book123
přečtené 195
V šedých tónech
2013,
Ruta Sepetys
Tohle. Bylo. Úžasné. Hlavní postava Lina mi byla sympatická, ale ještě víc jsem si oblíbila Andriuse. Od začátku do konce je kniha plná zajímavých, avšak smutných a násilím protkaných scén. Seznamujeme se v ní se sovětskou tajnou policií - NKVD, kteří se snaží získat pobaltské státy tím, že nežádoucí obyvatele deportují na Sibiř, kde předpokládají jejich vymření. Představenými ,,policisty" v této knize jsou Komarov a Kretzkij, Komarov krutý a bezcitný a Kretzkij ... něco mezi. Právě Kretzkij byl tím, který mi ,,pil krev", protože na jednu stranu mohl člověka uhodit konzervou do čela, ale na druhou stranu mohl tomu stejnému člověku brečet v náručí. Nepřišlo mu to divné. Ano, já chápu, že měl zlou nevlastní matku, ale to z něj přece hned nemusí dělat sovětského poskoka. Lina mi na začátku přišla až naivní, ale je pravda, že se tam jednalo o věci, které nemohla vědět a možná bych se na jejím místě chovala podobně. Každopádně je potom vlastně stejně škoda, že si skicák nevezme. K jejímu bratrovi Jonasovi jsem si v průběhu knihy moc velký vztah nevypěstovala, možná proto, že tam o něm mnoho napsáno nebylo a tak působil jako nevýrazná postava. Andrius na mě zezačátku působil jako docela milý, avšak válkou duševně zraněný člověk. Líbil se mi i vztah Andriuse a Liny, třebaže měl lehce nerealistický vývin. Myslím si ale, že takto to klidně mohlo během pobytu na Sibiři, tedy někde, kde člověk neví, zda mu ještě něco zbývá, být. Ta scéna s kouřením knih byla taky docela dobrá, i když nechápu, proč vlastně museli kouřit. Paní Grybasová a Rimasová spolu s panem Stalasem tomu dodali zajímavý pohled. Ale ten konec... proč to nemohlo jít dále, dokud se Lina a Andrius nesetkali? Mě by to nenudilo. Ale dost už něčeho podobnému kritice. Kniha mě velmi bavila a některé okamžiky budu mít v hlavě hodně dlouho - jako třeba krasivaya...:) Tento komentář jsem napsala po přečtení této knihy poprvé, o některých věcech si ted myslím něco jiného. Ale nakonec jsem se rozhodla komentář moc neměnit, protože myšlenky z druhého přečtení mám už na Goodreads. A ano, vím, že Kretzkij nikomu v náručí nebrečel. Myslela jsem, že to tak bylo. Taky mi už Lina nepřijde naivní a Andrius jako ,,válkou duševně zraněný člověk", spíš jako normální kluk, co přišel o tátu. A na Jonasovi je vidět, jak rychle a hodně tenkrát musely děti vyspět.... celý text
