Catwoman292
přečtené 345
Aurora povstává
2020,
Amie Kaufman
Na úvod bych ráda napsala, že jsem od autorů četla celou sérii Illuminae, která se mi moc líbila, i když samozřejmě své chyby měla také. Tím chci říct, že jsem od knížky měla vysoká očekávání, čekala jsem skvělou vesmírnou sci-fi se super postavami, a to se mi bohužel tak úplně nesplnilo. Nejdříve bych ráda začala s postavami. Kniha je vyprávěna z pohledu sedmi postav, což je poměrně dost na to, aby jsme je prostřednictvím jejich vyprávění lépe poznali a udělali si o nich ucelený obrázek. A právě s tím jsem měla asi největší problém, jen několik málo postav mě zaujalo / oblíbila jsem si je natolik, abych s nimi soucítila a fandila jim. Tyler a Scarlett mi přišli nijací, ničím nezajímaví. Kale podle mě byl takový klasický bad boy, který se kvůli své "vyvolené" nakonec přeci jen změní, v YA v podstatě nutnost. Prostřednictvím Kalea se dostáváme k Auroře, která mě vytáčela, ale k tomu později :) Naopak postavy, které mě bavily byli Finn, který sršel sarkasmem a jeho hloupé vtípky v tu nejnevhodnější chvíli mi dokázaly vyloudit úsměv na tváři. Zila, která byla vždy připravena kohokoliv bolestivě zpacifikovat a ještě si to i užít. Ač byly kapitoly se Zilou krátké a bylo jich jen pár, tak se mi líbily asi nejvíce. Nejblíže mi ale byla Cat, která snad jako jediná přemýšlela... A teď něco málo k ději... Proč? Proč se všichni hnali za cizí holkou až někam na konec světa, když byla asi 200 let v přehybu a s největší pravděpodobností zešílela, jelikož to se zkrátka lidem, co strávili v přehybu více času stává? Dobře asi trochu přeháním, ale proč jí všichni poslouchali, když i ona sama neměla nejmenší tušení co a proč vůbec dělá?! To jsem vůbec nepobírala, jediná Cat byla ochotná jí předat lidem, kteří se Auroru snažili chytit, jelikož nestála o to, aby se z její posádky stali zločinci přechovávající na své lodi uprchlici. Další věc, která mě štvala byla romantická linka, kdy podle mého skromného názoru mezi Kalem a Aurorou nebyla žádná chemie ani nic podobného... Snad to nemohlo být tím, že se vůbec ale vůbec neznali a strávili spolu sotva pár dnů??! Co mě ale nejvíce vytáčelo, byly Aurořiny vtípky na Kalea typu "Ahoj Legolasi." a "No nepovídej Elronde." Poprvé mě to pobavilo, jelikož já sama jsem na Legolase pomyslela, když autoři v knize Kalea představili, ale když je ten rádoby vtip v knize nejmíň dvacetkrát, tak už vtipný rozhodně není. Právě naopak bylo mi za Auroru trapně, jelikož ostatní ty její vtipy, zcela očividně, jako Kale, nechápali, jelikož ve svém volném čase nejspíše neabsolvovali maraton Pána prstenů... No, abych jen nekritizovala. Knížka byla opravdu čtivá, i přes mé všechny výtky mě knížka bavila a další díl si rozhodně přečtu. Pokud ale od knihy čekáte druhé Illuminae, tak jako já, asi budete zklamaní... Knížku bych ohodnotila 3,5 hvězdičkami jako lepší průměr.... celý text