Burák přečtené 754

40 dní pěšky do Jeruzaléma 2015, Ladislav Zibura

Ladislav Zibura alias princ Ládík je hrdina mého srdce od loňského roku, kdy jsem navštívila jeho projekci o cestě po Číně a Tibetu. Ten kluk si vás prostě umí získat svým vtipem, ironií a postřehy, které dokazují, že ve skutečnosti žádný ňouma není. Naopak. Jeho svérázný cestopis o pěší pouti z Turecka do Jeruzaléma je skvělý. Neříkám, že je to je nejlepší zdroj pro čerpání informací o cestování po těchto zemích, na to jsou Ladislavovi zážitky až příliš "nestandardní". Ale určitě se pobavíte. Je to vskutku inteligentní čtení s nenásilně vsunutými (geografickými) fakty a úvahami o životě.... celý text

Hana 2017, Alena Mornštajnová

Čekala jsem od knížky hodně (na základě recenzí, osobních doporučení i vysokého hodnocení na tomto webu) a dostala ještě víc. I když kniha zpracovává velmi tíživá témata, jen těžko jsem se od ní odtrhovala, abych vůbec mohla nějak fungovat v domácnosti. A když jsem Hanu dočetla, tekly mi slzy jako hrachy. Je to opravdu nádherná kniha, popisující těžké životní osudy na pozadí 2. světové války a poválečných událostí. Myslím, že ten příběh vyloženě vybízí i k filmovému zpracování. Tleskám skvěle zvolenému námětu, čtivému vyprávění, pěknému jazyku, vytříbenému stylu a uvěřitelně vystavěným charakterům jednotlivých postav. Co mi ale kniha dala nejvíc, je přiblížení psychologie člověka, který jako jeden z mála prožil a hlavně přežil ty největší hrůzy holokaustu a zlomilo ho to natolik, že už téměř nedokázal žít, jen přežívat. S tím jsem se v literatuře (ani filmu) zatím moc nepotkala. Většinou ti přeživší přesto, nebo právě pro to peklo, které prožili, mají obrovskou vůli pokračovat dál a předávat své poselství a zkušenosti dál. Ne tak hlavní hrdinka tohoto příběhu. Ale to mi přišlo právě mnohem uvěřitelnější a její osud mě tak zasáhl ještě o to víc. Byla to od autorky má první knížka, a už teď se nemohu dočkat, až se pustím do těch dalších. Aleno Mornštajnová, smekám před vaším talentem!... celý text

Kafe @ cigárko 2015, Marie Doležalová

Marie Doležalová je mi sympatická už od doby, kdy jsem ji viděla ve filmu Pusinky. Navštívila jsem několik jejích divadelních představení a líbila se mi i ve Stardance. Ale byť jsem asi cílová skupina pro kterou píše, k tomu, že si přečtu Kafe a cigárko, jsem se dostala až teď, a to ještě bez nějakého velkého nadšení. Před několika lety jsem zabrouzdala na blog, ze kterého později vznikla i tato kniha a i když se mi témata líbila, pravidelnou čtenářkou jsem se nestala. Nějak mě to nechytlo. Pak přišla cena Magnesia Litera a obrovská marketingová kampaň na podporu knížky a to mě paradoxně spíš odradilo. Ale víte co? Ono to opravdu není špatný. Je to napsané jednoduše, čtivě, upřímně a autenticky. Je sympatické, jak si ze sebe a ze své profese umí udělat Marie legraci a všechno co píše jí tak nějak věřím. Príma je, že jednotlivé kapitoly na sebe nijak nenavazují, takže můžete v knížce přeskakovat, číst i další knihu nebo ji na nějakou dobu ji odložit, aniž byste se ztráceli v ději nebo číst jen to co vás zaujme. To, že už má tohle dílo už i televizní podobu mi tedy přijde už trochu přehnané, taková pecka to podle mě není ale mě to zpříjemnilo hned několik večerů. A to není málo. :)... celý text

Po strništi bos 2013, Zdeněk Svěrák

Kniha Po strništi bos je přesně taková, jaká jsem si myslela, že bude. Jako pohlazení. Svou nezaměnitelnou hravou češtinou vypráví Svěrák krátké historky inspirované vzpomínkami z dětství. Čte se to krásně, kapitoly jsou kratičké a i když se děj odehrává v době 2. světové války, tím, jak je příběh vyprávěn z pohledu dítěte, vzbuzoval ve mě touhu tohle taky zažít. Nevím kolik toho Zdeněk Svěrák ještě napíše, ale pevně doufám, že ještě určitě něco ano, protože k takovýmto knihám se budu po nějaké době ráda vracet. Myslím, že tohle se bude líbit (asi) každému.... celý text

Adventní kletba 2004, Vlastimil Vondruška

Moje první knížka od Vondrušky a určitě ne poslední. Čtivé, napínavé, neotřelé a ještě nás autor nenuceně poučí o životě ve středověku.

Frišta 2004, Petra Procházková

Opravdu krásná a čtivá kniha, která svým příběhem přibližuje ani ne tak islámskou kulturu, jako spíš běžný rodinný život a to co se děje za zdmi domovů afgánských rodin. Což pro mě bylo velmi přínosné a věřím, že to může zaujmout i spousty jiných čtenářů. Lence Procházkové se tohle opravdu povedlo a podle mě je na jejím vyprávění hodně znát, že si ten příběh "nevycucala z prstu", ale že je inspirován skutečnými životy lidí, které asi autorka dobře zná.... celý text

Pravda o mém muži 2013, Halina Pawlowská

Myslím, že touhle knihou se Halině Pawlovské opravdu podařilo vzdát hold svému zemřelému muži a dostatečně tím jasně vyjádřit co pro ní on, jeho láska a jejich manželství znamenalo. Zároveň z toho cítím jak bylo vypsání se z té nečekané ztráty terapeutické, což potvrzuje i fakt, že kniha vyšla poměrně brzy po smrti jejího manžela. Já mám lehký styl psaní Pawlowské ráda. Četla jsem od ní několik knih a i když mi všechny obsahem tak trochu splývají, nenudily mě. Konkrétně Pravdu o mém muži si asi pamatovat budu, protože zaznamenává sice běžný, ale o nic méně silný příběh, ve kterém si najde něco každý kdo kdy žil v manželství.... celý text

Prvok, Šampón, Tečka a Karel 2012, Patrik Hartl

Na tuhle knížku jsem se dost těšila. Líbil se mi název i námět společného boje dávných spolužáků s přicházející krizí středního věku. Od Hartla jsem četla předtím Malý pražský erotikon, který mě nadchnul, takže očekávání jsem asi měla opravdu velká. Úplně zklamaná jsem nebyla, četlo se to velmi lehce a do čtení jsem se určitě nutit nemusela. Ale z až příliš šablonovitých charakterů hlavních postav, jejich osudů a z dost klišoidního závěru jsem byla trochu znuděná. Takže jako knížka na víkendové oddechové čtení to obstojí, ale podruhé už bych to nečetla.... celý text

Elon Musk 2015, Ashlee Vance

Nezajímám se o aerokosmický průmysl, neberou mě elektromobily a vůbec nerozumím solární energetice, což jsou přesně ty oblasti kde Elon Musk působí a kde svou činností mění historii. Navíc nečtu ani moc biografie a o vynálezcích už vůbec ne. Ale protože se jeho jméno začíná poslední dobou už i v mém okolí skloňovat čím dál častěji, a já věděla jen to, že je Musk považován za vizionáře typu Steava Jobse nebo Billa Gatese, udělala jsem výjimku a když se mi kniha (navíc velmi dobře hodnocená) dostala do ruky, přečetla jsem si ji. A dobře jsem udělala. Navzdory tomu, že většina knihy se zabývá věcmi, které jsou mi opravdu VELMI vzdálené, je to velmi srozumitelně a čtivě napsané. Navíc oceňuju objektivitu a autentičnost, kterou z knihy vnímám. Určitě doporučuju k přečtení.... celý text

Jíst, meditovat, milovat 2007, Elizabeth Gilbert

Před lety jsem viděla stejnojmenný film s mou oblíbenou Julií Roberts a byla jsem tak zklamaná, že seznámit se i s knižní předlohou mě ani nenapadlo. Po 8 letech se mi ale knížka dostala náhodou do ruky a já ji šanci dala. A jsem za to ráda. Jíst, meditovat, milovat je typická kniha pro moderní ženu o moderní ženě. Vůbec se nedivím, že patří mezi bestsellery. Příběh totiž začíná tam, kde se spousta žen po třicítce nachází - rozvádí se, v novém vztahu to neklape, touží po něčem jiném než od nich společnost očekává. Svoji situaci vyřeší hlavní hrdinka (respektive autorka knihy) tím, že se rozhodne dát si na rok pauzu, kterou věnuje jen sama sobě - svému uzdravení, poznávání a přijetí se takové jakou je. Rozhodně se jedná o velmi inspirativní čtení. Co může hodně čtenářů odradit, je to, že podstatná část knihy se věnuje popisům samotného osobního rozvoje a duševního růstu. něco ve stylu New Age. Já tohoto žánru vůbec fanynkou nejsem, spíš naopak, a asi bych byla radši, kdyby v tomhle Gilbertová trochu ubrala. Ale neodradilo mě to natolik, abych tu knihu odložila. Oceňuju, že jsem se v knize dočetla jak přesně fungují pobyty v indickém ášramu nebo na co si dát pozor při pobytu na Bali. Na tom bylo znát, že tohle autorka skutečně prožila a ta autenticita byla z textu dost znát. Za mě sice nadprůměr, ale určitě bych to nedoporučila každému.... celý text

Má americká krása 2006, Veronika Bednářová

Články Veroniky Bednářové v různých časopisech a novinách čtu snad odjakživa a mám je ráda. Že napsala paní Bednářová knihu o svém pobytu v USA, kam se dostala díky Fulbrightově stipendiu, jsem se dozvěděla ale teprve před pár týdny. V knihovně byla knížka zrovna volná, tak jsem se do ní mohla pustit rovnou. Nebudu lhát, už po pár kapitolách jsem byla docela zklamaná, protože jsem čekala spíše povídání ve stylu osobních deníkových zápisků. To ale knížce, natož autorce, určitě nevyčítám, protože to ani neslibuje. Namísto toho jsem tak v ruce měla velmi čtivý cestopis, který se v jednotlivých kapitolách věnuje stručně, ale o to velmi zajímavě historii a přiblížení různých symbolů americké kultury - z oblasti architektury, filmu, divadla nebo geografie. USA jsou mým druhým domovem, takže o to víc jsem všechny tyto informace ocenila. Pokud se mi alespoň některé podaří udržet v paměti, budu se moct blýsknout před ostatními opravdu zajímavými fakty zasazenými do kontextu. Ráda bych vyzvedla kapitolu, ve která jako jedna z mála ty deníkové zápisky přeci jen připomíná. Je to kapitola, která popisuje zážitky z 11. září 2001 přímo z NY. To mi při čtení tekly slzy a svíralo se mi srdce jako už dlouho při žádném čtení. Takže abych to shrnula, nečekejte povídání o tom, jak se dařilo studentce "z Východu" na začátku milénia vypořádat z kulturním šokem z USA. To jsem v knížce téměř nenašla. Namísto toho jsem si ale užila několik hodin zábavného čtení ve stylu "A věděli jste, že...." na téma americká kultura, které mě opravdu bavilo.... celý text

Vyhoďme ho z kola ven 2001, Ken Kesey

Formanovu filmovou adaptaci u roku 1975 jsem viděla několikrát a postava McMurphyho v podání Jacka Nicholsona patří mezi mé vůbec nejoblíbenější. O knižní předloze jsem věděla, ale ani nevím proč, nějak jsem se jí roky vyhýbala. Ale teď na ni došlo. A já jsem za to moc ráda, protože to byl nádherný čtenářský zážitek. Knížku jsem vždy odkládala vyloženě nerada a to i přesto, že kniha se od filmového příběhu liší jen v několika málo detailech.Užívala jsem si podrobnější vykreslení charakteru ostatních postav (pacientů). Postava Náčelníka (Bromdena) dostala díky jeho vzpomínkám z dětství a doby před hospitalizací úplně nový rozměr. Co jsem si ale užila nejvíc, bylo napětí ve vztahu McMurphyho a vrchní sestry Ratchedové - to je v knize vykresleno opravdu brilantně. A ten boj kdo z koho, je napínavý až do samého konce. Z motivu absolutní moci, nemoci a toho NE moci běhá mráz po zádech. Každopádně to stojí za to. Jednu extra hvězdičku v hodnocení by si zasloužil báječný překlad.... celý text

To prší moře 2015, Radka Třeštíková

Sice se mi to líbilo víc než Bábovky, ale i tak mě docela překvapuje zdejší vysoké hodnocení. Jak tady píšou ostatní, i mě se líbilo vybrané téma a aktuálnost příběhu, stejně tak můžu potvrdit, že je to opravdu čtivé. Chvilkami mi to dost připomínalo rukopis Lenky Lanczové, kterou jsem hltala na základce (možná, že Radka Třeštíková taky a tímto jí vzdává hold...). Na druhou stranu má ten příběh dost logických trhlin, celkově to do sebe rozhodně nezapadá tak, jak si asi autorka přála a o uvěřitelnosti chování většiny postav taky pochybuju. Ale jestli nejste náročný čtenář, hledáte něco na dovolenou nebo si potřebujete zkrátit čas například při čekání na vlak, fungovat to bude. Abych to shrnula, čekala jsem trochu víc, ale od další knížky od autorky mě to neodradilo.... celý text

Farma zvířat 1991, George Orwell (p)

Naprostá klasika, úplná sázka na jistotu. Až se stydím, že se mi knížka do rukou dostala až teď a středoškolskou povinnost seznámit se s tímto skvostem jsem odbyla stejnojmenným filmem z roku 1954 (který ale stojí též za vidění). Farma zvířat je alegorická bajka, ze které sice mrazí, ale čte se na rozdíl od spousty jiných děl z doporučené školní četby, jedním dechem. Zajímalo by mě, jak by se Orwell umělecky popasoval s dnešní dobou...... celý text

3x slečna Marplová 1972, Agatha Christie

Po detektivkách od paní Christie sahám tradičně v zimním období, kdy si jejími příběhy a zdlouhavým, leč velmi příjemným vyprávěním, zpříjemňuji tyhle šedivé a studené dny. I když už jsem těch příběhů četla nebo viděla v různém filmovém, divadelním nebo rozhlasovém zpracování spousty, některé dokonce několikrát, bavit mě nepřestávají. Soubor zrovna těchto tří příběhů sice nepatří k tomu nejlepšímu co jsem od A. Christie četla, ale svůj účel to rozhodně splnilo. Tak zase někdy... :)... celý text

V lese visí anděl 2015, Samuel Bjørk (p)

Celé se četlo dobře, hlavní postavy z vyšetřovacího týmu byly zajímavé, příběh si tak do poloviny držel docela napětí a příjemnou atmosféru. Od druhé půlky šla atmosféra ale dost dolů a konec mi přišel odfláknutý úplně. Ale chápu, že když je v plánu celá série, nezlikviduje si autor hlavní postavy hned v prvním dílu. Stejně tak nebyly objasněny všechny souvislosti v dějových linkách. Solidní průměr.... celý text

Bábovky 2016, Radka Třeštíková

Pamatuji si, jak byl okolo vydání této knížky obrovský rozruch, marketingová masírka zvládnutá na jedničku. Celkem lehce jsem v té první fázi nátlaku ze všech možných sociálních sítí a médií odolala, ale věděla jsem, že dřív nebo později si knížku přeci jen přečíst chci (kupovat jsem ji ale v plánu rozhodně neměla). No, jak bych to nejlíp popsala. Napadá mě "mnoho povyku pro nic", to je za mě asi nejvýstižnější. Ne že by to bylo úplně špatné, to určitě ne. Bábovky se četly lehce, ale byl to takový ten průměr co neurazí - nenadchne. Nevadilo mi velké množství postav ani jejich málo uvěřitelná propletenost, jak se tady často v hodnocení objevuje. Ani mě moc nemátlo skákání v čase při vyprávění jednotlivých příběhů. Trošku jsem si musela zvykat na dlouhá souvětí (ale hádám, že to autorka považuje za svoji charakteristickou značku), tak to za nějaké velké mínus nepovažuju. I jednotlivé postavy mi přišly celkem dobře napsané, s některé mi byly sympatické, jiné méně. Celkově bych tomu asi vytkla spíš jakousi křečovitost a snahu o wau efekt, který se teda (alespoň u mne) nedostavil. I když knihy Radky Třeštíkové asi aktivně vyhledávat nebudu, pokud se mi nějaké dostane do ruky, šanci ji dám.... celý text

Malý pražský erotikon 2014, Patrik Hartl

Tohle jsem si vážně užila. Příjemné čtení vypravějící životní příběhy dvou pražských sousedících rodin v průběhu několika desetiletí skrze jejich sexuální zkušenosti. Toho sexu je tam na někoho možná až příliš, ale mě se to líbilo moc, protože to bylo svým způsobem dost originální a o jednotlivých postavách to vypovědělo víc než kdyby byl příběh vyprávěn klasicky. Dialogy a použitý jazyk "nešustil" papírem a celkově mi to přišlo napsáno velmi lidsky a ani chvilinku jsem se nenudila. Přečíst si i další Hartlovy knihy si dávám za úkol, který splním s potěšením.... celý text

Malé ženy (převyprávění) 2015, Arráez Sol

Nenapadá mě lepší slovo, kterým bych tenhle příběh vystihla než "pohlazení". Pokud máte náladu na čtení něčeho milého, nekomplikovaného s romantickou atmosférou (nejen) amerických Vánoc 19. století, tuhle útlou knížku můžu doporučit. Jedná se o americkou klasiku, která přibližuje každodenní život čtyř dospívajících sester, jejich matky a sousedů z okolí v době občanské války v USA (1861 - 1865). Napětí, dobrodružství nebo velké zvraty byste v příběhu hledali asi marně, ale jak jsem psala hned na začátku, jazyk, kterým je příběh vyprávěný, je hotové pohlazení po duši. Ideální tip, pokud začínáte číst knížky v anglickém originále.... celý text

Zmizelá 2013, Gillian Flynn

Tohle se povedlo. Po dlouhé době knížka, kterou jsem měla problém odložit a to i přes to, že jsem viděla už před lety film a měla vlastně tak trochu pokažené "překvapení". Zas to ale nahrává body knížce, když i tak si udržela napětí. Od autorky jsem četla ještě Ostré předměty, a i když i to se mi četlo dobře, tohle je hned o několik tříd výš.... celý text