Bess.h
přečtené 664
Zmizení
2020,
Amanda Quick (p)
Zajímavé počtení. Tohle bylo moje první seznámení s autorkou a vůbec nebylo špatné. Odlehčená detektivka s paranormálním prostředí a lehkou romantickou linkou. Nic složitého ani přehnaně překombinovaného. Nehrálo si to na ultra složitý trihler, ani přehnané drama. Jako oddechovka na počtení po náročném dni v práci skvělý a asi se vrhnu na další knížky autorky. A hlavně tahle knížka ke mě přišla včas, zrovna v momentě, kdy jsem dočetla pro mě dlouho očekávané knížky a chtěla jsem něco méně náročné, ale pořád se zajímavou myšlenkou. Zasloužené tři hvězdy jako zlatý standart. Jen malá výtka. Hlavní mužská postava mi přišla trochu nedotažená a celkově mi přišlo, že autorka moc neumí psát z pohledu muže. Tak nějak nepůsobil správně chlapácky :-), ale jinak spokojenost.... celý text
Zvon
2021,
Neal Shusterman
Epické!!! Epická, úžasná a promakaná trilogie o dokonalém světě, který dokonale ničí nedokonalí lidé a jejich věčná touha po moci. A ta poslední jízda ve mě bude ještě dlouho rezonovat :-D. Ani nevím co všechno vypíchnout a asi budu teď hodně skákat z tématu na téma, jako autor. Ale ten to měl v plánu a skvěle promyšlené. Začnu hlavními postavami. Citra s Rowanem už nejsou tak hlavní a tak v popředí, jako byli v knize první. Ale jejich osud je pořád důležitý a tak nějak se vše hýbe kolem nich. A tím kdo knížkou hýbe jsou: Greyson, pak rozhodně Nimbus, Goddard a Ayn (smrtka Randová - schválně jsem napsala její křestní jméno, protože ona došla... co říct, abych nespojlerovala, autor se její lince zkrátka věnoval a mě se její osud líbil), Faraday a Munira, Jerico, Loriana - to jsou ti hlavní a autor nám je ukáže a dá nahlídnout do jejich motivů i emocí. A je hrozně fajn že u každého víme osud, nebo alespoň směr kam se na konci ubírali. Teď k ději: ten je rozdělen do dvou časových os a jejich střídaní skvěle zamotává hlavu a dává příležitost k vlastním úvahám a představám. Být to seriál tak si živě dokážu představit ty rozmanité diskuze pod každým dílem. Běžte si přečíst diskuze pod jednotlivými díly Hry o trůny na Edně a hned pochopíte co myslím :-D. Navíc nám autor zanechal krátké předmluvy před kapitolami, tak jako byli v první knize zápisky z deníků smrtek. Ale tentokrát je těch předmluv víc druhů a v konečným kontextu jsou dokonalou třešničkou v tak promakaným příběhu. Za zmínku stojí ty rozhovory, to jsem si ze začátku myslela že jsou rozhovory Nimba a jeho programátora, no... nebyli. Pak tam byli rozbory „svatého“ textu, to mi přišlo jako zajímavý pohled na to jak vznikají mýty. Zkrátka jsem unešená a nadšená a ještě dlouho budu v hlavě ten svět rozebírat. Tahle trilogie rozhodně není jedna z těch kdy po přečtení člověk zavře knížku a na obsah zapomene. Doporučuju všem, co třeba po druhém „slabším“, ale neobjektivně v rámci kontextu celé trilogie, dílu váhají s dočtením. Neváhejte, je to super. Závěrem jen: 1683 let... 117 let...... celý text
Zvony Londýna
2019,
Ben Aaronovitch
Cítím se… zmateně. Kdyby to šlo, tak jsem dám emotikon vyjadřující mou momentální náladu po dočtení knížky. Protože takhle hlavu v pejru jsem z knížky ještě neměla a hodně dlouho jsem přemýšlela, co o posledním dílu prvního cyklu o Peterovi napsat. No… začněme záporákem. Těšila jsem se na parádní finále, na geniální plán a cíl a motivy Muže bez Tváře a jeho velkolepé dopadení. Jenže jsem místo Thanose dostala… nevím, divnýho chlápka posedlého Merlinem? Zkrátka mi přišlo, že po tolika letech důmyslného plánování byl cíl záporáka poněkud… meh - plytký. Důvody Leslie jsem chápala a podle mě má ona nakročeno být další záporák. Pokud by se tedy Aaronovitch držel jejího charakteru a přidal promakaný cíl. A pak tu máme další postavy: konečně někdo těžce nosící existenci magie konstábl David Carey, který se mihl v předešlém díle a ještě míň v tomto. A musela jsem sakra dlouho přemýšlet, kde se tenhle labilní policajt vzal. Pak Sahra a její přítel s mečem. V předešlé knize ho Peter a Sahra letmo potkají a najednou osm měsíců Sahru trénuje a ještě mají spolu vztah? Navíc nic neříkající a matoucí přiznání že v Chinatownu je nějaký druh čínských praktiků? Sakra Aaronovitchi, děláš mi v tom maglajs, jak spoustu věcí přeskakuješ a nevysvětluješ. A do všeho toho zmatku tu máme rodinný skoro až idylický pasáže, kdy sledujeme Petera v domáckým hávu. A mě tyhle momenty bavili. Aaronovitch tím dal Peterovi osobnější rozměr a taky tyhle chvilky dělali vítaný oddech a zpomalení tempa v jinak zběsilém pobíhání po městě a přívalu informací. Závěrem: „Noto mě poser,“ řekl jsem. „Jsem v epizodě Hry o trůny.“ Jelikož se zvony odehrávají v roce 2014, tak asi Peter myslel tak třetí sérii, kdy to stálo za to. No já bych to přirovnala spíš k šesté. Už to upadá, ale ještě to není takový průser jako přišel v sérii sedmé natož osmé. A to je možná problém tohohle dílu. Zvony ztratili nit a stali se překombinovanými. Ale stejně jsem dala čtyři hvězdy, protože přes to všechno jsem si čtení užila a stále mě svět Petera Granta fascinuje, baví a nechci ho opouštět. Protože takhle by vypadali kouzla v jednadvacátým století.... celý text
