Catwoman292
přečtené 344
Aurora povstává
2020,
Amie Kaufman
Na úvod bych ráda napsala, že jsem od autorů četla celou sérii Illuminae, která se mi moc líbila, i když samozřejmě své chyby měla také. Tím chci říct, že jsem od knížky měla vysoká očekávání, čekala jsem skvělou vesmírnou sci-fi se super postavami, a to se mi bohužel tak úplně nesplnilo. Nejdříve bych ráda začala s postavami. Kniha je vyprávěna z pohledu sedmi postav, což je poměrně dost na to, aby jsme je prostřednictvím jejich vyprávění lépe poznali a udělali si o nich ucelený obrázek. A právě s tím jsem měla asi největší problém, jen několik málo postav mě zaujalo / oblíbila jsem si je natolik, abych s nimi soucítila a fandila jim. Tyler a Scarlett mi přišli nijací, ničím nezajímaví. Kale podle mě byl takový klasický bad boy, který se kvůli své "vyvolené" nakonec přeci jen změní, v YA v podstatě nutnost. Prostřednictvím Kalea se dostáváme k Auroře, která mě vytáčela, ale k tomu později :) Naopak postavy, které mě bavily byli Finn, který sršel sarkasmem a jeho hloupé vtípky v tu nejnevhodnější chvíli mi dokázaly vyloudit úsměv na tváři. Zila, která byla vždy připravena kohokoliv bolestivě zpacifikovat a ještě si to i užít. Ač byly kapitoly se Zilou krátké a bylo jich jen pár, tak se mi líbily asi nejvíce. Nejblíže mi ale byla Cat, která snad jako jediná přemýšlela... A teď něco málo k ději... Proč? Proč se všichni hnali za cizí holkou až někam na konec světa, když byla asi 200 let v přehybu a s největší pravděpodobností zešílela, jelikož to se zkrátka lidem, co strávili v přehybu více času stává? Dobře asi trochu přeháním, ale proč jí všichni poslouchali, když i ona sama neměla nejmenší tušení co a proč vůbec dělá?! To jsem vůbec nepobírala, jediná Cat byla ochotná jí předat lidem, kteří se Auroru snažili chytit, jelikož nestála o to, aby se z její posádky stali zločinci přechovávající na své lodi uprchlici. Další věc, která mě štvala byla romantická linka, kdy podle mého skromného názoru mezi Kalem a Aurorou nebyla žádná chemie ani nic podobného... Snad to nemohlo být tím, že se vůbec ale vůbec neznali a strávili spolu sotva pár dnů??! Co mě ale nejvíce vytáčelo, byly Aurořiny vtípky na Kalea typu "Ahoj Legolasi." a "No nepovídej Elronde." Poprvé mě to pobavilo, jelikož já sama jsem na Legolase pomyslela, když autoři v knize Kalea představili, ale když je ten rádoby vtip v knize nejmíň dvacetkrát, tak už vtipný rozhodně není. Právě naopak bylo mi za Auroru trapně, jelikož ostatní ty její vtipy, zcela očividně, jako Kale, nechápali, jelikož ve svém volném čase nejspíše neabsolvovali maraton Pána prstenů... No, abych jen nekritizovala. Knížka byla opravdu čtivá, i přes mé všechny výtky mě knížka bavila a další díl si rozhodně přečtu. Pokud ale od knihy čekáte druhé Illuminae, tak jako já, asi budete zklamaní... Knížku bych ohodnotila 3,5 hvězdičkami jako lepší průměr.... celý text
Sucho
2019,
Neal Shusterman
OBSAHUJE SPOILER!!!! Na začátek bych ráda zmínila, že jsem od knížky očekávala něco úplně jiného. Čekala jsem svět na pokraji zkázy, kde došla voda a lidé se musejí plahočit dlouhé kilometry, aby získali trochu vody pro sebe a své blízké. Myslela jsem, že Sucho nebo chcete-li Bezvodí nastane všude a ne jen v JEDNOM státě v USA... No asi mám prostě jen velkou fantazii... Když jsem začala knížku číst, myslela jsem, že v ní bude více násilí, nějaké psychologické rozbory postav. Popsáno to, jak se lidé mění ve zvířata toužící třeba jen po jediné kapce vody a při vyhlídce svého cíle neberou ohledy na ostatní. Naivně jsem se domnívala, že přesně to se alespoň s jedním z našich hlavních hrdinů stane... Nooo, nestalo. Začnu postavami. O nich se nedá tak úplně říci, že by mi byly nějak zvlášť sympatické. U jedné bych se ale ráda pozastavila... Henry. Henry, takový s prominutím vypočítavý zmetek, mě neskutečně vytáčel, i když to bylo asi jeho poslání. Polovinu knihy působil, že je mu asi přes dvacet, jednal vypočítavě, chytře, byl sebevědomý, pak ovšem nastala druhá polovina knihy a on byl najednou jako malé vystrašené děcko. Ano, jeho náhlý obrat osobnosti mě zrovna nepotěšil. Nicméně knížka byla neuvěřitelně čtivá, a i když byla asi 1/3 knihy prakticky o ničem, moc se mi líbila. To bude asi tím, že knihu s podobným námětem jsem do té doby ještě nečetla. Na knize se mi líbilo to, že byla poměrně pochmurně laděná: jedna z hlavních postav Alyssa přišla o své rodiče; Keltonův otec zabil svého staršího syna; další hlavní postava se kvůli vidině vody vrhla do ohně; Alyssa se chystala sebe, Keltona a svého bratra zastřelit, aby neumřeli žízní... Všechno zalité sluncem, zdá se, že? Konečně žádný klišé YA happy end konec, říkáte si, že? Eeem, ne. Protože potom přišel konec, který celou knihu zabil. Skutečně bez jakýchkoliv okolků zabil. Ano, protože přišel všemi dobře známý klišé YA happy end konec, kdy všichni přežili, rodiče se našli, voda znovu začala téct, vysvitlo slunce, po duze se začal prohánět jednorožec a všichni spolu žili šťastně až do smrti...... celý text