Cejinka
přečtené 36
Ocelová liga
2024,
Adéla Rosípalová
České autory příliš nečtu a nevyhledávám, tím jsem známá, ale tady jsem se rozhodla udělat výjimku. Hlavně kvůli obálce, která prostě láká jako prase (ano, vzhledově mi připomíná knihu Lore). Druhá věc, která mě nalákala, tak je zasazení do prostředí starověkého Říma a Akademie smrtících umění. No uznejte sami, že to zní prostě skvěle! Očekávání byla asi příliš velká. Mám ve fantasy už opravdu hoooodně načteno a tak mi neuninou jistá klišé, kterými je tento žánr poměrně hojně obohacen. Nemůžu říct, že by mi to nějak extrémně v knize vadilo, to ne, ale chyběl mi tam takovej ten “wow efekt. Vlastně kecala bych, ten přišel na konci knihy! Ale nebudeme přeskakovat. Svět je zajímavej, možná bych uvítala trošku víc takové té omáčky okolo aby byl uvěřitelný. Největší problém jsem měla s postavama. Zpočátku jich tam na mě bylo strašně moc a nedokázala jsem se orientovat kdo je kdo. Časem si to sedlo a taky časem se vlastně příběh zaměřil pouze na ty hlavní postavy, takže to bylo o to jednodušší. Zrovna třeba postava Vita mi nebyla vůbec sympatická a měla jsem docela problém se do něj vcítit. Mrzí mě, že z Akademie smrtících umění tam toho nebylo víc. Víc o té výuce, víc praxe, víc zabíjení, víc nechutností! :D Ten konec příběhu byl skvělej. Byl takový nejvíc emotivní a nejvíc mě vtáhnul během celého čtení. Teprve ke konci jsem začala pociťovat takový ten stav, že knihu nemůžu odložit dokud nebudu mít dočteno. Jsem ráda, že jsem se odhodlala a dala šanci další knize od české spisovatelky, ale úplně jsem si z toho na zadek nesedla. Nicméně příběh je to povedený a věřím, že své pětihvězdičkové čtenáře najde, jen já jsem chtěla od toho víc.... celý text
Havraní spolek
2024,
Maggie Stiefvater
Mé čtecí setkání s Havraním spolkem se teď konalo poprvé i když už kniha u nás vyšla mnohem dříve (pod jiným nakladatelstvím). Na příběhu je znát, že se jedná o starší fantasy, protože se naprosto vymyká všemu, s čím se setkáváme v současné literární tvorbě. Je to ten typ příběhu, kterému jsem musela přijít na chuť a nechat ho v sobě "dozrát" abych ho dokázala náležitě ocenit. Trvalo mi minimálně čvrt knihy než se mi podařilo se nějak začíst a nechat se vtáhnout do příběhu, což je na mě docela dlouhá doba. Tu správnou dynamiku, kdy mě to konečně začalo bavit byla situace, kdy se konečně propojí děj dvou hlavních postav - Blue a Ganseyho (a jeho party samozřejmě). Na knize je opravdu znát, že se jedná o naprosto jinak psaný příběh - je pomalý, pomalu se vyvýjí, je hodně zaměřen na tvorbu postav a jejich vztahů, není přehlcen akcí, ale naopak je takový zadumčivý, temný a dost takový.. prostě jiný. Čtenář se u toho musí opravdu soustředit a musí si umět vychutnat tu atmosféru, kterou autorka buduje a která prostě funguje. Ano, přiznávám, že mi tam chyběl nějaký ten "boom" ten šílený cliffhanger, kdy si řeknu "kde je druhý díl?!". Tohle tam prostě nebylo, ten příběh plyne a udržuje si ten svůj temný pomalý rytmus a drží se ho až do samého závěru, kdy autorka sice lehce něco nakousne, ale není to, alespoň pro mě to nebyl, žádný úplně totální zvrat ze kterého bych nemohla spát a to mě trochu mrzí. Příběh je to ale krásný a je důležité k tomu přistupovat s nadhledem, že to není žádný - bum, prásk, bum, ale pomalu a postupně se to vývýjí. Jedná se o moc krásný příběh, kde má velkou váhu přátelství, které tam je naprosto dokonalé. Všechny postavy tam mají svůj prostor a každá je zajímavá něčím jiným. Svět a městečko Herriety (píše se to tak?) je úžasně vykresleno, popsáno a je to takové mrazivé. Magie tu funguje úplně jinak a jak to je jiné, tak se mi to prostě líbilo a hlavně to prostě fungovalo! Ano, je to pomalejší kniha a je to takový (doufám) předvoj nějakých větších událostí, které nás čekají v dalších dílech. Myslím si, že kdo má raději knihy plné akce a různých zvratů, tak se tímhle bude muset chvilku nějak prokousat a nebo mu to vůbec nesedí, protože opravdu v tom bude muset hledat úplně něco jiného než akci a boom prásk. Pro mě to ale byla vítaná změna a zas úplně jinak vyprávěný temný a dojemný příběh.... celý text
Království obávaných
2023,
Kerri Maniscalco
A stále jsme v pekle. Jenže tohle peklo už nebylo tak dobré jako předtím. Ačkoliv celkové mé dojmy z této série jsou dobré, tak závěrečný díl mě příliš nenadchl. V tomhle díle se toho totiž stalo TOLIK, že jsem se úplně ztrácela v tom kdo s kým a proč. Vlastně dochází tu k naprosto velkém a šokujícímu odhalení a zároveň to rozšesává zamotané klubko intrik a různých plánů a spojenectví, ale bylo to alespoň pro mě tak nepřehledné, že jsem fakt chvílemi tápala. Co mě potěšilo byli pikantní scény mezi Emílií a Irou (Wrathem). Mám ráda peprné scény a autorka mě nezklamala. Byly napsané opravdu dobře a já cítila tu chemii mezi hlavními postavami a také jsem si jí užívala. Na to, že v předchozích dílech to byla jen taková nějaká přitažlivost, tak tady se urvali z řetězu a to já mám ráda :D Bohužel však si pamatuju spíše tyhle scénky než ten příběh jako takový a to je fakt škoda. Také mě mrzí, že někteří princové vlastně neměli moc šanci se ukázat a do teď mám fakt problém jejich jméno spojit s hříchem kterým vládnou.. prostě si to nepamatuju. :( Nemůžu říct, že by závěr byl nějak velkolepý, ale užila jsem si ho. Jsou určité věci které by mohli být lépe vysvětlené, některé mi i trošku přišli přetažené za vlasy, ale dá se to.... celý text
Kráľovstvo Prekliatych
2023,
Kerri Maniscalco
Konečně peklo! Na tenhle díl jsem byla natěšená hned po přečtení jedničky, protože jsem věděla, že nás příběh přenese ze zářivého Palerma do krutého pekla. Tam, kde jednička skončila začala hned dvojka. Hrozně mě překvapilo vykreslení pekla, páč jsem čekala klasika všude oheň, ale tam byl led a mráz a bylo to totálně skvělý, protože to bylo úplně jiné! Tenhle díl byl o fous lepší jak ten první, protože tady jsem konečně dostala všechny hříšné prince najednou a dostala jsem pekelnou říši, která testovala hlavní hrdinku Emílii na každém jejím kromu, každé její rozhodnutí. Také oproti prvnímu dílu byla tahle kniha nabitá větší a zajímavější akcí. Už se nesoustředí pouze na to najít vraha své sestry, což mě velmi mile potěšilo, protože tahle linka mě moc nebrala. Během čtení jsem si užívala jiskření mezi hlavními postavami - Emílií a Irou (Wrathem). Jejich napojení, jejich popichování, jejich chemie.. to vše tady prostě báječně funguje a já si to užívala. Jsem moc ráda, že mě druhý díl nezklamal a nebyl pouze nějakou výplní, ale nabídl plnohodnotné pokračování v příběhu který je super. Jak jsem už řekla, tenhle díl byl o něco lepší jak ten první, takže hodnotím 4,5*.... celý text
Království hříšných
2022,
Kerri Maniscalco
Kniha která mě bavila a po přečtení Čtvrtého křídla zas dokázala to, že jsem se začetla a bavilo mě to a příběh mě pohltil. Už jsem od Kerri četla její sérii Jacka Rozparovače a stejně jako její první série si i tato zanechává kvalitu, kterou Kerri nabízí a to je vykreslení prostředí a atmosféry. To tu bylo naprosto báječné a strašně mě to bavilo. Celá zápletka se hodně podobá zápletkám ze série SJTR - vyšetřování vraždy, takže detektivní zápletka. V Království hříšných mě to ale bohužel vůbec nezaujalo. Vražda její sestry mi byla doslova šumák a vyšetřování hlavní postavy - čarodějky Emilie - mi bylo úplně ukradené a také nezáživné. Je trochu škoda, že magie je tady taková fakt jako obyčejná, ale i tak mě to bavilo, protože během čtení jsem se s ní zas tak často nesetkala. Emilie jako nezkušená čarodějka vyvolá pekelného prince a tady to začne být zajímavé. A to nejen, že máme jen jednoho pekelného prince, ale je jich tam rovnou 7, olalá! Jak už bylo několikrát zmíněno, má to takový vibe Jacka Rozparovače (vyšetřování, detektivní zápletka) a Holubice a hada (čarodějnice, Itálie). A proč si mě kniha získala? No protože jsem milovník linky hate to love neboli enemies to lovers a tím je tahle kniha prostě nabušená. Já dostala přesně to, co mám v tomto typu knih ráda - namachrovaného, ironického grázlíka, který pohrdá hlavní hrdinou a špatnost z něj čiší kudy to jen jde, ale ne vše je takové jako se na první pohled zdá. Jo, tohle já můžu.... celý text
