako by těch pár měsíců trávil vedle Tobiase Wintera a nasál něco z jeho německé preciznosti. A propos - hrozně chci aby se ti dva potkali. Taky se musím zmínit o anotaci, která zamotá hlavu a čtenář netuší do čeho jde, jako věta: „Jsme stále v Londýně, ale Peter už nepracuje u metropolitní policie,“ mě fakt dostala a vůbec jsem nevěděla co od děje čekat. Jako Peter už není policajt? Vždyť v první knize složil slib! A pak mi to zkazil článek v Pevnosti. Sice se to dozvíme hnedka ze začátku knihy, takže ne, Peter nepřestal být policajtem, ale i tak mě to ochudilo o skvělí WTF moment. Závěrem jen čestné zmínky které se jen mihly a hráli druhé housle. Třeba Nightingal ten už je vyloženě v pozadí. Pak nový praktici z Ameriky a chudák agentka Reynoldsová, která se s nimi bude muset poprat.... celý text
