CamilleTyler
přečtené 32
Biblio Vampiro
2011,
Robert Curran
Přijde mi, jakoby si autor této knihy dělal ze čtenářů vyloženě pr*el. Rady "Raději si jim vyhněte" "Raději je nepotkejte" "Když ho uvidíte utíkejte". Rady nad zlato. Jako je hezky graficky zpracovaná, líbily se mi příběhy, dělení upírů, ale pasáž s upírovými pomocníky mohl více rozvést. Je vidět, že je to prostě pro mládež.... celý text
Pod vlivem úplňku
2013,
Nancy Gideon
Nudnější knížku jsem nečetla a to jsem četla Twilight. Tohle se v rámci nudy vlastně moc neliší. Postavy jsou hrozně jednoduché a umělé, autorce jsem prostě nedokázala důvěřovat. Každý tam byl popsán jako by měl fotit pro obálky modních časopisů a Max je prostě příšerný. Chvíli takový, chvíli makový, snažící se prezentovat jako největší badass(aspon autorka se o to snaží), přitom mě ty své citlivé momenty, kdy vlastně nevím, co je zač, jediné pozitivum je ta jeho jízlivost, která občas dokázala příběh okořenit, ale jinak. Hlavní postava je mi nesympatická, vůbec na mě nepůsobí jako ta schopná detektivka, za jakou jí tam mají a vlastně nechápu, že jí můžou považovat za inteligentní, když i rozhovory se svědky za ní vedl její parták. Ze svého přítele je jeden moment mokrá, v druhý ho obviňuje z vraždy, co to jako je? Detektivní zápletku jsem docela snadno prohlédla. Vztah Maxe a Cé cé(blbější přezdívku autorka asi vymyslet nemohla) je hrozná umělotina, nevěřila jsem jim tu vášen, ani špetka reality, jen autorčino toužebné přání. No, asi mám moc vysoké nároky, ale i průměrnější dílka se mi líbí, tady klišé střídal kýč a to je špatně. Víc se k tomu dál nebudu vyjadřovat.... celý text
Květy z půdy
1998,
Virginia Cleo Andrews
Po zdejších komentářích o tom, jak jste při čtení brečeli, tak jsem se docela psychicky připravovala na to, co mě čeká a kupodivu ani slza. Příběh je smutný, dojmul mě a fandila jsem těm dětem, at utečou, ale nějak jsem to moc neprožívala. Nemám moc, co vytknout, jenom mi přijde, jakoby se autorka nemohla shodnout na tom, jaká má být postava Christophera. Chvíli je naivní a zastává se matky, v druhé naopak projevuje odpor. Chápu, že mu to tam lezlo na mozek, ale takovou proměnlivost charakteru vidím málokde. Líbilo se mi, jak je Cathy agresivní a bojovná povaha, ale je pravda, že dvojčata Coryho a Carrie jsem nemusela. Sice to byli děti, ale i tak to nijak neulehčovali svým starším sourozencům, kteří ač byli starší, tak taky byli ještě děti. Chris a Cathy museli zaujmout post rodičů, učit je, koupat je, krmit je, připravovat do postele. Obdivovala jsem jejich sílu a zodpovědnost. Kniha je poměrně čtivá, i když s trochu dětinské vyprávění, ale šlo o to dostat se do hlavy 12leté holky, takže je třeba to brát s rezervou. Někdy se to opravdu zbytečně protahovalo, ale nijak jsem to překlenula, občas něco i přeskočila. Příběh je zajímavý hlavně tím náhledem do psychiky Cathy a Christophera, o tom, v jakých stísněných a nelehkých podmínkách musí dospívat. Ale v první řadě je to opravdu depresivní kniha plná žalu, zklamání, bolesti, tyranie a věznění. Takže tahle kniha má hodně čím zaujmout. Kniha je psaná tak přesvědčivě, že to vypadá, jakoby to prožila sama autorka, ale asi byla jen hodně empatická osoba.... celý text
Prokletí
2012,
Claudia Palumbo
Nevím zda věk zachrání spisovatelku od kopírování, protože jsem tam viděla prvky z Buffy, přemožitelky upírů, Upířích deníku a nejvíc mé neoblíbené Stmívání a možná i něco malinkého od Kinga, ale toho si naštěstí nedovolila moc vykrádat. Co mě nadzvedlo víc, krom ohraných klišé "zamilujou se do mě dva nebezpeční borci a mít tendence mě chránit"a pak se snažit hlavní hrdinku vyzdvihnout tím, že z ní udělají vyvolenou nebo jinak superdůležitou bytost) tak to byl přechod mezi kapitolami a všeobecně je na tom ten povídkový styl až moc vidět. Dobrý korektor by to vyřešil. Co mají ty ženský na dlouhých vlasech u mužských? Naštěstí jsem úspěšně potlačila myšlenku na Tokyo Hotel a aspon ty frajírky vyšnořila do svého obrazu. Hrdinové byli jaksi....ubrečení? Nepřátelé upírů jsou medvědi? Když už kopíruje, tak nemá cenu si vymýšlet něco originálního, jen to pak vypadá blbě. Charismaticky charaktér se netvoří tím, že postavě napíšeme svaly a budou na něj všechny holky letět, přesto mi byl Konstantin asi nejvíc sympatický, ale ani jeden mě do kolen nedostal. Romantiku jsem si vůbec neužila, ne, prostě ten klišovitý kýč smrděl v té jejich "vůni". Ale je pravda, že u pasáží s Konstantinem a Cathy jsem se párkrát ušklíbla. Já se fakt snažím nebýt přísná na 14 letou autorku, ale tohle se prostě může líbit asi jen její tehdejší věkové kategorii. Ale co takový Eragon? Taky měl mladého spisovatele a je to originální dílo, takže chyba dle mě nevázne ve věku, nýbrž v nedostatku fantazie, ale je pravda, že ani King nebyl ve 14cti tak špičkový spisovatel. Ale uznávám, že hlavní hrdinka nehoní upíry v podpatkách, ale je to klasická pubertačka, do které se dá vžít mnohem lépe, než do nějaké Belly. Mladou Palumbojku do odpadu ale neházím, možná má na to, napsat bestseller, ale svůj. Tohle byla jiná verze Stmívání, přisolená Buffy, připepřená VD. Charaktery byly "oběti" kopírování, nebo jak já říkám "příliš velkým inspirováním", snad jen kromě hlavní hrdinky, která byla vtisknutý ideál samotné autorky, ale to se děje vcelku běžně. Kniha bohužel nenabízí nic nového, krom medvědů za hlavní nepřátele upírů, ale je to taková oddychová knížka, u které člověk nemusí moc přemýšlet, ale je pravda, že i ve Stmívání jsem našla větší napětí, než tady...ale za to, je tu více sexu, za což nějaký bodík dát můžu.... celý text
Interview s upírem
1996,
Anne Rice (p)
Aby jsem pravdu řekla, tak k této knížce nemám moc výhrad. Kdo se do této knihy pustí měl by spíše počítat s tím, že bude číst psychologické drama podobné autobiografii, než nějakou upíří jízdu. Co musím pochválit je to, že autorka dokázala vyladit každý detail a představila mi prvního, hodného upíra, který není jako vybásnění nějakého pubertalního snu(ano, narážím na Twilight) a že vytvořila krásný kompromis mezi tím, zda jsou upíři hodní nebo zlý(nebot doba se holt mění) . S čím se čtenář musí ihned smířit je Louis. Ta postava je dost melancholická a hodně lidem to vadí, ale mě osobně vůbec. Líbí se mi, jak nám skrze něj autorka posílá své filozofické myšlenky, které činí tuto postavu jedinečnou. Navíc celkové jeho vystupování působí cize, nadpřirozeně, opravdu v něm dokáže zřít tu nadpřirozenou bytost, cizince, vyhnance, někoho, kdo nepatří do běžného lidského světa a přežívá ve stínech. Louis je postava, co má na všechno moudrou a trefnou odpověd a jeho styl vyprávění opravdu působí velice reálně. Ta postava je velice šetrná a důkladná, čímž činí příběh reálnějším. Sofistikovanost té postavy ještě doplnuje Lestat, který tvoří jeho dokonalý protipol. Konfrontace těch postav mě bavily, protože i když jeden je citlivý a druhý naopak bezpáteřní, tak oba jsou silné osobnosti, které svojí sílu projevují odlišným způsobem a nebýt Louisovi pasivity, nejspíš by se zníčili navzájem. Doposud nedovedu přesně označit, co za vztahy mezi nimi vzniklo. Učitel a žák určitě, nicméně Louis byl samouk, dost odolával tomu, aby neporušil své morální hodnoty, které si nesl ještě z lidského života. To je z dalších plusů, co autorka u mě má, protože i jak Louis, tak i upíří vztahy jsou jiné, zcela jiné od těch lidských, nelze přesně určit, co mezi nimi vzniká, je to taková směs všeho, co je možné, ale v lidské světě by takové mixy byly naprosto dysfunkcionální. Ta kniha by se mohla zdát jako autobiografie skoro až dokonalá, nicméně tam chybí jakési ono. Pokaždé, když jsem četla jedno kapitolu za druhou, nemohla jsem si pomoct, že do dokonalosti tomu prostě něco chybí. Autorka nám vylíčila upíří svět, být upírem bylo, jako být v jiné sféře, kde pomalu nic nemá pravidla, upíři jsou tu nevyzpytatelné bytosti, dravé a nadřazené všemu a všem, ale svým způsobem dosti primitivní. Louis je takový přechod mezi dvěma světy, aniž by do jednoho z nich ryze patřil. Kdo mě překvapil byl upír Armand, který nebyl primitiv, ale naopak byl elegantní, inteligentní a správně tajemný a svůdný. Kromě Louise opravdu nevíme, co se jiným honí hlavou a jaký bude jejich další krok. I když lidé a upíři žijí na jedné planetě, jejich světy jsou odděliny jedním tlustým řezem. Kniha nepostrádá napětí, poutavost, moudrost, sofistikovanost, náboženství. Krásná historická kulisa, popisy upířího světa, ladnost, temnota za clonou běžné reality, kterou normální člověk nevidí. Přijde mi, jakoby ho spisovatelka napsala brkem a inkoustem, protože její styl byl opravdu jak z historických knih.... celý text
Padesát odstínů šedi
2012,
E. L. James (p)
Tuto knihu mám oproti těm dvoum následujícím celkem ráda. Ana je tu ještě sympatická, milá a inteligentní holka. Děj se krásně rozvíjí, i když "červenoknihovně", pořád se to dle mě dalo číst. Jen vykreslení Grayova psychologického profilu bylo zajímavé jen v závěru knihy. On měl být něco jako Catherine Tramell v Základním instinku, kdežto Gray hrozně zapadal a krom sexu jsem se toho o něm moc nedozvěděla. Vím, měla to být erotická kniha, ale všude se uvádí, že je to i psychologický román...ale psychika je jen zlomek knihy. Ono by se tolik nestalo, kdyby knížka byla kratší. Spisovatelka bohužel oplýva prakticky nulovým talentem, je vidět že na delší knižní díla opravdu nemá, měla zůstat u 300 stránek a dost. Nevím, pro jakou věkovou kategorii je to určeno, protože z tohoto může zvlhnout jen mokrá 13ctka. Nevidím v tom úmění, ta velká reklama, jak je to pro svět nové, byla zbytečná a neoprávněná. Není to špatná oddechovka, ani vyloženě špatná kniha, ale nedala mi to tu kvalitu, kterou jsem očekávala. Ale jak říkám, pořád lepší než zbývající díly trilogie.... celý text
Past
2015,
Andrew Fukuda
Opravdu jsem nečekala, že tato série někdy může chytit nějaký můj obdiv, protože už jsem četla Stmívání, Prokletí, Pravou krev, Upíří deníky, Divergenci a všechno bylo bud nečitelné, nebo to nemělo takovou kvalitu, jakou jsem očekávala. Říkala jsem si "Chlap, co píše o upírech? Možná se nebude babrat v citech a konečně se bude něco pořádného dít" a nespletla jsem se. Knížní trilogie Hunt jsou asi mé nejoblíbenější knížky a Andrew Fukuda se tímto dostal do mé top 5 nejlepších spisovetelů, častečně se stal mým velkým vzorem. Jedním dechem jsem přečetla první dvě knihy a nemohla jsem se dočkat další. Hon je opravdu Hon. Celý příběh je nekonečný boj o přežití, charaktery se pod vlivem událostí mění, ujasnují si priority, za každým rohem číhá nebezpečí, Metropole, pojetí upírú, všechno je prostě dokonale promyšlené a ta romantika není žádné plytké klišé, ale je to krásně přirozené, nenucené, do Gena a Sisy jsem se zamilovala, užila jsem si každou pasáž, kde byli spolu, neskutečně jsem jim fandila. Zvědovost přichází každou kapitolou, nic není zbytečně natahované, autor má perfektní vkus i styl, píše poutavě a čtivě. Od první věty jsem byla schopna se ponořit do příběhu a to tak hluboko, že jsem pomalu ani neuvěřila, že jsou tři hodiny ráno a příběh už jde ke svému konci. Není to žádný přeslazený Twilight, trefně to bylo srovnáno s Hunger Games, nicméně i do toho to má svým způsobem daleko. Kniha má krásnou atmosféru, je to celkem drsné sci-ffy(ano, sci-ffy a ne fantasy), pořád se něco děje, čtenář musí bedlivě přečíst každou kapitolu, protože zde opravdu není moc vatových pasáží. Oblíbila jsem si všechny postavy, až na Záři. Ta mi přišla už v prvním díle krajně vyumělkovaná a spíše ufnukaná a nesympatická, v tomhle díle tomu dala korunu. Nicméně, krom Záře, která tam stejnak byla pro ten doplnkový trojúhelník, se mi líbily všechny postavy, všechny zápletky, vývoj postav, posuny v příběhu, stylizace, enigma, kulisa post-apo budoucnosti, velice silné, emotivní momenty a samozřejmě velice překvapivý konec, který udeřil do obličeje snad každého čtenáře, protože toto by opravdu nikdo nečekal. Tohle jsou pro mě jedny z nejbáječnějších knížek a určitě si nenechám ujít Fukudovu další tvorbu.... celý text
Páni mají radši Sukuby
2011,
Jill Myles
Bylo by výhodnější, kdybych napsala recenzi, ale uskromním se na komentář. Knihu mi doporučila prodavačka v knihkupectví, tak jsem si řekla, proč né? Jill Myles je jedna z nadržených autorek, ale pozor! Dost chytrá nadržená autorka, která s erotického scénami nakládá rozumně a logicky a vzhledem k tomu, že sex je navázán na osud Jackie, tak nadrženost hlavní hrdinky nejde na na nervy. Příběh je fakt dost zábavný, jak situace, do kterých se dostává, tak hlášky a styl. Po prvních 30 stránkách mi bylo líto, že 4.díl byl nevydali. Na to, že jsou to Levné knihy, s hroznou úpravu, ale docela dost kvalitní. Já si hlavní hrdinku zamilovala, byla zajímavá a vtipná, ale na to, že to byla studovaná osoba, měla docela dost dlouhé vedení. Ovšem způsob jak o věcech přemýšlela mě hrozně bavil. Remy byla takový ideál sukuby, ale brát si do pouště, jako ve filmu Indiana Jonese jen jehlové podpatky a síťované prádlo? Seriosly? Noe byl takový andělíček, né že by nebyl přitažlivý, ale ke své smůle neměl tolik prostoru, takže ač ho mám v oblibě, pod kůži se mi nedostal. Zane, ach ten Zane. Skrze hlavní hrdinku jsem se do něj dokázala zamilovat, jeho vztah a ní měl vývoj, byl stylový, tajemný, super hlášky, nemluvě o zdvořilosti a laskavosti, která krásně protínala jeho temnější stránky a já mu určitě fandím a to navždy. Ovšem upíří hrůzostrašná královna mi jako bůhvíjaká badass nepřišla a popravdě se mi vůbec nelíbila. Uriel byl taky příšerné kýčovita postava. Čekala jsem krom sexu větší vzrůšo.Celkově ta zápletka se svatozáří byla celkem z prstů vycucaná. Ale za tu zábavu u které jsem se culila, dychtivě otáčela stránku za stránkou a hnd zítra si poběžím pro zbývající díly, za to prostě dávám plný počet.... celý text
Krátký druhý život Bree Tannerové
2010,
Stephenie Meyer
Tato kniha se mi celkem průměrně líbila, přesto jsem stále u názoru, že Meyerka je jedna z nejhorších spisovatelek. Nicméně Bree nebyla tak otravně ukňouraná a sebestředná, jako Bella. Umí být i přes to vše co jí spaluje stále laskavá. Nehraje si na nějakou frajerku(jako upíří Bella), i když jsem viděla film a četla knihu, tím pádem věděla, jak to skončí, knížku jsem si užila, i přes to nehorázné protiřečení "Hluboce jsem se nadechla", oni upíři dýchají? Neříkala snad Alice novorozené Belle, aby zvedla občas ramena, aby to vypadalo že dýchá? No, prostě takové hrubky, ale ty jsou u mě spíše k smíchu. Není to nudné, ani jsem knihu zrovna neprožívala, ale tady je výhoda toho, že je krátká a stručná, proto je přečtená hned a nedostatky hlavní hrdinky nezbylo místo. Je to daleko více akční, než celá sága dohromady, temné zrovna né, protože to, po čem Bree pátrá, to vy dávno znáte. ... celý text
Geraldova hra
2001,
Stephen King
Sex je náš, dělá dobře mě i tobě...i když tobě vlastně né. Na této knize mě hodně nudily flashbacky, nemuselo se to a nima tak natahovat a rovnou říct to podstatné, tady by to výjmečně šlo. Jindy v Kingových knihách jsou takové patlatice s minulostí potřeba, tady to zabírá zbytečně moc prostoru. Za hlavní hrdinku by se feministky styděly, kdyby jí aspoň ten její manžílek stál za to, ale už od počátku knihy je jasné, že je to naprostý sociopat s nízkým sebevědomým, které si musí v těch hrátkách kompenzovat, mimo to není ani atraktivní a Jessie mi nepřišla, že by ho nějak milovala. V kniha mi nepřijde děsivá, spíše depresivní. To zoufalství a bezmoc, které hlavní hrdinka prožívá. Bylo tam peprnějších věciček, od hníjícího těla až po hladového pejska. Ale je to celkem dost reálné dílko, nehoda se může stát vždy. ... celý text
Stmívání
2005,
Stephenie Meyer
Pokud mám soudit objektivně, tak přeci jen ty dvě hvězdičky dám, ale není to knížka, ke které bych se ráda vracela. Námět by to byl celkem dobrý, ale to provedení a na nervy jdoucí hlavní postava, to se prostě nedalo vydržet. Bella mi přišla jako psychicky narušená hysterie trpící paranoiou, rozhodně né jako normální teenagerky. Jako první se nejdříve vezmeme to, že od momentu, kdy Edward odprejsknul z laborek se v dalších několika kapitolách neřešilo nic jiného, než že kluk, kterého nezná, pořádně a ním nemluvila, prostě odešel. Dělala si z toho mindráky v takové míře, že jsem čekala, kdy si vezme žiletku a rozjede to jako správná emařka. Pak se toho opravdu moc nedělo, vlastně kromě posledních pár kapitol, nic nedělo. Bella řešila jen to, jak je stará a dělala jakoby měla umřít za pár dní. Edward je postava, ze které čpí nehorázná ufňukanost, není na něm vůbec znát, že je to stoletý upír. Neustále si stěžuje na tu svojí existenci(tak proč to neskončil už dříve?) jakoby si bůhvíco protrpěl, přitom se nemůže měřit se zbytekem jeho rodiny. Proč pořád píšu o Edwardovi a Belle? Protože to o ničem jiném není, čtenář je na těhle ubohých postavách závislý. Stephanie Meyer nedokázala příběh nějak rozvinout, postavy se nevyvíjejí. Je to na můj vkus moc nudné čtení, bez stylu. Proč dávám ty 2 hvězdičky? Zkrátka se mi na tom idiotském příběhu něco zalíbilo, ale asi nikdy nepřijdu na to, co..Musím ale uznat, že chápu, proč to teenagerky ta žraly, ale bohužel, pro dospělé to není. Vlastně ani pro puberťačky, co jsou na střední. Je to temná romanťárna, že obyčejné nudné holce se může stát něco extra.... celý text
Příšera
1993,
Christopher Pike
Tahle povídka mi vzala dech. Příběhově je to krásně plynulé, napínavé a nepředvídatelné. I po letech si jí ráda znovu přečtu.
Jednou provždy
2012,
Kiersten White
Nejlepší díl trilogie. Akce, napětí, prudké zvraty...a jsem ráda, že Eve zustala s Leasem.:D
