boxas
přečtené 1325
Madisonské mosty
2008,
Robert James Waller
Já sice vím, že kniha by snesla nejrůznější ALE... je tak romantická, je tak naivní, je tak neuvěřitelná, ten vedlejší motiv bratra a sestry tam být nemusel atd. atd. Všechno tohle samozřejmě vím, ALE když mě to tak chytilo za srdce a fakt jsem na konci zcela hloupě brečela. A co se týče filmu - byla jsem už připravená, tudíž kapesník jsem nepotřebovala, nicméně ta scéna na křižovatce se nedá zapomenout. Ani v knize, ani ve filmu.... celý text
Dějiny Strany mírného pokroku v mezích zákona
1977,
Jaroslav Hašek
S nadhledem, humorem a tak aktuální, že to člověka až zaráží...
Muži v ofsajdu
1965,
Karel Poláček
Vypravování o časech, kdy fotbal byl "jenom hra". Ta knížka je tak roztomilá, že jí odpustíte i některé drobné nedostatky. A třebas to, jak pan Načeradec zdůvodnil sám sobě i své ženě, že prostě potřebuje pomocníka do krámu, to nemá chybu! A nebo jak paní Načeradcová pravidelně odcházela od manžela k mamince... :-) Karel Poláček "svým" lidem a lidičkám prostě rozuměl. Tak aspoň kousíček: "Po jeho (Emanově) odchodu počal pan Načeradec prudce poletovat kolem pultu; pak zastavil se před záznamní pokladnou a vyzývavě se otázal: „Kdo si přivede domů chlapa?“ „No, kdo si přivede domů chlapa?“ opáčila záznamní pokladna. „No, já jsem si přivedl domů chlapa?“ „No, kdo si přivede domů chlapa?“ „Nemluv mi takový řeči, já to nemůžu slyšet. Já si žádnýho chlapa nepřived, já si angažoval sílu, co mně má v obchodě vypomoct –“ „Má vypomoct, když není co dělat,“ dala se záznamní pokladna slyšet. „Co se chce ode mne?“ rozčilil se tlustý pán. „Chce se ze mě trhat kusy za moje starosti. Chce se mě připravit do hrobu?“ „No, to jsem jaktěživa neviděla,“ zasténala paní, „co já musím zkoušet, to už není k vydržení. Má zlatá maminko! Tys měla pravdu, když jsi říkala, a já tě neposlechla a teď to mám, patří mně to, já jsem cu moc velká dobračka… Ale už je toho na mě moc. Ani minutu nezůstanu s takovým nevzdělancem!“ A paní Načeradcová učinila pohyb, jako by si nasazovala klobouk. V dřívějších dobách skutečně končila se domácí hádka tím, že si paní nasazovala klobouk, aby naznačila, že s „tím člověkem“ nemíní dále žít. Je zaznamenáno, že jednou skutečně odešla na celé odpoledne k své matce."... celý text
Slovácko sa súdí aj nesúdí
1987,
Zdeněk Galuška
Knihu mám ráda, četla jsem ji už několikrát, vracím se k ní, když potřebuji povzbudit a pobavit.